Článek
Příroda a krásná místa si zaslouží nějakou formu ochrany. Přirozeně je jí alespoň námaha, kterou je potřeba vykonat, abychom se tam dostali. Pokud chceme na vyhlídku, musíme vyšlapat kopec, nebo aspoň někam dojít, byť třeba jen pár kilometrů. Nejenom že místo je tím chráněno před masivní vlnou rádoby turistů, ale zároveň má člověk ten skvělý pocit, že něco dokázal. Může být vnitřně hrdý, že vyšlapal až na vrchol kopce, i když to není žádný Everest, ale jen jeden z mnoha krásných českých kopců.
Nejsem z těch, kteří by lidem zakazovali někam vstupovat (samozřejmě až na chráněná místa), ale byl bych rád, aby za krásný výhled zaplatili aspoň kapkou potu. Což se v současné době přestává dařit. Lanovky, které nám ušetří stovky výškových metrů už jezdí dlouho. Holt na Sněžku už to žádná námaha není, převýšení 7 metrů na naší nejvyšší hoře je spíše výsměch. K lanovkám se ale nyní přidala i elektrokola. Mor krásných míst české přírody. Téměř bez námahy se můžeme na elektrokole dostat na každý vrchol. Stačí dole v hotelu nabít baterii a nic nám nestojí v cestě. Tedy vyjma lidí, co stále ještě chodí pěšky (ještě že i takoví stále jsou).
Má člověk, který si na elekrokole vyjede na kopec, dá si na horské chatě pivo a cigáro vůbec nějakou radost, že tam je? Já osobně to neznám, patřím k lidem, kteří se rádi drápou nahoru s batohem. Takže by mě to samotného zajímalo. Přijde mi to jako mít radost ze zdolání K2, kam mě vysadil vrtulník (vím že to technicky nejde). Prázdnou a pomíjivou, na rozdíl od lidí, kteří si to vylezou a na ten pocit nadosmrti nezapomenou.
A pak tu je také druhá stránka věci. Turistika, čili putování po kopcích, je tu s námi od konce 18. století. Od doby, kdy romantici utíkali z civilizace do málo dotčeného světa. V průběhu 19. století se turistika rozšířila. Avšak s dnešní turistikou plnou moderních pomůcek, běžeckými botami počínaje, přes merino oblečení až po luxusní batohy a ultralight stany, bychom turisty před sto padesáti lety velmi šokovali. Tehdejší turisté měli úroveň a do přírody chodili oblečení jako do společnosti. Včetně veškerého nepohodlí, které to přinášelo. Možná i proto máme tolik turistických chat, aby bylo možné kde složit hlavu při všem tom romantickém, leč namáhavém nepohodlí.
Jenže samotná turistika lidem přestala stačit. V horách už nehledají krásné výhledy a nedotčenou přírodu. Hledají něco navíc. Zážitky, adrenalin. Proč koukat z krásné vyhlídky, když díky elektrokolům jich mohu denně vidět desítky? Ono se to prostě asi omrzí, když nám takové vyhlídky servírují dnešní možnosti takřka zadarmo. Už nemáme ten vítězoslavný pocit, že jsme to dokázali.
A turistické oblasti, což je vidět zejména v Krkonoších, by byly hloupé, kdyby na tom nechtěly něco trhnout. Vykácí kus krásného lesa, protože tam bude sjezdovka, která v zimě sype hromadu peněz. Vznikají půjčovny elektorkol, různých vozíků, koloběžek, v zimě lyží a snowboardů, staví se lanovky, bobové dráhy, umělé svahy, lanové parky, ale také hotely a penziony. K tomu bary, restaurace, sportovní haly… Z kdysi ospalé romantické vesnice se stal turistický ráj, který nabízí čím dál více možností, jak se v přírodě zabavit. Co na tom, že stále vzácnější příroda tím trpí a původní záměr ji s pokorou navštěvovat již dávno zmizel. Přebily jej jiné zážitky, které stále přibývají. Schválně se podívejte na komentáře k chráněnému území hnízdiště tetřívka, jak se někteří lidé zlobí, že nemohou jezdit, kde se jim zachce. Až tak daleko jsme to s tím turismem dopracovali.
Možná je to tím, že samotná turistika, toulání se po lesních cestách směrem do kopce, je pro moderní lidi příliš náročné. Mají proto lanovky a elektrokola a koloběžky, aby to tak namáhavé nebylo. Na některé lokality dokonce vedou autobusové linky, kde se autobusy točí rychleji než mnohá MHD. Kvůli tomu se ale vypařilo to původní kouzlo možná trochu nebezpečné a rozhodně hodně náročné turistiky plné potu a bolavých kolen.
Nechci nikomu upírat právo na zábavu, mezi které patří i samotná turistika. Nejde rozhodnout, kdo se kam smí podívat a kdo už ne. Ale měli bychom se zamyslet nad tím, jestli to krásné, co nám naše příroda nabízí neničíme tím, že si to bereme bez námahy.
