Článek
Speciální vojenská operace, jak Rusové nazývají dobyvačnou a genocidní válku na Ukrajině, trvá již tři a půl roku. Fronta se pomalu pohybuje směrem na západ, tedy pro fanoušky Ukrajiny špatným směrem. 12. srpna se Rusům podařil poměrně solidní průlom a zabrali víc než 100 kilometrů čtverečních. Pořád to ale vzhledem k velikosti území, na které mají spadeno není žádný zázrak. Nicméně žádný velký a zásadní průlom v průběhu války se zatím nestal. Nejúspěšnější akci mají na kontě Ukrajinci, když během léta 2022 osvobodili značnou část Charkovské oblasti a následně na podzim část Chersonské oblasti na západním břehu Dněpru. Dalo by se říci, že víceméně válka zamrzla na mrtvém bodě. Přesto značně vyčerpává obě strany jak materiálně, tak i personálně. Je jasné že bránící se Ukrajina s obřími náklady počítat musí. Ale obrovské sumy do války vkládá také Rusko, které se může kdykoliv stáhnout a válku zastavit. Podle odhadů stojí jeden den války Rusko zhruba 100 milionů dolarů, i když v současnosti bude odhad poněkud menší, protože ztráty techniky se omezily na minimum a na frontě Rusové přichází především o pěchotu, která je ve své podstatě levná a snadno nahraditelná.
Jenže Ruský člověk je zvyklý strádat a je nasáklý státní propagandou. Věří tedy, že strádání je nutné k přežití i k lepšímu světu, poněvadž Rusko od druhé světové války stále bojuje s nacisty. Takže dokud bude ruský národ schopný vyrábět chleba a náboje, pak bude moci pokračovat ve válce. Samozřejmě za předpokladu, že ještě bude mít kdo na frontě válčit, protože i personál se pomalu, ale jistě vyčerpává. Čemuž pomáhá i běžné vymírání ruské populace.
Ruská federace však trpí na mezinárodním poli. Přichází o peníze z mezinárodních zakázek, klesá prestiž země a mnohé státy, které měly s Ruskem dobré vztahy je mají nyní chladné, či přímo negativní. A občas se ozve i nějaký ten vzbouřenecký okraj Ruské federace. Narůstá obří vnitřní dluh. Jelikož peníze jdou z velké části na zbrojení a válečnou mašinerii, nezbývají na opravy infrastruktury, vzdělání, zdravotnictví… Nemusí se to projevit hned, ale časem na to dojde. Slabě vzdělaná populace nevytváří tolik hodnot (surová ropa je levnější než mikročipy), stavby bude jedou potřeba opravit (díra v silnici se sama neopraví), špatná zdravotní péče se negativně propíše do věku dožití i do předčasné úmrtnosti.
Opravit všechny tyto potíže bude extrémně nesnadné. A čím více se bude tato oprava odkládat, tím těžší a zdlouhavější to bude. Což je samozřejmě nekompatibilní se situací, kdy je země ve válce. Takže zde platí otřepaná fráze, že včera bylo pozdě.
Válka skončí, až bude Putin chtít. Ale on chtít nebude. Dostává se do spirály, kdy už je pozdě couvnout, uznat chybu, porážku a přijmout sankce, které z toho plynou. Rozpoutal válku, na kterou neměl. A nemůže přiznat svou chybu jednak proto že to je lidsky nelehké a jednak proto, že jeho autorita spočívá na konstruktu neomylného spasitele, který vše činí dobře. Jestli byla šance couvnout, pak ji promeškal hned zpočátku. Nyní je v zemi obrovská díra na peníze, prázdné sklady vojenské techniky, o milion méně lidí schopných práce, přes čtvrt milionu už se jich nevrátí vůbec.
Přiznejme si, že Ukrajina nemá dost sil tuto válku zastavit. Dokud budou proudit žoldáci do řad ruské armády, bude Rusko postupovat. Jediné, co může Ukrajina dělat, je válku zdržovat a natahovat. Samozřejmě Ukrajinci přitom trpí nezměrně, ale stojí za nimi západ, s nyní poněkud nestabilními USA v čele. Konflikt je nyní o tom, komu dříve povolí nervy a vzdá to. Oba soupeři to však mají těžké. Putin by přišel o svůj obraz a Ukrajinci o své území.
Jak jsem psal výše, Rusko může válčit donekonečna. Dokud bude mít lidi a někoho, kdo pro ně bude vyrábět náboje, pak to Rusové zvládnou. Jenže jejich země se promění ve skanzen. Bez velkých investic do základního chodu státu nikdy země neprospívá, což se dříve či později projeví v jeho zaostalosti. A mluvit o tom, že země je velká, když je tzv. reklamou na chudobinec, je velmi zcestné. To se nyní děje v Rusku, které ani předtím nepatřilo mezi extrémně vyspělé státy, snad s výjimkou Petrohradu a Moskvy. Čím dříve Rusové pochopí, že to nedává smysl, tím lépe pro ně samotné. Jenže se zdá, že ruský medvěd se zakousl už příliš hluboko na to, aby se pustil. A nic se nezmění ani po smrti Vladimira Putina, protože myšlení už je nastavené předem, bez ohledu na to, kdo sedí v diktátorském křesle.
