Článek
Kvůli nedostatku pitné vody se v Řecku rozhodli projednat novou legislativu zakazující používání sladké vody do bazénů. S vysokou pravděpodobností nás tak v řeckých bazénech v budoucnu čeká voda mořská. Záleží ještě na technologii, jak si s novým nařízením poradí provozovatelé veřejných bazénů, z nichž většinou my navštívíme ten hotelový.
Současné filtrace na čištění bazénové vody jsou uzpůsobeny pro sladkou chlorovanou vodu a přechod na mořskou slanou vodu by filtrace vyřadil. Minimálně bude potřeba vyměnit filtrační zařízení, nebo alespoň jeho komponenty. Nějaká část hotelů však může přejít na vlastní odsolovací zařízení, které bývá velmi drahé, avšak hotelu to může nabídnout exkluzivitu sladké vody v bazénu. Problém nechť si vyřeší každý provozovatel sám.
Pod článkem se však rozběhla zajímavá diskuse, kde mnozí tvrdí, že bazény k moři vůbec nepatří, že lidé se mají koupat v moři, když už k němu jedou. Další zase bazény obhajovali s tím, že ne vždy se v moři dá koupat, například kvůli vlnám, a pak je nám hotelový bazén vhod. Tato diskuse mne donutila zamyslet se nad tím, jestli u moře využiju bazén se sladkou vodou i já.
A skutečně ano, využiju. Paradoxně ještě víc, nežli samotné moře. Samozřejmě záleží, na jakém typu dovolené člověk je. V případě all-inclusive pobytu v jednom hotelu se vším všudy je ideální to střídat, obzvláště s menšími dětmi, které se v moři ještě bojí a rády si zablbnou v bazénu, v němž odhodí zábrany. Z vlastní zkušenosti to bylo tak nějak půl napůl, přičemž možná i víc vyhrával ten bazén, kvůli dětem. Výhodou bazénu také bylo, že byl blíže k hotelu, zároveň i přímo u bazénu byl bar, který jsem poměrně solidně využíval. A taky kolem bazénu byla tráva, po níž se, na rozdíl od rozehřátého písku, dalo normálně chodit bez bot. A v neposlední řadě u bazénu bylo daleko více volných lehátek.
V případě dovolené na vlastní pěst, nebo klasické polopenze, která nás tolik neváže na hotel, ale dovolí nám absolvovat výlety po okolí, se bazén hodí také. Můžeme si vyrazit na některou z vyhlášených pláží v okolí. Nemusíme se vázat na ten kus pláže zabraný pro náš hotel, jako je tomu většinou u all-inclusive pobytů. Ale třeba večer, kdy už máme v moři odkoupáno, nebo naopak ráno ještě před grilovačkou na pláži, se klidně ještě v hotelovém bazénu smočíme. Obzvláště, je-li horko. Bazén má také výhodu pro ty, kteří se v moři z nějakého důvodu bojí. V něm nás neodnese proud, nepoválí vlny ani nenapadne nějaká mořská potvora (zdravím spielbergovy Čelisti).
Může se také stát, že mořská pláž je od hotelu o něco dále, třeba půl kilometru. V tom případě to už není na klasickou „přebíhačku“ mezi hotelovým pokojem a lehátkem na pláži, ale člověk vyrazivší na pláž si musí promyslet, co s sebou sbalí do tašky, aby se za čtvrt hodiny zase nemusel vracet. Také se obvykle nevyráží z pokoje rovnou v plavkách (i když slušní lidé se přes plavky oblečou i v rámci hotelu), ale na pláž vyrážíme jako bychom šli na lehko do města. A pak ještě na pláži přichází střídání služeb u lehátka, aby nám někdo nevybral tašky.
Mnohé názory zase tvrdily, že k tomu, abych se týden válel u bazénu, nemusím přece jezdit k moři, ale stačí mi domácí Mácháč, některé z místních lázní nebo penzion v Krkonoších. A ještě ušetřím. S těmi já zásadně nesouhlasím. A to přesto, že českou přírodu miluju a rád v ní trávím čas. Trochu paradoxně ale já osobně nejezdím k moři kvůli moři, ale kvůli atmosféře. Pravda, na každém výletě k mořské hladině jsem se alespoň jednou v tom moři vykoupal, ale většinou by mi vůbec nevadilo toto koupání vynechat. Jednou jsem se dokonce koupal spíše náhodou, protože se mi cestou v autě udělalo zle a chladná mořská voda mi dělala dobře.
Přímořská oblast však vyzařuje čímsi zvláštním. Rozhodně nenahraditelná je vůně moře, která se line po celé oblasti ještě daleko od mořské hladiny. Poklidné tempo života u moře je také o poznání jiné než to naše uběhané středoevropské. U moře se také dají ochutnávat místní speciality, ať už jde o čerstvé ryby, nebo i pokrmy lokální produkce s mořem nesouvisející. Můžeme také poznávat velmi rozdílnou kulturu, zvyky, mentalitu, architekturu, památky, přírodu a další horu věcí, které u nás ve střední Evropě zkrátka nemáme a nikdy mít nebudeme. To je to, co mne vábí k moři. Ne se válet ve vlnách ani bazénech, ale ta atmosféra a genius loci.
Mimochodem, jediné místo, kde jsem zažil nefalšovanou středomořskou atmosféru, která postrádala jen to moře, byla Ženeva.
