Článek
Hned zpočátku bych rád umlčel ty, kteří by mi chtěli vyčítat, že i u nás skutečně existují lidé v opravdové nouzi, kteří mají hluboko do kapsy a leckdy ani nemají za co nakoupit. Například ti, kteří jsou dlouhodobě nemocní, trpí invaliditou, platí drahé nájmy a děti mají na školách, a podobně. Ohroženi jsou hlavně důchodci a neúplné rodiny. Ano, takové případy u nás skutečně existují. Jenže je jich tak málo, že v celkovém množství jsou takřka zanedbatelní. A právě takovým by měl nějakým způsobem pomoci náš jinak poměrně štědrý sociální systém. Pokud jim nepomáhá, je potřeba to nějakým způsobem změnit. Nicméně nevím v posledních letech o žádném případu, kdy by u nás nějaký člověk zemřel na podvýživu, což ve světě samozřejmě zdaleka není standard.
Jenže tady máme také poměrně dost lidí, kteří sami o sobě prohlašují (případně to o nich tvrdí jiní), že jsou chudí. Že nemohou vyjít se svým minimálním platem a trpí hmotnou nouzí, žijí z půjček a nejčastější návštěvou u nich je exekutor. Podle statistik u nás máme lidí trpících chudobou zhruba milion, tedy desetinu populace.
Jsou však tito naši chudí spoluobčané skutečně chudí? Není pro ně lepší pojmenování „finančně negramotní?“ Skutečná chudoba asi totiž vypadá trochu jinak, než jak si ji představujeme. Zajeďte se podívat třeba na Madagaskar, nebo do Indie.
Minimální mzda pro tento rok je 20 800,- Kč. Což je minimálně 17 837,- korun čistého měsíčně. Jistě, pokud je někdo matka samoživitelka bydlící se dvěma dětmi v 3+1a zapomněla si podat žádost o příspěvky, tak asi nouzi skutečně má. Ale pokud vezmeme jako příklad rodinu se dvěma dětmi, pak i když oba rodiče pracují za minimální mzdu, mají čistý rodinný příjem 35 674,- Kč, což pro 4 člennou rodinu není mnoho, ale vyžít se z toho dá, i když ne úplně „královsky.“ Hlady ale nikdo určitě neumře, jen taková rodina zkrátka nemůže chodit do restaurace na oběd, dárky k narozeninám bude mít spíše skromnější a dovolenou stráví u řeky ve stanu s paštikou v batohu.
Ale máme tu i případy, které mají větší než minimální příjem a přesto mají hlouběji do kapsy. To proto, že trpí finanční negramotností. Neumí, či nechtějí si spočítat příjmy a výdaje a nechápou, že v nejhorším případě by mezi nimi mělo být rovnítko, lépe však, aby výdaje byly nižší než příjmy. Takže rodinný rozpočet roztáčí víc, než je zdrávo a na řadu nezřídka přicházejí půjčky. Že je půjčka nevýhodná je nasnadě, ale zdá se, že některým lidem je to zkrátka jedno, nebo to možná ani neví. Velmi snadno pak spadnou do dluhové pasti, kdy půjčky lepí jinou půjčkou a spirála dluhů se prohlubuje do té doby, než nastoupí exekutor. V dnešní době je poměrně běžné, že jsou lidé schopní půjčit si na dárky, dovolenou nebo třeba motorku. A zadluží se tím z naprosto nesmyslného důvodu, což někdo finančně gramotný udělat nemůže.
Finančně gramotný člověk, pokud pracuje za minimální mzdu a má hluboko do kapsy, bohužel nemá nárok na stejně nákladný život, jako mají více vydělávající lidé. Musí se holt smířit s tím, že bude šetřit. Nepochlubí se fotkami za Kanárských ostrovů, nezajde si každou neděli s kamarády na točené pivo, nebude jezdit v zánovní oktávce ani si kupovat značkové šaty. Možná je demotivující, když ostatní takový život žijí, ale řešením nejsou půjčky, ale spíš snaha změnit zaměstnání. A nebo se smířit s tím, že když ostatní jdou v práci na oběd od restaurace, on si dá rohlík se salámem a do exotiky se podívá leda na fotkách kolegů. Zkrátka málo vydělávající člověk musí snížit své životní nároky a vystačit si s málem.
Nejhorší na některých chudých, respektive finančně negramotných lidech je to, že to často odmítají změnit. Namísto toho nadávají na všechny a všechno okolo, na vládu, sousedy, vedoucí. Je to mnohem jednodušší, než začít sebekriticky u sebe. Pohodlnější je svést svou vinu na někoho jiného a ideálně si vylévat srdíčko před co nejširším publikem, což nám dokonale umožňují sociální sítě.
Patříte-li do skupiny chudých, pak vám ze srdce přeji, abyste se z ní co nejrychleji dostali a mohli žít kvalitněji. A pokud se alespoň jeden člověk z těchto řádků poučí a začne svou finanční situaci rozumně řešit, pak je to pro mě ta nejlepší odměna. Mimochodem, i já jsem se musel uskromnit, když nám vypadla část měsíčního příjmu.
