Článek
Green Deal je součástí Evropského plánu udržitelnosti, který mnoha lidem leží v žaludku. Je to zcela pochopitelné, poněvadž se jedná o omezování jejich svobod a zároveň nás všechny stojí nemálo peněz. Ale Green Deal je nutný, protože planetu (zatím) máme jen jednu a na ekosystému, který se na ní v tuto chvíli nachází, jsme existenčně závislí. Polopaticky řečeno, bez přírody nemáme šanci přežít.
Každý člověk, který se narodí na planetě, v ní zanechá svůj otisk. Nemusí být zrovna uživatel velkoobjemového dieselového motoru, palič PET lahví, anebo přírodní popelář (tj. ten, co nemá problém vyhodit odpadky v lese). I ekologicky smýšlející člověk využívá nějakou energii. Může sice nakrásně mít postavený zcela ekologický dům se zelenou střechou a solárními panely, ale ten dům bylo potřeba postavit, což bez využívání zdrojů prostě nelze. Bagr na solární pohon jsem ještě neviděl a cihly taky od dob starého Egypta nevypaluje slunce. I ten krásný ekologický elektromobil je potřeba vyrobit, což je součástí dost špinavého (nejen) hutního průmyslu, o jeho baterii nemluvě. A jídlo? Neznám nikoho, kdo by přežil bez jídla. Ať už jde o pěstování obilí na pečivo, lov mořských ryb, nebo chov Argentinského dobytka. V nějakém oblečení také chodíme všichni. Žádného Adamitu neznám. A výroba oblečení také patří mezi ty velmi ekologicky náročné. Takže ať chceme, nebo ne, přírodu zkrátka využíváme všichni.
Green Deal se toto všechno využívání snaží omezit a přírodě ulevit. Přírodní rovnováha je totiž křehká záležitost a kam kdy vkročila noha člověka, byla nějakým způsobem ovlivněna. Máme to štěstí, že zatím jen natolik okrajově, že ekosystémy stále fungují. Jenže naprosto viditelné změny v klimatu dávají za pravdu spíše skeptikům. Komu je více než pětadvacet, ten si jistě pamatuje klasické zimy, které tu vždy bývaly. Tedy takové, kdy sníh napadl na Mikuláše a roztál v půlce března. Kdy naposledy jste zažili takovou zimu? A kdy naposledy jste zažili léto bez spalujících veder? Ano, ty dny s extrémní teplotou bývaly i dříve, ale nebylo jich tolik co v poslední době. Planeta se nám evidentně otepluje. O tom, jsem psal již dříve. A my s tím musíme něco udělat, chceme-li zde přežít.
A Evropa, ústy Evropské unie, si jako boj proti klimatické krizi zvolila Green Deal. Poměrně nešťastné řešení, které se zdá býti naplánováno značně chaoticky a mnohdy zcela bezmyšlenkovitě. Například v rámci tohoto boje se v Německu zcela ustoupilo od využívání jaderné energie (čehož nyní docela litují). V době, kdy neexistuje náhrada, poněvadž větrná energie, na kterou v Německu nyní spoléhají je nestabilní zdroj, který navíc ani nemá takovou sílu. Takže Němci elektrickou enegii začali nakupovat a alibisticky se tváří, že se proud na hranicích vyčistí od spáleného uhlí nebo jádra, které naštěstí jinde ještě funguje.
V rámci Green Dealu se v EU také bojuje proti využívání fosilních paliv při provozu osobních vozů, tedy zákazem spalovacích motorů do roku 2035. Namísto toho, aby se nechala volná cesta trhu, zavedla EU direktivní ráz, což mnozí nesou nelibě, a elektromobilitu to v důsledku více poškozuje, než jí to pomáhá, protože lidé se vůči ní zatvrdí. Také se jedná pouze o část způsobovaného znečištění, přičemž se v unii tváří, že něco jako námořní či letecká doprava neexistuje a ekologický pokrok očekává spíše od samotných dopravních firem. Jenže nákladní doprava existuje a produkuje škodlivých zplodin více než doprava osobní. A když bychom chtěli nutně zůstat na silnicích, pak by nebylo od věci dotace cpát spíš do obměňování nákladní dopravy, než přispívat prominentům na koupi firemního elektromobilu.
Green Deal, čili „zelená smlouva“, je vynikající nápad, jak pomoci lidem žít více v souladu s přírodou, ale provedení je tak mizerné, že by bylo lepší to celé zrušit a nahradit něčím, co má jasnější koncept a neklopýtá to z jednoho průšvihu do druhého. Něčím, co lidem podá v ekologickém aspektu pomocnou ruku a nebude jim to naopak v jejich cestě za zelenější planetou házet klacky pod nohy. Otázkou však zůstává, jestli ještě vůbec máme možnost Green Deal zrušit a jestli to nenapáchá v rámci pomsty obyvatelstva daleko více škod, nežli jej zachovat.
A ještě na závěr se sluší dodat, že Evropa patří mezi „nejzelenější“ kontinenty () . Evropané k celém problém globálního oteplování přispívají nejméně (částečně je to dáno tím, že „špinavý průmysl“ jsme alibisticky přesunuli na dálný východ a tváříme se, že se nás to netýká, že „čoudí Čína“), přesto se snažíme spasit svět. Možná by dávalo větší smysl ekologické smýšlení více vyvážet, než si jej kultivovat na vlastním dvorku do dokonalosti. Evropa má stále dost kapacit na pomoc v rozvojových zemích, abychom je naučili být více šetrné k přírodě. My však tyto kapacity v rámci Green Dealu raději plýtváme na boj s Evropany. A to rozhodně není správná cesta.
