Článek
V mém poměrně nedávném článku jsem se zabýval tím, proč se u nás ohledně války na Ukrajině dočteme ukrajinskou propagandu. Ačkoliv jsem nastínil, že máme na výběr pouze mezi propagandou Ruskou a Ukrajinskou, v diskusi se strhla mela, že my přece žádnou propagandu nechceme a chceme znát pravdu. A podobné je to i pod jinými články o ukrajinských úspěších.
Ono ale znát pravdu není vůbec jednoduché. On jí totiž nejspíš nezná nikdo. Pravda leží na dlouhé bitevní čáře a tam se nikomu příliš nechce jen proto, aby zjistil, jak se věci skutečně mají. Zároveň ani tam nenarazíte na celou pravdu, protože ta je komplexnější. Na bitevní čáře můžete vidět Ukrajinské i Ruské vojáky, můžete si s nimi popovídat. Oni v vám sdělí svůj pohled na věc. Ryze subjektivní, ale autentický. Na bitevní čáře můžete vidět zničenou techniku té které strany, nebo dokonce i padlé vojáky. Můžete si zažít, jaké to je, když vás bombardují. Všechno to jsou ale střípky z tisíc kilometrů dlouhé fronty. Nedozvíte se tam, co se děje sto kilometrů od vás a dost možná ani co se děje ve vedlejší vesnici.
Pochopitelně se ani nemůže dozvědět, kde je umístěna která brigáda, které jednotky jsou v záloze, či se právě přesouvají na bojiště, kde je jich aktuálně potřeba. Nedozvíte se ani o rezervách. Nebudete mít ponětí, kolik munice ještě ukrývají muniční sklady ani kdy do nich dorazí nová dodávka. To jsou všechno věci, které v lepším případě vědí lidé na generální štábu. A samozřejmě o těchto informacích z druhé strany mají velmi mlhavé představy, pokud vůbec nějaké mají.
Nikdo také nemůže vědět, co má který generál v hlavě za plány a co chystá, nebo proč se nechce stáhnout. Soupeře můžete přečíst a vědět, jak jedná, ale stoprocentně jistí si tím být nemůžete. Tedy nemůžeme vědět, co je pravdou a co našimi představami. Stejně jako to nemůžeme vědět u informací, které uniknou od druhé strany. Nejedná se jen o falešný tah s cílem zmást nepřítele? Nebo je to skutečně pravda?
Jednoduše shrnuto, pravda v tuto chvíli vlastně neexistuje. Jen její kousky, které si skládáme do větších či menších celků. Můžeme se opravdové situaci přiblížit (o to se snaží vojenští analytici), ale nemůžeme si být jisti, že to, co jsme vydedukovali je skutečná pravda.
Pravdu nám ukáže až čas, až když se válka stane minulostí. Nedávnou, ale přece. Pravdu jednoduše v tuto chvíli nezná nikdo. Válka je prvek natolik dynamický, že aktuálně pravdu ani znát nelze. Teprve až bude vše skončeno a uzavřeno, přijde na řadu bádání, které nám válku popíše a vykreslí tak skutečnou pravdu. Do té doby se musíme spokojit s tím, že musíme hledat informace od jedné nebo druhé strany propagandy a utvářet si vlastní dílčí pravdy a dedukce. Ani jedna ze stran se reálně nechce přiznat, že jí teče do bot. Takže své úspěchy zveličují, úspěchy nepřítele raději nezmiňují.
Samozřejmě také platí, že jakákoliv informace, která se k nám dostane z té které strany, by měla projít nějakou kritikou. Je na nás, zdali bezmezně věříme zprávám, anebo jsme schopni a ochotni se nad nimi zamyslet a zapřemýšlet, co je na tom pravdy a případně jaké si z té zprávy vzít ponaučení. Pakliže někdo bláhově věří naprosto všemu, co je napsáno, pak ztrácí právo kritizovat, že někde lhali. Jak ovšem praví zkušenost z posledních let, pokud Rusko něco prohlásí, pak pravdou bude pravý opak. Jisti si však nemůžeme být nikdy.
Toužíte-li tedy po skutečné a celé pravdě, pak si jednoduše budete muset počkat, až speciální vojenská operace, jak ji stále nazývají Rusové, nějakým způsobem skončí. Pak teprve se začne objevovat, která propaganda lhala víc, lépe a jak se měly skutečné stavy věcí. Teoreticky pro nedočkavce se dá za pravdu považovat události let minulých, tedy například dvou prvních uplynulých let války. Tam už máme situaci na bojišti uzavřenou, zmapovanou i popsanou. Aktuálně však žádná pravda neexistuje. A proto se musíme smířit s Ukrajinskou propagandou. Protože ta Ruská je děravá jak staré boty. Mimochodem, daleko lepší informace ze strany Ruska podávají Ruští váleční blogeři.
