Článek
Česká politika bohužel nikdy nebyla volbou toho, koho bych volit chtěl. Možná se vyskytlo pár světlých momentů stran, které lidi nadchly svým programem a neokoukaností, ale vždycky to skončilo tragicky. Český volič tedy nikdy (myšleno od Sametové revoluce) nemohl volit toho, koho by skutečně volit chtěl, ale musel volit mezi menším a větším zlem. Většina politických stran je zašpiněná klientelismem, korupcí a podvody. Bohužel taková je vizitka naší politiky. Marně vyhlížíme osoby politikou nepolíbené a nezkažené, které mají natolik silnou morálku, že nesklouznou do temné strany a budou dělat politiku čistou, transparentní a svědomitou. Na místě jsou i obavy, že země (nejen) bývalého východního bloku jsou navždy odsouzeny k politice plné temných uliček.
Naštěstí i českou politiku postihl alespoň nějaký vývoj. Postupně jsme se dostali až do doby, kdy se politika rozpadla na další část. Taková ta stará „dobrá“ část, kdy v politice byli zkušení šíbři a lovící štiky, se nám smrskla zhruba na současnou (respektive bývalou) pětikoalici. Ta sice již neexistuje, ale myšleny jsou tím strany ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN a Piráty. Zbytek stran tvoří druhou část současného politického spektra. Zbytek jsou strany, které většinu neduhů svých předchůdců kombinují s populismem. Jsou ochotny slíbit nám cokoliv, ačkoliv dobře vědí, že to splnit nehodlají. Jsou ochotny prodávat nám strach a zároveň nabízet snadná řešení. Jsou ochotny rozdmýchávat v lidech nespokojenost a nabízet na ni snadný lék. A jsou i ochotny v lidech vzbuzovat nenávist k oponentům. A některým není cizí ani rozvracení státu a zaprodávání Rusku.
To, že si tyto nově vzniklé strany nic nedělají ze salda státního rozpočtu, je do nebe volající, avšak mnohým lidem to je jaksi úplně jedno. Rozdávaly by plnými hrstmi, rozhazovaly peníze z vrtulníku, jen proto, že někteří voliči na takové rozhazování skutečně slyší. Z cizího totiž krev neteče a ze státního se rozdává dobře. A pokud rozpočet bude v tak tragickém stavu, že veřejné finance spadnou pod rozhodování našich věřitelů, bude to až za pár let. Až v době, kdy tu třeba už oni nebudou, nebo se nebudou podílet na vládě. Problémy ať si vyžerou potomci. Po nás potopa. A s tím spojená extrémní míra inflace v dalších letech bude vždy jen dobrou holí na kritizování následující vlády.
Moderní populistická politika rezignovala na zodpovědnost. Je jí úplně jedno, jaká bude budoucnost, hlavně že usedne do poslaneckých lavic a obsadí ministerská křesla. Ať už z důvodu sebeuspokojení, vidiny snadného obohacení, či touze po moci, případně aby otevřeli dvířka známým a kamarádům. A cílí především na lidi, kteří jsou nastaveni podobně. Tedy že jsou pro aktuální chvilkový prospěch ochotni obětovat svou budoucnost. A nejen svou, ale celé republiky. Za možnost mít větší důchod, plat, či dávky jsou ochotní přijmout fakt, že se v příštím volebním období budou mít špatně nejen ostatní, ale i oni sami.
Ten, kdo zde plánuje ještě nějakou dobu žít, komu není lhostejné, že populisté zemi rozdají a nezbyde po nich blahobyt, ale vysoké ceny, ten by měl tyto strany slibující snadné bohatství a jednoduchá řešení na naše problémy odmítnout. Bohužel, zbývají mu jen výše zmíněné strany bývalé pětikoalice, v nichž vlastně jediní Piráti zastupují levicovou politiku, kterou mnozí voliči hledají právě u populistů. Ovšem s dodatkem, že Piráti jsou silně progresivistická strana, což mnohým českým voličům skutečně nevyhovuje.
Co tedy zůstává těm voličům, kteří hledí do budoucnosti a rádi by žili v prosperující zemi? Těm, kteří vědí, že když není jednoduchá doba, nepomohou jednoduché sliby. A že je potřeba někdy utáhnout opasky, aby bylo líp. Že nestačí vhodit správný lístek do urny a čekat na spasitele. On totiž nepřijde. Takoví voliči se chtě nechtě, bohužel, musí smířit s tím, že svůj hlas odevzdají jedné z pěti stran současné vlády. Ať už se jim vláda daří nebo ne - nechť každý posoudí sám - reprezentují ještě starou dobrou politiku, která nemaže lidem med kolem úst. Samozřejmě ne vždy se jim vše daří, ne vždy se všem zavděčí, ale zanechávají alespoň jistotu, že patříme na západ. Peníze ze státního rozpočtu použijí účelněji než k roztočení kol inflace bezbřehým rozdáváním. Možná nás s nimi nečeká růžová budoucnost, ale čeká nás alespoň stabilní budoucnost. Jak to vypadá, když stát zbankrotuje se v kostce můžete dočíst například v tomto článku. A nepředpokládám, že by to byl něčí cíl. Snad kromě anarchistů.
Já sám bych rozhodně moc rád volil nějakou jinou stranu než současnou vládu. Ale zkrátka není koho. Na scéně se objevily nové subjekty, ale zkušenost z minulých let nám říká, že nové tváře v politice moc sázkou na jistotu nebývají. Nejmarkantnější příklad bychom našli u Věcí veřejných, které zdály se býti slibnou stranou plnou neokoukaných politiků, ale které lidi velmi zklamaly. Osobně jsem v roce 2014 téměř volil hnutí ANO 2011. Byla to totiž neokoukaná strana, nabízející to, co mi v politice scházelo. Jenže pak se ukázalo, že z programu nehodlají dodržet ani jediný bod. Další zklamání z nových tváří. A zklamání pokračuje i nyní, když jsou tváře dostatečně známé, ba naopak ještě zesílilo.
Tak teď babo raď. K volbám se musí, populisty volit nehodlám, nové tváře také ne a ani strany současné vlády se mi nepozdávají naprosto bez výhrad. A žádný nový subjekt už do voleb také nevykoukne… Ale aspoň bych rád přispěl k zachování současné podoby státu a všech smluv a členství, které máme nyní podepsané. Žije se mi tu totiž i vlastním přičiněním dobře. A nehodlám hledat řešení všech problémů u politiků a jejich slibů.
