Článek
Současná vláda je často podrobována nevybíravé kritice. Mnohdy oprávněně, mnohdy tak nějak uměle. Samozřejmě, největší kritika pochází od současné opozice a jejích příznivců. Tedy většinově od členů a příznivců hnutí ANO, zastoupené především osobou Andreje Babiše. Vize vedení státu pochopitelně není, ani nemůže být jednotná a dva naše tábory jsou rozdělené mezi současnou a nejspíše budoucí vládu, přičemž jeden je pravicový, druhý levicový (ať sebevíc tvrdí, že jsou catch-all-party).
Jednou se Babišovi a jeho fanouškům nelíbí nízké valorizace důchodů, jindy kritizují deficitní rozpočet. Nelíbí se jim ani modernizace armády, ba ani podpora Ukrajiny. Křičí proti inflaci i proti drahým energiím. Vytýkají nízkou míru komunikace vládních kroků. A především své tvrzení o Fialových lžích opírají o argument slibu, že tato vláda nebude zvedat daně, což nesplnila.
V budoucím očekávání Babišova podzimního vítězství, protože k tomu pomalu směřujeme, tito lidé doufají, že potom bude líp. Že od podzimu, respektive zimy, až Andrej Babiš a jeho vláda znovu převezmou otěže této republiky, se tady z toho stane úžasný stát, kde se všichni budou mít dobře. Snad vyjma podporovatelů současné vlády, protože ti se dobře mít nezaslouží. Všichni najednou dostanou přidáno, zbavíme se břímě Ukrajinské války, zruší se nákup amerických stíhaček, zavede se EET, učitelé dostanou slíbených 130 % a státní rozpočet se konečně zase ocitne v kladných číslech.
Recept, jak se k takové růžové budoucnosti dostaneme si svorně Babiš, Schillerová i Havlíček nechávají pro sebe a velmi dobře ho tají. Já je tedy spíš podezřívám z toho, že to vůbec netuší a plán nemají žádný, ale nechtějí zarmoutit a tak prostě slíbí, že se budeme mít líp, což logicky musí chtít každý.
Ona ale přijde tvrdá realita. Narazíme nakonec na to, že ani pod vedením premiéra Babiše se nakonec nic nezmění. Cena potravin neklesne, Nutella nezlevní, nezlevní ani energie a ani ten státní rozpočet nebude zázračně vyléčen a nebude v kladných číslech. Osobně se spíše obávám pravého opaku, tedy že ono postupné snižování deficitu se zasekne a pojede se znovu na obří mínus, protože se zase někde „najdou peníze“. Tedy shrnuto a podtrženo: Budeme se mít pořád stejně. Někdo mizerně, někdo dobře. Ostatně jako celek se máme ve světovém měřítku velmi dobře a v měřítku Evropském tak nějak průměrně.
Při tom všem se obávám, že frustrace na státní politiku bude lidi trápit stále. A obzvláště ty, kteří mají nějaké problémy, a kteří čekají, že pod sloganem ANO, bude líp, se schovává úžasný lék na jejich nesnáze, který je rázem vyřeší a oni se konečně začnou mít dobře. Jenže jak je psáno v odstavci předchozím, nic takového bych nečekal. Ony ty problémy přetrvají. Většinou totiž nepocházejí od státu, ale od lidí samotných. A stát na ně nemá lék.
Lidé se tedy budou mít pořád stejně (mizerně) a ve Strakovce bude sedět Babiš. Fiala bude pohodlně kritizovat z řad opozice. Nastane poněkud prekérní situace, v níž ti spoluobčané, kteří dosud spílají fialovému hnusu, že jim ruinuje životy, nebudou mít hromosvod v podobě současné vlády. Ten bude nahrazen jejich současným spasitelem, kterému důvěřují a v jehož spasitelský zásah doufají, aby se měli líp.
Budou tedy ti dnes nepokojení občané, nepřátelé pětislepence, nadávat úplně stejně na jednobarevnou vládu Andreje Babiše, nebo budou svou frustraci ventilovat jinak? Najdou si nějakou novou oběť, která bude moci za všechny jejich potíže, nebo plynně svůj hněv převedou na vládu hnutí ANO? Jelikož mi toto vrtá hlavou, už se docela těším, až to tu zase převezme pod svou taktovku Babiš, protože se aspoň dozvím odpověď na tuto otázku. A hned mě napadá další otázka: Stojí mi to za všechny ty nové díly premiérského Čaulidi?
