Článek
Celá tato hypotéza rozdělení lidstva na jednotlivé fáze vývoje je vlastně založená na dojmu z počítačové hry Spore, která mě donutila o společnosti zapřemýšlet. V ní se zhostíte mikroorganismu, který v první fázi nemá na starosti nic jiného, než něco sníst a zároveň nebýt sněden. Když sníte dost řas, případně kousků masa, vyleze váš tvor z vody a založí hnízda. Taktéž další tvorové mají to štěstí a vylezou s vámi, což vám způsobuje problémy i výzvy. Vy máte za úkol „spřátelit“ se s některými dalšími koloniemi a společně se dostat do třetí fáze, v níž už vedete vesnici a rozdělujete svým svěřencům různé úkoly. Vaším cílem je pak buď zlikvidovat ostatní vesnice a nebo se s nimi spojit. Tím se dostanete do fáze čtvrté, v níž už řídíte stát, který vyrábí různá udělátka pro boj, šíření kultury, nebo obchodu. V páté fázi pak ovládáte celou sjednocenou planetu a kolonizujete vesmír. Je i toto cesta lidstva, zdá se. Pokud chceme směřovat ke hvězdám, případně alespoň světlé budoucnosti, pak bychom měli také skončit v oné páté fázi. I když lidstvo má jen fáze čtyři (z vody za nás vylezli už předchůdci), máme to tedy o krok snazší. Byť je to právě naopak, zdá se.
Před třemi miliony let obrazně řečeno slezli lidé ze stromů a začali si říkat Australopitékové. V té době, a bude tomu ještě hodně dlouho, se naši předchůdci příliš nelišili od primátů, ze kterých vzešli. Tlupy se toulaly krajinou a živili se metodou lovců a sběračů. I když ani s tím lovem to do příchodu nástrojů nebyla žádná sláva. Jak vidíme i dnes, v přírodě je drtivá většina tvorů silnější nebo rychlejší než člověk. Natož člověk, který má výšku nějakých 130 centimetrů, kterou zhruba měli tehdejší lidé. Patrně byli více loveni samotní Australopitékové.
Ovšem lidstvu byl darován dar největší, jaký příroda tvorům dát může. Tím darem byl rozum. Lidé postupně získávali znalosti a mohli si dovolit ovládat a přetvářet své okolí. Naučili se ovládat stále složitější nástroje, až dospěli do fáze výroby kovových předmětů. Tou dobou se víceméně rodinné tlupy postupně rozrůstají a lidé začínají žít ve větších společenstvích. Stále se ještě nacházíme v první fázi lidského vývoje.
Ovšem pomalu se dostáváme do doby před zhruba dvanácti tisíci lety, kdy se v oblasti úrodného půlměsíce začali formovat první usedlé společnosti. Lidé vstupují do své druhé vývojové fáze. Probíhala takzvaná neolitická revoluce. Kmeny díky osvojenému hospodářství již nemusí migrovat za potravou a budují si stálá sídla, která jsou schopná je uživit. Mohli bychom říci vesnické a městské aglomerace. Právě zde se dostáváme k druhé vývojové fázi lidstva. V ní se už rozděluje práce, člověk si osvojil pěstování plodin a chov hospodářských zvířat, lidé dlí na jednom místě, které považují za domov. Vznikají vesnice a první města, z nichž se později vyvíjejí městské státy, tedy již poměrně velké společenství. V této vývojové fázi se utváří i hierarchie, kdy vystupují do popředí někteří jedinci, kteří ostatní vedou.
Třetí fáze lidského vývoje nastává se vznikem vyspělých států. Po zániku starověkého světa se lidé lavírovali někde na pomezí mezi druhým a třetím stupněm a definitivně vkročili do třetí fáze v období průmyslové revoluce. V té době již byla společnost hierarchizovaná a státy měly víceméně pevné hranice. Rozvinuté zemědělství a průmysl dokázaly uspokojit potřeby stále většího počtu lidí. Jejich počet tak raketově roste, což trvá dodnes. Později, ve dvacátém století, se začínají formovat i mezinárodní aliance a seskupení států. Toto formování vrcholí v době studené války, kdy je svět rozdělen na dvě znesvářené poloviny.
Po rozpadu východního bloku se zdálo, že lidstvo přeskočí další milník a ocitne se ve fázi čtvrté, která se vyznačuje celosvětovou spoluprací. Ještě před čtyřmi lety se zdálo, že celý svět umí poměrně obstojně spolupracovat a konflikty jsou nanejvýš jen na lokálních úrovních. Obchod probíhal hladce na celosvětové bázi. Pravdou je, že Rusko trochu hrálo roli neposedného dítěte, ale i po anexi Krymu jej stále ještě všichni brali jako partnera. Bohužel stopku pokroku dal Putin svým vysláním armády k uchvácení sousedního suverénního státu, což nazval vzletně „speciální vojenskou operací.“ Bohužel za takových podmínek nemůže lidstvo pokročit do své čtvrté vývojové fáze. Vrátili jsme se tedy o padesát let zpět, abychom zase měli (víceméně) bipolární svět, v němž se vyhrožuje atomovými zbraněmi.
Je to možná znamení, že lidstvo stále není dostatečně vyspělé na to, vykročit ze své třetí fáze, ale spíše to bude jen lidská hloupost, která nám nedovolí překonat tento práh. A dokud nebudeme ve čtvrté fázi, kdy celý svět funguje jako jeden stát, kdy nikdo nechce vyhlašovat nikomu válku a nikdo nemá potřebu krást cizí území ani vnucovat ostatním svou politiku nebo názory, můžeme zapomenout na smělou kolonizaci vesmíru, která je vyvrcholením vývoje lidské společnosti. Napřed se však musíme domluvit tady, na Zemi.
