Článek
Zakopávání nebezpečných odpadů v lese byla v dřívějších dobách bohužel poměrně běžná praxe. Komu zbyla barva z natírání plotu, zakopal ji v lese. Inu, pohraničníci zakopali sudy s nebezpečnými látkami. O jaké látky se jedná nám sdělilo ministerstvo. Yperit mezi nimi naštěstí není, ale ani tak to není nic nezávadného.
Dalo by se tedy víc než předpokládat, že nějaký zakopaný nebezpečný odpad se nacházel i v prostoru vojenského prostoru Dobrá Voda u Prášil. A je velmi s podivem, že se nalezl až v roce 2023, tedy více jak dvacet let po opuštění prostoru armádou. Poněvadž v prostoru se stále nachází nevybuchlá munice, je vstup do oblasti zakázán a patrně to vedlo k tomu, že se o průzkum vojenského území nikdo příliš nezajímal. I když místní do něj chodili. Samozřejmě oblast by si zasloužila důkladně prozkoumat a odminovat, priority Národního parku však jinde a na spolupráci s ministerstvem obrany patrně nedošlo. I přesto, že o existenci nebezpečných chemických látek se muselo vědět.
Když vojsko území po revoluci, respektive po roce 1991, opouštělo, dalo se očekávat, že zde po něm zůstane nějaký ten „nepořádek.“ Co se hodilo jistě odnesli lidé, co užití nemělo, zůstalo ležet, jak to vojáci zanechali. Kupodivu bez povšimnutí úřadů. Prostor zpustl a zchátral. Část si bere zpět příroda, část ještě odolává. Bohužel mezi odolávající předměty patří tankové granáty rozeseté po krajině a především nedávno objevené sudy s chemickými látkami.
Poněkud zvláštní je i to, že se v roce 2023 nepokračovalo v nějakých průzkumech. Sanační firma udělala, co měla za úkol, a na vše se v tichosti zapomnělo. Když už se tam něco našlo, nebylo přece od věci udělat větší průzkum a podívat se, zdali tam není ještě něco dalšího, než se sbalí bagry. Obzvláště když se všeobecně ví, že na těch místech byl v minulosti chemický cvičák.
Že po sobě armáda zanechá nepořádek by se třeba ještě u nevybuchlé tankové munice dalo pochopit, ale že v podzemním bunkru „zapomenou“ 200 sudů s extrémně nebezpečnými chemickými bojovými látkami už zkrátka pochopit nejde. To už není jen nezodpovědnost, to je hazardování se zdravím a životy civilních obyvatel.
Člověk by čekal, že bojové plyny budou pod zvýšenou kontrolou a že když se armáda odstěhuje, bude je vést v patrnosti a naloží s nimi tak, jak by si zasloužili. Minimálně je především vezme s sebou, aby je mohla uložit někde, kde budou pod odhledem nebo rovnou odborně zlikvidovat. Namísto toho látky zůstaly na místě, aby mohly ohrožovat okolí. Nechal by zodpovědný voják uprostřed lesa ležet nabitý odjištěný kulomet? Asi ne. A nechal by extrémně jedovaté látky kdesi v podzemní garáži? Vypadá to, že ano.
Všechno ve státní správě, natož v armádě, má svá čísla a evidenci. Že by někomu při inventuře chybělo 200 sudů s jedovatým bojovým plynem a odbyl to s tím, že jsou „ztracené“ je poměrně nepravděpodobné, ale evidentně ne nemožné. Odpovědné osoby se tím patrně vůbec nezabývaly, anebo byly naopak ještě rády, když se problému v podobě náročné likvidace chemického sajrajtu, zbavily.
Kde tedy nastala chyba, při níž se v české krajině poměrně běžně nacházejí jedovaté bojové látky? Jedná se o kombinaci selhání několika jednotlivců, i celého systému. Vyhlášky a zákony o nakládání s nebezpečnými látkami byly v tu dobu armádě asi zcela vzdálené a vidina snadné likvidace ve formě zahrnutí sudů byla lákavější. Vzhledem k odlehlosti uložiště pak trvalo dvacet let, než se přišlo na to, že tuto tikající bombu máme uprostřed našeho nejrozsáhlejšího chráněného území.
Zdroje:
