Článek
Už nějakých 15 let navštěvuji nejmenovanou městskou slavnost. Člověk od pátku od oběda do neděle užívá kultury, veselí, setkávání s přáteli, jídla i pití. A samozřejmě jelikož nic není zadarmo, obzvláště v dnešní době, musí se nutně počítat s výdaji. V tomto případě, jsem si do peněženky po předchozích zkušenostech dal tisícovku s tím, že to bude na pivo a pouliční občerstvení jistě stačit. Pro jistotu jsem si vzal do kapsy ještě pětistovku, protože co kdyby. Však to znáte, v hospodě potkáte známého a už je to o dva panáky víc…
Na náměstí (a nejen tam) se klasicky nacházejí stánky s vybranými pochutinami, jako jsou placky, bramborové spirálky, trdelníky, klobásy, bramboráky a mnoho, mnoho dalšího (letos mi ale přišlo, že stánků bylo méně než loni). Samozřejmě i mé kroky letos vedly přes náměstí. A při prvním zakručení v břiše si člověk říká, co by asi tak dobrého ochutnal. Však to znáte, je to jednou do roka, nějaká dieta a cholesterol jde stranou, a je potřeba tělu zase dopřát něco pořádně slaného, mastného a zatlouct si tak další pomyslný hřebíček do rakve (jen doufám, že těch hřebíků je potřeba opravdu hodně, jinak jsem nahranej).
Tu rozhlédl jsem se, zkontroloval, co kde nabízejí, a začaly se sbíhat sliny. Jen si vybrat co ochutnat. Jenže pak se kromě nosu zapojily i oči. A při pohledu na dřevěnou cedulku, na níž stálo „klobása - 120,-“ jsem se tak nějak zarazil. Jakože klobása, taková ta věc z grilu, která vždycky bývala za 80,- je najednou o rovnou třetinu dražší? Jelikož jsem v tu chvíli měl opravdu hlad a zrovna ta klobása byla (téměř) to nejlevnější, tak jsem si jí objednal. Chutnala dobře, i velikost byla slušná, dost hořčice i křenu, což o to. Ale v tu chvíli mě přešly roupy a už mě tolik nehonila mlsná, takže tradiční bramborové spirálky, které jsme si s klukama tradičně dávali na zahájení, jsem si už nedal.
To samé u drinků. Míchaný nápoj do malého kelímku za 120,- korun, přičemž dobrou polovinu tvoří led, to je opravdu na pováženou, řeklo mi mé svědomí. Ano, dal jsem si, zase takovej škrt nejsem. Ale loni bych si dal klidně dva nebo tři. Potom návštěva výčepního zařízení, kde konečně se moje peněženka uklidnila, když v ní přestal vát ten průvan. Klasicky pivo za 60,- je na dnešní ceny ještě poměrně levné, takže zde se už tolik šetřit nemuselo. Naštěstí. I kluci měli radost. A dokonce i mimo tuto hospodu se běžně točilo pivo za 70,-. Ano, před lety bychom se nad tím ošklíbli a šli jinam, ale v realitě dnešních pivních cen to ještě ujde. Obzvláště na vyhlášené městské slavnosti, kde si logicky přisadí na cenách všichni.
Čili podtrženo shrnuto: Ačkoliv loni jsem na té samé slavnosti utratil něco málo přes tisícovku (heč, závidíte mi, návštěvníci poutí, že?), letos jsem celý víkend zvládl kolem zhruba osmi stovek. Nezbývá tedy než poděkovat obchodníkům, inflaci, pořadatelům a já ještě nevím, kdo má vliv na konečné ceny za to, že v mojí peněžence nakonec ještě něco zbylo. I ten hřebíček do rakve nešel tak hluboko jako loni.
Rozhodně nechci vyvolávat nějaké negativní emoce. Jak jsem psal o kousek výše, na tvorbě ceny se nepodílí jen pán u le grillu a nebo paní točící trdelníky. Je to součet všech možných nákladů, které, ano, nakonec stejně končí v něčí peněžence, ale v čí, to se nejspíš nedozvíme, neboť to bude obchodní tajemství. Ještě jsem nenašel obchodníka, který by narovinu přiznal, že nasazuje ceny, aby vydělal. Všichni se naopak kroutí a se skloněnou hlavou smutným hlasem vysvětlují, že se zdražily suroviny. Tak tedy tomu, kdo si nejvíce mastí kapsu bych se rád omluvil, že tento rok mu z mé peněženky nepřiteklo tolik, co minule, a zároveň bych mu rád poděkoval, že udělal něco pro mé zdraví. I játra posílají pac a pusu. A společně se těšíme zase příští rok.
