Článek
Sám patřím mezi automobilové nadšence. Odmala mě fascinují technické vynálezy a auta patří mezi ně. Rád se na ně koukám, mám rád jejich zvuk, rád je řídím, rád si o nich čtu. Pokojíček jsem měl vytapetovaný, jako každý druhý kluk, plakáty z časopisů o autech. Rád jezdím na automobilové výstavy, srazy i závody. Účast na velké ceně Maďarska F1 do konce života nezapomenu. Vedle obrazů William-Adolphea Bourgereaua miluji křivky vozů Lamborghini.
Doteď jsem se za tuto svou zálibu nijak nestyděl. Přišlo mi normální patřit do komunity, kde se sice vyskytují zvláštní lidé (zdravím náctileté majitele BMW zachráněných z vrakovišť), ale kterou spojuje láska k automobilové technice. Někdo chodí na dostihy, někdo pěstuje kytičky a někdo má rád auta. Jenže zatímco milovníci koní a zahradníci jsou dosud v pohodě, automobiloví nadšenci se ocitli vně společnosti. Paradoxně kvůli politické straně Motoristé sobě. Tato strana se zpočátku tvářila, že jí jde o zachování automobilové dopravy dostupné pro všechny, o variabilitu pohonů, kterou nám chtěla zlá EU snížit zákazem spalovacích motorů. Jenže se ukázalo, že Motoristé sobě byl naopak na poctivé pravé motoristy jeden velký chyták.
Turek kam se podíváš
Ještě poměrně dlouho před volbami zaplavil Českou republiku Filip Turek. Ve svém diskusním pořadu vedeném Gabrielou Sedláčkovou prezentoval svou hranatost, dominanci, aroganci a egoismus a mnohým se tato postava z devadesátkových akčňáků skutečně zalíbila. Filip Turek zároveň nebyl úplně neznámou osobou, zejména v motoristických kruzích, a mohli jsme jej čas od času zahlédnout na nějakém automobilovém setkání ve VIP sekci po boku Dana Vávry, Richarda Chlada či Martina Pouvy. Turek se nám dostal pod kůži takovým způsobem, že jej čeští voliči katapultovali do europarlamentu. Motoristé pochopili, že tento maskot je pro ně zásadní, a proto jej vystavili i před parlamentními volbami. A zdá se, že to pomohlo, strana je ve vládě.
Motoristé coby strana, kterou auta nezajímají
Do doby, než byla poskládaná vláda jsme si poněkud naivně mysleli, že Motoristé sobě budou stranou, která bude chtít řídit především ministerstvo dopravy, protože z něj mohou pro své voliče udělat nejvíce. Jenže při rozdělování ministerstev neprojevili o tento rezort sebemenší zájem. Naopak usilovali o křesla minstrů zahraničí a životního prostředí, která nakonec po dlouhých bojích obě obsadili, a do vínku nad to dostali ještě kulturu (kde také dělají ostudu). Filip Turek, který se hnal na post ministra zahraničních věcí (že by spojitost s Íránskými schůzkami?) se nakonec stal nějakým zmocněncem pro Green Deal (a ministrovým loutkovodičem) a hlavní tváří motoristů je nyní Petr Macinka, kterého před volbami znali jen zasvěcení. Macinka, který má s automobilismem zhruba tolik společného, co já s aerobikem (tedy vesměs nic).
Motoristé - strana, která poškozuje… motoristy
Výše popsaný podvod na voliče je zároveň medvědí službou všem, kteří Motoristy volili kvůli pachu benzínu a lásce ke čtyřkolovým miláčkům. Jelikož se z Motoristů stala velmi neoblíbená strana, která se chová arogantně a má na svém triku již mnoho průšvihů, stáhla s sebou i své voliče. Těm je nyní také spíláno, co to dostali do vlády za exoty. Označování voličů coby „kultu čmoudících výfuků“ je sice na jednu stranu trefné, ale tento pejorativní nádech nedostali kvůli spalování ropných produktů, ale kvůli tomu, jak se jimi volená strana nyní chová v parlamentu. Paradoxně snad slovo „auto“ od Motoristů od voleb nepadlo ani jednou (jasně, přeháním a ani jsem to nepočítal, ale rozumíme si kam tím mířím), zato nešetří opovržením a nadávkami na všechny, kdo s nimi nesouhlasí.
Jestli někdo dosud hájí stranu Motoristé sobě, buď nikdy motoristou nebyl, nebo se nechal nachytat slogany před volbami a od té doby absolutně nesleduje zprávy. Snad každý, kdo je volil kvůli automobilismu a jeho zachování, musel prozřít, že této straně o nějaká auta vůbec nejde a na politické scéně si tlačí své zájmy, a především svá ega. To je patrně důvod, proč se v průzkumech Motoristé propadli hluboko pod 5%. Odkopali se a voliči zjistili, že to, co od nich původně chtěli, od nich nakonec nedostanou.
A samotní voliči? Zkuste se někde dnes prezentovat jako automobilový nadšenec. Sám jsem Motoristům hlas nehodil, takže nejsem ani jejich volič, ba ani sympatizant, ale svou zálibu v krásných vozech už raději nikde moc neprezentuji, abych nebyl osočen coby podporovatel pofidérního politického spolku Motoristé sobě. Tak vám teda, Motoristé, pěkně děkuji…
