Článek
Ve středozemním moři žije želva kareta obecná (Caretta caretta). Její populace je klasifikována jako zranitelná. Tito mořští tvorové jsou velmi užiteční, protože nejen že udržují ekologickou rovnováhu, ale také pojídají medúzy, s nimiž se koupající se turista rozhodně nechce setkat. Bohužel plastové odpady v moři způsobují, že je želvy za medúzy zaměňují a plní si žaludek nestravitelným odpadem z mikrotenových sáčků. Nakonec to končí uhynutím jinak mírumilovného krásného zvířete. A nástrah v podobě rybářských sítí a dalších lidských výtvorů je daleko, daleko více.
Karety obecné se ve středozemním moři rozmnožují jen a pouze na řeckém ostrově Zakynthos. Jeho jižní pláže jsou ideálním místem pro kladení karetích vajíček a jejich následnému vývoji. Vzhledem k tomu, že i jen teplota písku určuje budoucí pohlaví malých želviček je nadmíru jasné, že lepší místo nenajdou. Ono patrně také nikde jinde ve středomoří neexistuje. Naštěstí ochránci přírody jsou poměrně schopní želví hnízda ochraňovat natolik, aby masový turismus želví populaci nakonec nevyhubil. Některé pláže jsou zavřené zcela, některé mají v noci, když se líhnou mláďata, omezený vstup. Kolem pláží je také vyhlášen Národní mořský park. Ochránci pak každé ráno kontrolují želví hnízda a označují je malými ohrádkami, aby zabránili pošlapání.
Želvy samozřejmě představují pro turisty úžasnou atrakci. Ať už dospělé plavající v moři, nebo vylíhnutá mláďata. Jenže celé to kouzlo je zabaleno do krvavého obalu. Malé želvičky neznalí turisté zahubí už jen tím, že jim pomohou dostat se do vody. Želvy pak mají přerušené instinkty, jsou zmatené, a nejsou dostatečně silné.
Na želvy se samozřejmě nalepí i místní podnikavci, kteří turistům nabízejí pohled na želvy v moři z lodě. Mnohdy z lodě s proskleným dnem. Jenže když je takových podnikavců na místě 6, želvy to v jejich prostředí ruší. Přišly se sem pářit a klást vajíčka, ne dělat atrakci. A silné lodní šrouby tento rok rozsekaly podle slov místních 7 dospělých želv, přičemž jde o smutný rekord, vzhledem k předchozím letům, kdy takto přišly o život zhruba 4 želvy ročně. Zde jsou zážitky turistů vykoupeny velmi krvavě a nešetrně k ohroženému druhu. Přitom nejde ani o tak úžasný zážitek, neboť mořské želvy bývají k vidění v mořských akváriích. My to nejbližší máme ve Vídni. V nich želvy nejsou zbytečně vystresované a jsou vidět daleko lépe, než z lodi v moři. A zkuste si představit pocit dětí, které v moři viděly želvu při její poslední chvilce, než skončí nasátá lodním šroubem. Stojí za tu fotku ten krvavý flek za lodí a pocit „my jsme jí zabili“?
Člověka by napadlo toto rušení želv zakázat. Ale i v tomto případě hrají prim především peníze. 6 lodí, z nichž každá denně vyráží na pozorování dvakrát – ráno a odpoledne. Každá loď pojme víc jak 100 turistů a za lístek se platí většinou kolem 35,-€. Finanční obrat celého tohoto byznysu je tedy víc jak 40 000,-€ denně. A to je ještě odhad patrně střízlivý. Sezóna trvá od června do září, tedy 120 dnů. Za tu dobu se od turistů vyberou skutečně velké peníze, přes pět milionů euro. A zároveň se jim zajistí další program, aby se na dovolené nenudili a zvýší se tak atraktivita místa. Když to celé spojíme s typickou řeckou laxností, je nadmíru jasné, že tenhle byznys ze světa jen tak nezmizí. A nám nezbývá, než popřát želvám, aby se lodním šroubům, sítím, i igelitkám úspěšně vyhýbaly.
