Článek
Začněme historickým okénkem. V době středověku a raného novověku byla střední třída definována jako lidé stojící mezi nejnižšími sociálními vrstvami a šlechtou. Šlo tedy o společenskou třídu, která neměla hluboko do kapsy, ale zároveň nebyla nijak výrazně bohatá (až na pár výjimek). Povětšinou do ní spadali měšťané a řemeslníci. Kartami zamíchaly sociální a ekonomické změny v 18. a v 19. století. Měšťanstva přibylo, zatímco šlechtická třída byla zredukována. Mnohdy velmi nehezkým způsobem. Naproti tomu chudá vesnická vrstva se postupně stěhovala do měst a část z ní zbohatla. Střední třída tedy nabyla na své síle a na významu. Stala se tím, co o něco později Karl Marx nazval jako buržoazii. A zároveň díky svému počtu začala střední třída odrážet celkovou úroveň bohatství dané země.
A teď k tomu, kdo že by v dnešní době měl býti označován za střední třídu. Podle wikipedie by jedinci ze střední třídy měli vykazovat zhruba stejné znaky v případě úrovně žití (bydlení, volný čas, komunita, společenský život), výchovy potomků, snahy o vyšší vzdělání, určité profesní kvalifikace, tradiční hodnoty, jako je vlastnictví domu a stálé zaměstnání, angažování se v politice a národní cítění. Tedy spíše sociální aspekty. Zajímavé je, že se tam nepíše nic o příjmech, ačkoliv i to je velmi individuální. Žití v Praze vyjde nepoměrně dráž než život na zapadlé vesnici. Ale zároveň příjmy jsou asi to první, co člověka napadne, když má definovat střední třídu. Zcela logicky by to měl být někdo se středním příjmem, tedy průměrnou mzdou.
Jenže nenechme se mýlit. Průměrná mzda je k dnešnímu dni 45 854,- Kč. Stačí nám to k tomu, abychom si žili tak, jak si představujeme život střední třídy? Asi hodně záleží na situaci toho kterého jedince, nejvíce pak právě podle oblasti kde žije, ale dost často bychom nejspíš dostali zápornou odpověď. Oslovení ekonomové se nejčastěji vyjadřují ve smyslu, že jedinec střední třídy by měl vydělávat 40 – 80 tisíc korun, rodina pak 60 – 120 tisíc měsíčně. Ale četl jsem i názor, kdy ekonom tvrdil, že střední třída je jen sociální pojem a i lidé do ní spadající mohou být dokonce i v příjmové chudobě. V představách lidí je členem střední třídy obvykle ten, kdo si každoročně může dovolit dovolenou v nějaké „lepší“ lokalitě. Někdo, kdo si může dovolit koupit nové auto střední třídy (např. u nás oblíbená Octavia), kdo nemá problém zajít si jednou týdně do restaurace na večeři, a kdo nemusí při nákupu příliš hledět po cenovkách. Na vánoční dárky může utratit několik tisíc, někdy i několik desítek. Je to zároveň někdo, kdo nemusí do práce chodit v montérkách, ale chodí v košili (od toho se v minulosti střední třídě přezdívalo „bílé límečky“). Mimochodem zde si dovolím drobnou odbočku. Šikovný řemeslník si může vydělat několikanásobně víc, než ten kdo chodí do práce v límečku. A kdo by kdy označil svářeče, instalatéra, automechanika nebo truhláře za střední třídu? Holt doba se mění.
Sám jsem se za člena střední třídy docela dlouho považoval. Ale inflační krize posledního roku mi jaksi otevřela oči a „vysvětlila,“ že k tomu, abych mohl být střední třídou, mi ještě pořád schází pár (desítek) tisíc na výplatě. Jistě, některé aspekty sociálního spektra střední třídy vykazuji. Vzdělání, bydlení, stálá práce… Ale problém je v ekonomickém spektru, kdy s jistotou vím, že si nové auto střední třídy rozhodně nikdy nekoupím. Prostě na něj nikdy nenašetřím. Ani ty večeře v restauraci si nemůžu dovolit každý týden. Je to zhruba rok, co mě během nákupu začaly mnohem více zajímat cedulky s cenami. Ne, že bych se předtím nepodíval, ale bylo mi to daleko víc jedno. Teď si raději počkám na slevu a košík s procházejícím zbožím, o němž jsem si kdysi říkal, že to přenechám těm, kteří to potřebují, projdu také. A letos jsem ani nebyl na dovolené (však u nás je taky hezky).
Nestěžuji si. Svou práci mám opravdu rád. A mrzelo by mě, kdybych jí musel opustit. Jen jsem chtěl konstatovat, jak jsem se mýlil ve svém ekonomickém postavení. Že co se týče sociálního statusu, asi střední třída jsem. Ale ekonomicky mám stále co dohánět. Asi tak jako většina lidí. Tedy dalo by se říci, že má představa o tom, že stát se skládá ze tří čtvrtin ze střední třídy, byla dost vzdálená realitě.
