Článek
Kdekdo dnes kritizuje generaci X za jejich snahu nepracovat, nedříét se. Zkrátka dělat vše proto, aby měli co nejvíce peněz, ideálně bez práce. Oni tomu jdou svými názory docela naproti, když tvrdí, že práce v životě není to nejdůležitější, a že raději dávají přednost sami sobě. V dobách minulých chtěli být kluci popeláři, sportovci, kombajnisti, holčičky veterinářky, baletky, učitelky. Dneska mladí chtějí být influencery. Vidí v tom totiž jednak své vzory a jednak snadno vydělané miliony. Patrně nemají zdání o tom, že to není jednoduchá práce a že k tomu být úspěšný je potřeba se skutečně snažit a dřít. Mají zdání, že stačí natočit pár videí na TikTok či Youtube, založit si Instagram s fotkou na pláži. A peníze se jen pohrnou. Ve skutečnosti ne, prorazit na těchto platformách vyžaduje čas a především tah na branku. První rok o ně nikdo ani nezakopne. Možný úspěch přichází až po letech, což drtivá většina nevydrží. Však i psát sem na Médium je po nějaké době dost náročné. Nevyčerpaných témat postupně ubývá a nová se hledají těžko. Ale pryč od praxe. Mladí chtějí být influencery protože v tom vidí snadné peníze. Nechtějí každý den vstávat do práce, ale chtějí mít miliony na účtech. Koneckonců to chce snad každý, proto jsou tak úspěšné loterie. A co jiného je spekulace s kryptoměnami než snaha snadno zbohatnout bez práce?
Mladí se odmítají smířit s tím, že budou, tak jako my, starší ročníky, ráno klusat na sedmou do práce a vytvářet hodnoty za podprůměrný příjem. Chtějí mít nadstandardní příjem z jedné fotky, nebo krátkého videa. Takhle to ale nefunguje a i oni naráží na realitu života, že přes pracovní týden budou zkrátka většinu času trávit v práci. Dochází i ke kolapsům, kdy zjistí, že jednou do té práce budou muset.
Takže je jasné, že mladí zkrátka chtějí peníze takříkajíc zadarmo. Nebo aspoň téměř zadarmo. Jenže to samé platí i o těch starších ročnících. Mileniálové, Boomeři, Husákovy děti. V každé generaci se najde zastoupení lidí, kteří chtějí peníze zadarmo. A není jich málo.
Na rozdíl od generace Z však starší ročníky přemýšlí poněkud jinak. Méně tržně, ale více sociálně. Možná by nebylo od věci napsat přímo socialisticky. Holt Evropa je socialismem nakažená tak, že se bez sociálních jistot už neobejdeme. Pokud se chcete ohradit, že to není pravda, podívejte se, jak lidé vyvádí, když se má snížit valorizace důchodů. Nebo když se má posunout věková hranice odchodu do důchodu. A co jiného je důchod, než peníze zadarmo? To samé platí i u různých dávek, přídavků a podobných sociálních podpor. Lidí, kteří ke státu natahují ruku s prosbou o peníze je zkrátka nezanedbatelné množství.
Snaha přijít k penězům zadarmo však nemusí být vždy jen prosba o bakšiš od státu. Jedná se například o růžový formulář daňového přiznání, díky kterému většina lidí dostane zpět od státu nějakou částku odvedených daní. Mnozí ze živnostníků a podnikatelů co nejvíce ohýbají daně, aby museli platit co nejméně. A takzvaný švarcsystém u nás kvete natolik, že podle odhadů ekonomů se v něm nachází vyšší miliardy až desítky miliard. Také různé dotace slaví extrémní úspěchy. A co jiného, než peníze zadarmo, dotace jsou? V čem se liší přístup lidí chtějící nějaké dávky či dotace od přístupu mladých, kteří chtějí inkasovat peníze z natočených videí?
Z celé této stati jasně vyplývá, že lidé se nemění. Možná mají jiné způsoby, ale cíle zůstávají. Chtít co nejvíce peněz za co nejméně práce. Je to přirozená touha lidí patrně už od pravěku. A nic na tom nezměníme. Co však můžeme udělat je vážit si těch, kteří nepodlehli svodům snadno získaných peněz, těch, kteří skutečně ráno chodí do práce a pracují za podprůměrnou mzdu. Těch, kteří tu budovali socialismus a nyní budují kapitalismus. A je zcela jedno, zdali je jim 20 nebo 80. Touhy se nemění, mění se jen možnosti a příležitosti.
