Článek
O tom, že koloběžky byly k dostání v devadesátých letech, svědčí moje fotografie, na níž mám nos ukrytý pod obřím strupem. To se mi přední kolečko (vypůjčené) koloběžky dostalo do výmolu. Pak jsem na ty pekelné vynálezy nechtěl už ani sáhnout. Až do doby nějakých pět, možná šest, let zpátky. Říkal jsem si, že takové ty moderní koloběžky s většími koly by urychlily mou cestu do práce. Ale než jsem se rozhoupal k pořízení, stala se z toho módní záležitost a nějak mě to přešlo. Nemám totiž rád módní vlny.
Od té doby jsou k vidění koloběžky čím dál častěji. A čím dál více mají i elektromotor. Já chápu jejich uživatele, neboť je to poměrně rychlá cesta bez námahy, je to skladné a řekněme elegantnější než kolo. A koloběžky mají častěji i menší děti. S nárůstem těchto nových „dopravních prostředků“ však vzniklo nemálo otazníků i vykřičníků.
A nebudu se teď bavit o skupinkách ožralých turistů brázdících ulice Prahy na vypůjčených elektro koloběžkách. Ti pijou krev každému a nějak chápu, že koloběžky často končí na dně Vltavy. Chtěl bych se bavit o nás místních a našich vlastních koloběžkách.
Legislativa má tak trochu problém koloběžky zařadit. Není jasné, zdali patří na chodník nebo spíše na silnici. Někteří tvrdí to, druzí zase ono. Logicky bychom je měli hledat spíše na silnici a cyklostezce, než mezi chodci, stejně jako jízdní kola. Jenže na rozdíl od bicyklu je koloběžkář poměrně pomalý a k tomu značně nestabilní účastník provozu. Jistě, pokud jede po okresce bez provozu, je to asi v pohodě, ale valit si to na koloběžce svých 20 km/h po narvané magistrále už tak v pohodě není. (pozn. Pro hnidopichy: ano, vím, že některé koloběžky mohou jet i rychleji.) Viděl jsem paní, která při dávání znamení o změně směru jízdy měla smrt v očích, když musela na půl vteřiny pustit řídítka. A spadnout pod kola nákladního vozu asi nechce nikdo. Většina tedy volí raději chodníky, kde naopak svou rychlostí ohrožují chodce. Tedy v případě nějaké nehody nebo sporu pak ani policie často neví, co s tím, neboť k tomu nemá žádný jasný manuál. A nepomohl tomu ani zákon, podle kterého koloběžky s motorem musí mít povinné ručení, protože drtivá většina koloběžek do něj nespadá.
Co mi pak docela vadí, jsou děti blbnoucí na elektro koloběžkách. Lítají jen tak pro potěšení z rychlé jízdy po chodníku kolem bloku poměrně velkou rychlostí bez ohledu na to, kolik je na něm lidí, kolik dveří minou. Velmi snadno se tak může stát, že neopatrně vycházející obyvatel bude tímto výrostkem smeten. Anebo otevřenými dveřmi od domu či od auta (zde by si měl vystupující dávat pozor) může smést naopak výrostka, o což také nestojí ani jeden z nich. A to už vůbec nemluvím o nejohroženějších členech provozu na chodníku, tedy dětech. Případně o domácích mazlíčcích těšících se na venčení. U těchto dvou skupin nemůžeme předpokládat příliš racionální jednání a k nehodě mají o krůček blíž než ostatní chodci.
Vznikají také koloběžkové dětské gangy, což hlásá už samotný nadpis. Ano, jistě, děti se vždycky shlukovaly a obvykle něčím terorizovaly své okolí. Když to nejsou kola, jsou to skateboardy případně v současnosti právě koloběžky. Navzájem se hecují, kdo dokáže s koloběžkou lepší trik, kdo je větší frajer a kdo dokáže být drzejší, když je někdo napomene. Tyto dětské gangy pak působí jako neproniknutelná bublina a i já mám strach projít skrz ně, když jsou rozmístěni po celé šíři chodníku, nebo parkují u mého auta. Strach o auto je dalším, co cítím, když vidím děcka na koloběžkách lítat po parkovišti. Stačí jedna rána koloběžkou do odstaveného vozu a oprava za několik tisíc je na světě. A nepředpokládám, že by při poškrábání laku zanechaly děti za stěračem lísteček s telefonním číslem. O ničení veřejného majetku ani nemluvě. Je sice super, že umí „slajdovat“ po zábradlí, ale to zábradlí je pak zničené a je třeba jej z veřejných prostředků opravit. To platí i o obrubnících, nebo lavičkách.
Koloběžky klidně používejme, ale chovejme se při jejich používání ohleduplně, buďme slyšet, vidět a neohrožujme zdraví ani majetek jiných osob. Přibývá totiž počet zraněných chodců i samotných koloběžkářů. A bylo by prima, kdyby naše děti nedělaly z těchto přibližovadel gangstersky kultovní věci ani závodní náčiní.
