Článek
Válka na Ukrajině se táhne již dva a půl roku. Rusko stále využívá svého potenciálu v bezohledném nakládání se svými občany a sklady vojenské techniky, které byly naplněné ještě v dobách Sovětského svazu. Zatím se mu dařilo držet iniciativu a zanechávat válku daleko za svými hranicemi. Tedy až dosud. Překvapivý výpad Ukrajinské armády do Kurské oblasti způsobil šok v ruských řadách. Čtyři dny trvalo, než se vrchní velení dohodlo na postupu, jakým o situaci vůbec informovat. Jakým způsobem jedná armáda, se můžeme nanejvýš jen domnívat, případně odhadovat z kusých informací z bojiště. A to navzdory ruským prohlášením, že útok už byl zastaven a bude brzy potlačen. Realita je však zatím poněkud jiná.
Zajímavá jsou ovšem prohlášení ruského velení během celého konfliktu. Po selhání původního plánu za tři dny dobýt Kyjev a nastolit v něm Rusku poslušnou vládu, chvíli trvalo, než si Rusové i západ uvědomili, co se vlastně děje. Jediný, kdo se v té době dokázal orientovat v situaci a těžit z ní, byli Ukrajinci. Trvalo poměrně dlouho, než se západ odhodlal poslat Ukrajině nějakou pomoc. První, co putovalo na Ukrajinu, byly víceméně vyřazené stroje sovětské provenience, které ještě několik zemí, včetně té naší, provozovalo a mělo na skladech. V prvních chvílích to byla pro bránící se zemi pomoc hodnotná, neboť ukrajinské posádky byly na tuto techniku zvyklé a uměly jí ovládat. Tedy odpadl výcvik.
V prvních týdnech se kromě sovětské techniky do Ukrajinských rukou dostaly i drony Bayraktar. Ty se staly legendou začátku války, neboť díky nim přicházeli útočníci o vojáky a techniku závratnou rychlostí, téměř bez šance se bránit. Díky rušičkám a zlepšení vzdušné obrany útočící armády však hvězda bezpilotníků pomalu vyhasínala a dnes už se o nich nepíše nikde.
S nějakým odstupem následovaly raketové systémy HIMARS, de facto jediný opravdu moderní kus západní výzbroje, který Ukrajina zatím dostala. Ač bylo jasné, že tyto raketomety způsobí Rusům nemalé potíže, ti se ve svých vyjádřeních konzistentně tvářili, že si poradí s čímkoliv a rozjetou „vojenskou speciální operaci“ nezastaví nikdo a nic na světě. Na druhou stranu ale začali pobízet své muže ve snaze tyto systémy zničit vypisováním odměn a stále častěji jsme z ruských kanálů mohli dostávat videa s údajným zničením HIMARSů. Prohlášení o jejich zničení bylo zanedlouho tolik, že i kdyby USA poslaly na Ukrajinu všechny své HIMARSy, Rusové jich zničili víc (podobně jako ukrajinské letectvo). Je ale zvláštní, že o tom tolik mluví ten, kdo se jich vůbec nebojí.
Další balíček pomoci napadené zemi obsahoval mimo jiné i bitevní tanky Abrams, z Evropy přišly Leopardy 2. Zde se situace tak nějak opakovala. Nakonec se tedy ukázalo, že ani moderní bitevní tanky nemají na bojišti ultimátní převahu a dobře fungují spíš jen jako chráněné mobilní dělostřelectvo (plné optických a elektronických systémů), nicméně panika na ruských komunikačních kanálech byla víc než patrná. Stejně jako velkohubá prohlášení, že ty skořápky nejsou nic proti „mírové oceli“ posílané z východu. Proč tedy tolik paniky? Kvůli něčemu, čeho se nebojí? A proč se tolik chvástají, když každý zničený kus vystavují jako obří zásluhu své rádoby mocné armády?
Poslední novinkou, která vzbudila v Rusku poměrně velký rozruch, jsou stíhačky F-16. Sotva se začalo mluvit o tom, že vybrané země dodají Ukrajině západní stíhačky, nastal v ruských řadách šum, z něhož bylo patrné znepokojení. Ač je jasné, že opět se nebude jednat o ulitimátní zbraň, díky které Ukrajina válku vyhraje, v Rusku se už vypisují odměny pro ty, kteří F-16 sestřelí. A hned jak je spatří na obloze, nastane lehká panika s komentáři typu „už jsou tady nad námi.“ Někdo, kdo je skálopevně přesvědčen, že rozhodující vliv na válku mít nebudou, snad panice jen stěží podlehne. Navíc je v tom přesvědčení upevňují zkušenosti z předchozích dvou let, kdy se jasně prokázalo, že žádná ultimátní zbraň prostě neexistuje (ačkoliv moderní západní stroje ještě neměly šanci prokázat své hodnoty).
Na druhou stranu chvástání se moderními stroji, jako jsou T-14 Armata nebo Su-54, jde Rusům velmi dobře. Až na drobný detail. Ty stroje se na Ukrajině vůbec neobjevily. Jde o příliš cennou techniku, u které si Rusové nejsou jisti, že by se z konfliktu vrátila v jednom kuse. Proto je raději nenasazují, a když se T-14 náhodou objeví na Ukrajinském území, patřičně si to zdokumentují, vychválí a tank raději zase odvezou, aby se nevědělo, že i Armata se dá zničit.
Tedy shrnuto a podtrženo. Rusové se obávají ztrát, obávají se i západních strojů, ale sami sebe ubezpečují, že to zvládnou. Možná dělají ramena na západní výrobce vojenské techniky, že oni jsou přece daleko lepší. Nicméně přesvědčiví v tom nejsou. Jak v propagandě, tak ve výsledcích. A ani týden starý ukrajinský útok do Kurské oblasti důvěře v ruské vítězství nepomáhá.
