Článek
Opět jsme se dostali k důchodům. Zrušení důchodové reformy a návrat zpět k roku 2019 je jednou z mála věcí, kterou z předvolebních slibů hodlá Andrej Babiš dodržet. Jeho političtí spojenci, SPD i Motoristé, mu v tom jen přitakávají. Tato akce je něčím, před čím většina ekonomů varuje. Státní finance totiž nejsou v úplně nejlepším stavu a ročně zařezáváme do státní pokladny dalších minimálně 200 miliard dluhu. A nikdo nevěří tomu (možná kormě Motoristů), že za Babiše to bude lepší. Odhady jsou spíše opačné.
Podle výpočtů bude částka za zrušení důchodové reformy postupně narůstat až k deficitu přes 100 miliard ročně. A to se bavíme jen o zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let. Bez případných extra valorizací, které Babiš pochopitelně také slibuje. Idea, že se tento rozdíl pokryje z peněz z šedé ekonomiky, je, slušně řečeno, spíše naivní.
Sociální pojištění, do kterého důchody spadají, není tak úplně pojištěním v pravém slova smyslu. Zaručuje nám, že od státu dostaneme finanční podporu, ocitneme-li se v nouzi a to, že od určitého věku máme nárok na určitou finanční odměnu, které říkáme důchod. Tato odměna je poměrně jasně stanovená a náš nárok na ni je takřka jistý. Proto je poněkud podvod někomu prodlužovat odchod do důchodu, když si celý život platil sociální pojištění. A nebo mu důchod snižovat s tím, že na to nejsou peníze. Zkrátka občané, byť nedobrovolně, platí sociální pojištění, které jim nějakou míru solidarity zajišťuje. Stát zase nese riziko, že na tomto systému zkrátka nevydělá. A je špatně důchodce o takový nevyřčený slib okrádat.
Na druhou stranu je ale úplně stejně nefér důchody nadměrně valorizovat. Tak, jak to během svého prvního premiérování udělal Babiš. K dobru mu budiž přičteno, že valorizaci provedl v době, kdy ekonomika „frčela“ a státní rozpočet nebyl v troskách, ale naopak v přebytku. K radosti všech penzistů jim přidal nejen obvyklou protiinflační valorizaci, ale nádavkem ještě něco navíc. Něco, na co by u soukromé společnosti neměli podle smlouvy žádný nárok a nikdo by jim nic takového nedal. Jestli se už někomu stalo, že mu z pojišťovny zaplatili víc, než bylo ve smlouvě, napište to do komentářů. Nebo někomu v práci jen tak dali víc peněz, než měl ve smlouvě? Ale budiž našim seniorům přáno.
Jenže jak jsem zmínil výše, nyní peníze došly. A penzistům nikdo jejich slíbený díl nebere. Fialova vláda jim sebrala pouze ten díl, který jim navíc přidal Babiš. Ten, na který neměli nárok a na který v tuto chvíli stát skutečně nemá prostředky. Byly to zkrátka takové prémie k platu, když se „firmě“ dařilo. A firma, která je v mínusu přece taky nevyplácí prémie. Chce-li Babiš zase řídit stát jako firmu, měl by se nad tím zamyslet.
Aby bylo jasno, na důchodce neútočím. Nechci jim nic brát. Jen popisuji věci tak, jak jsou. Stát nyní prochází těžkým finančním obdobím, které Babiš ještě korunuje svými sliby a populistickou politikou. A tím se o něco rychleji přiblíží doba, kdy stát zkrachuje a peníze dojdou docela. Namísto poměrně slušných důchodů nám pak zbydou oči pro pláč. Samozřejmě důchodcům děkuji za jejich životní práci a přeji jim zasloužený důchod. Ale buďme realisté a přiznejme si, že na něco navíc bohužel nyní prostředky nemáme. A až budeme mít, zase se můžeme podělit.
Ještě nakonec doplním pro někoho možná samozřejmost, ale pro mnohé překvapivý údaj, že důchodový systém u nás je průběžný. To znamená že každoročně se do něj odvádí částka ze sociálního pojištění, která je rozdána penzistům. Žádné spoření v tomto případě neprobíhá. Což je jen dobře, protože kdyby dnes čerstvý pětašedesátník chtěl do důchodu s tím, že si za socialismu spořil z platu 300,- korun, asi by mu díky inflaci zbyly jen oči pro pláč, když by mu vyměřili důchod 1000,- měsíčně. A nakonec dodám jen informaci o tom, že žádný důchodový fond z dob socialismu také neexistoval a nikdo jej v devadesátých letech nerozkradl (protože nebyl).
