Článek
Stále dokola omíláme Green Deal a to, jak člověk přispívá ke změně klimatu. A přemýšlíme, jak to zvrátit. Přitom i kdybychom nyní odstavili všechny dopravní prostředky a elektřinu odebírali jen z obnovitelných, bezemisních zdrojů, nastalou změnu již nezvrátíme. Údajně jsme překročili první nevratný práh, který v budoucnu způsobí vyhynutí korálových útesů. Což se možná nezdá jako problém pro nás Středoevropany, ale je to problém pro rovnováhu světových oceánů, která se na nás projeví nakonec také, byť třeba jen na úbytku mořských ryb v obchodech. Patrně však o něco významněji.
Odpůrci teorie o globálním oteplování způsobeném lidmi se tváří, že se nic neděje. Že příroda si s nastalou situací nějak poradí a když ne, tak u nás bude nanejvýš tak o něco tepleji. Však v Itálii je také o něco tepleji od nepaměti, a jak se tam lidem líbí…
Jenže ono oteplení není jen o tom, že si prostě v létě častěji zapneme klimatizaci. Ono s sebou nese změnu celého ekosystému. Druhy rostlin a živočichů, kteří jsou adaptovaní na naše podnebí se postupně přesunou severněji. Bez srnek se obejdeme, bez kosů také. Ale obejdeme se třeba bez brambor? Těžko říci, jak by se naše společnost dokázala adaptovat na pěstování oliv namísto jablek.
Zároveň se nezmění jen složení naší přírody, změní se i příroda samotná, její neživá část. A to poměrně radikálně, takže za nějakou dobu bychom ji třeba nemuseli už vůbec poznávat. I když nás to patrně trápit nemusí, neboť se jedná o proces zdlouhavý, čítající staletí. Jenže kdoví, jak moc jej urychlí naše přičinění…
Krásný příklad změny krajiny i bez přičinění člověka můžeme vidět ve starém řeckém městě Olympia, kolébce Olympijských her. Při procházce ruinami tohoto významného místa se můžeme v turistickém průvodci dočíst, že zásobování města probíhalo pomocí lodí, které připlouvaly po řece z nedalekého moře. Ano, (na tehdejší dobu) velkých mořských lodí. Přitom když se podíváte na potůček, který kolem protéká dnes, tak by v něm dřela i dvoumístná kánoe. Rozdíl v hloubce řeky musí být přinejmenším dvoumetrový.
To je rozdíl, který zvládla udělat samotná příroda během dvou a půl tisíce let. A úplně stejně to může dopadnout i u nás. Podívejte se na nejbližší řeku a představte si, že z ní jednou bude zcela bezvýznamný potůček. Je to zcela reálná možnost, kterou nám příroda nachystá. Jen by to normálně trvalo několik tisíc let.
Líbila by se vám taková krajina v Čechách?
Jenže do takové proměny přírody vstupuje prvek ve formě člověka. Ten tu sice byl i předtím, ale zdaleka ne v takové míře a s tak rušivými projevy, jako je tomu dnes. Nikdy v historii se nepálilo tolik uhlí a ropy, jako dnes. A je dost pravděpodobné, že právě toto znečištění bude na přírodu působit jako urychlovač. A bohužel na tu nesprávnou stranu, na stranu sucha a úbytku vegetace.
Díky naší činnosti, a té se prostě dneska už nevyhneme, se klidně může stát, že po Labi nepoplují lodě už za našeho života. Ostatně i v současnosti plavba na naší největší řece stojí několikrát do roka kvůli suchu a nízké hladině.
I do Olympie jednou připlula po řece poslední loď, která v té době patrně šoupala kýlem po oblázkovém dně řeky. Od té doby se tam po řece už žádná loď nedostala. Bylo to sice v době, kdy už Olympie nebyla výkladní skříní starého Řecka ale jen zapomenutou osadou, ale místní z toho jistě žádnou radost neměli. Stejně jako bychom my neměli radost, když vyschnou naše řeky, či naše studny. Současný vývoj, kdy procházíme nejsušším jarem za posledních 65 let tomu velmi nasvědčuje.
Tento článek není o apelování na ekologické chování. Není ani obhajobou nedomyšleného Green Dealu. Je prostým konstatováním faktu, že příroda se mění. I bez nás. Ale s naší pomocí se může měnit rychleji, než bychom se nadáli. Ano, ta příroda, na které jsme existenčně závislí a bez které lidstvo nemá šanci přežít. Planeta bez současného ekosystému zůstane, my nikoliv. Není to prosba o ekologické chování, je to jen upozornění na to, na co bychom se pravděpodobně měli postupně připravit. A nejspíš už my samotní, nikoliv naši budoucí potomci.
