Článek
Naše tendence nevěřit oficiálním médiím je poměrně stará. V dobách monarchie podléhala oficiální média cenzuře a informace v nich nebyly úplné, ale zkreslené a mnohdy věci zatajovaly. Za první světové války psaly noviny o úspěších Rakousko-Uherské armády, zatímco ona vydatně ustupovala. V dobách socialismu přišla jasná mediální doktrína informovat o socialistických úspěších, zatímco západ byl více či méně očerňován. O problémech se v médiích mluvilo jen zřídka. Svobodné média nalezla cestu do našich přijímačů a novina ž po Sametové revoluci. Navíc okořeněná bulvárem a co nejvíce skandálními zprávami. Není proto divu, že jsme si k seriózní novinařině prozatím nestihli vybudovat pozitivní vztah.
V hlavách některých jedinců se proto zrodila myšlenka, že média někdo ovládá. Někdo, kdo nám lže, protože je pro něj výhodné, abychom žili v jeho bludu. Ať už jsou to ještěří lidé z vesmíru, Soros, nebo strany současné opozice v čele s ODS. Poněkud paradoxní přitom je, že jediným politickým vlastníkem významného mediálního domu u nás byl Andrej Babiš.
Mezi těmito oficiálními a velkými médii však problikávají světýlka naděje v podobě lidí, kteří „odhalili pravdu“ a nyní nám ji přináší, abychom prohlédli i my. Jak šlechetné, že?
Jenže ono nejde ani tak o nějakou pravdu, jako spíše o zisk. Konspirátoři nebo dezinformátoři, jak těmto lidem říkáme, jsou obvykle osoby, kterým nejde o odhalování nějaké alternativní pravdy, které možná ani sami nevěří, ale osoby, které zjistily, že za uzamčeným obsahem se nachází poměrně štědrá finanční injekce, nebo že dostávají nemalé finance přímo od lidí, coby podporu za to, co pro ně dělají.
Zásadním problémem těchto tvůrců alternativního obsahu, chcete-li konspirátorů či dezinformátorů, je přitom velmi častá fabulace, domněnky, smyšlenky a lži. Co se týká zdrojování informací a možnosti jejich ověřování, pak jsou na tom veskrze těžce „na štíru.“ Zkrátka to podle nich tak je a hotovo. Musíme jim věřit, nic nám dokazovat nehodlají.
Mnoha lidem pak naskočí červený vykřičník s tím, že tam asi bude něco špatně. Ale nemálo lidem se naopak informace podávané dezinformátory líbí, protože souhlasí s jejich viděním světa, nebo podvědomě tuší, že když jim budou věřit, budou patřit mezi těch pár vyvolených, kteří vědí víc než ostatní.
Ať už jde o informace z ukrajinského bojiště, českou politickou scénu, nebo placatou Zemi, vždy se najde dost lidí, kteří rádi uvěří, že je to jinak, než nám předkládají oficiální média. A dost často se rozhodnou autora podpořit, protože je pro ně zdrojem informací, které chtějí slyšet, když se ve svých životech vymezují proti mainstreamu, v němž z nějakého důvodu neuspěli.
Nepřijde jim přitom vůbec divné, že alternativní zdroje informací, kterým tak rádi věří, jsou přístupné o poznání hůř než ty oficiální. I když se čas od času objeví nějaký alternativní web, kde mohou publikovat různí konspirátoři, nikdy jeho dosah nenabyde ani zlomek dosahu standardních médií. Mnozí autoři jsou navíc nuceni psát dokonce mimo mediální sféru, například v příspěvcích na Facebooku. Mnohdy je to pro ně však velmi výhodné, protože mají vyšší svobodu slova a podpora čtenářů je natolik vysoká, že se produkování článků zdarma stává výnosnější než publikování v nějakém novinářském médiu.
Dalším varováním by mohla být i dobrá pověst novinářů. Zatímco novináři z „prolhaného“ mainstreamu nemají obvykle problémy se zákony, řeší nanejvýš špatné parkování, novináři alternativních proudů jsou často v rozporu se zákony, mají exekuce (přestože od podporovatelů vybírají statisíce) a mnohdy podmínky za různé podvody či šíření poplašných zpráv. Často jsou jejich problémy se zákonem vykládány coby msta elit za to, že se snaží rozkrýt pravdu. Když se však podíváme, za co jsou trestání, normálnímu člověku snadno dojde, že tohle není žádná msta, ale krocení kriminálních živlů. Nebo snad chce někdo tvrdit, že prodávání fénů na usměrňování vody (čili podvod) za naprosto nehorázné peníze je v zájmu klamaných občanů, kteří si kupují zbytečný nefungující spotřebič?
Dezinformační scéna je drzá. Nejde jí o to, abychom se vymanili z nějaké lži, která ani neexistuje. Jde jí o to, jak z nás co nejefektivněji vycucat peníze za pocit, že jsme chytřejší než elity. Navíc pocit, který nám sami vnutí tím, že nám obrazně otevřou oči.
Bohužel nespokojení občané, kterých není málo, jsou k důvěře v tyto lživé informace značně náchylnější, protože hledají zástupný problém za své neúspěchy. A jakmile jednou naskočí do spirály dezinformátorů, těžko se z ní dostávají, protože by museli uznat svou další chybu, což není jednoduché. Nepřesvědčí je logické argumenty, vědecké důkazy, ani apel na zdravý rozum. Odmítají se vzdát „své pravdy“. Jsou jako ryby chycené na rybářský háček. Jen s tím rozdílem, že ryby vědí, že je v tu chvíli něco špatně.
Zdroje:
Sezam nejznámějších dezinformátorů: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-kdo-v-cesku-vydelava-na-strachu-lidi-232386
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/frantisek-vrabel-dezinformace-web-koronavirus-rusko_2012010712_tzr
https://medium.seznam.cz/clanek/fenix-popelavy-jak-pracuje-thomas-paukner-a-pro-analyza-477-textu-304730#utm_content=ribbonnews&utm_term=kdo%20je%20thomas%20paukner%3F&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/168-hodin-dezinformatorum-chodi-na-ucty-i-stovky-tisic-korun-mesicne-pristup-bank-je-ruzny-20136
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vinohradska-12-dezinformacni-scena-valasek_2211040600_pj
https://psychologie.cz/proc-je-tezke-priznat-chybu/
