Článek
Dost často jsou na Médiu publikovány texty na téma mateřství a rodičovství. Ať jsou jakkoli zaměřené, vždy se pod nimi rozvine plamenná diskuse, kde se příslušníci generace 50+ navzájem utvrzují v tom, že „moderní matky“ (což v těchto názorech zní již jako nadávka) jsou líné a sebestředné a praktikováním „volné výchovy“ produkují jen samá problémová a psychicky labilní individua, která naší společnosti nepřinesou nic dobrého. (Smutně úsměvné je na tom to, že na „moderní otce“ se zapomíná, ti jsou v tom asi nevinně.) Ale v každém případě stojí za pozornost, že těmto útokům se téměř nikdo nebrání. Proč asi? Jsou snad oprávněné, anebo jejich adresáti jednoduše nemají čas na vysedávání na internetu a bezútěšnou výměnu názorů, protože pracují a věnují se dětem?
A teď by zase starší generace jednohlasně namítla: A co ty spousty matek, které se „poflakují v nákupních centrech a v kavárnách“ nebo civí neustále do mobilu? Tak za prvé, děti se vyznačují rychlým růstem a potřebou rozličné další výbavy a produktů, a proto je třeba jim dost často něco kupovat. Což se dá zařídit buď osobní návštěvou obchodů, nebo přes e-shop; a protože to nejsou zrovna levné záležitosti, je třeba pečlivě vybírat (natožpak v případě bazarového zboží). Díky mobilnímu internetu se kromě nákupů dá také rychle zjistit spousta potřebných informací ohledně péče o dítě, a to i díky sociálnímu kontaktu (s kamarádkou, babičkou…). Tím ovšem nemyslím marnění času na sítích, čemuž bohužel spousta lidí (nejen matek!) podléhá. A za druhé – žádná matka jistě nevysedává v kavárně s dítětem každý den, jak jsou mnozí diskutéři přesvědčeni. Co je na tom špatného, když čas od času v rámci procházky s potomkem či setkání s kamarádkou (se kterou opět často řeší mateřské starosti) vyjde mezi lidi a dopřeje si dobrou kávu a zákusek, aby trochu načerpala energii na další službu 24/7? Kdo nebyl tři roky doma s dítětem, těžko to pochopí. Navíc je zde trochu cítit závist, když se starší generace pohoršuje nad tím, že „dnes jsou rodiče s dětmi všude, to dřív nebylo“.
A tak si dovolím oné „zasloužilé“ generaci vzkázat: Dnešní rodiče malých dětí jsou většinou generací vašich dětí. Zlobíte se na ně, že vychovávají děti jinak než vy. A proč to dělají jinak? Třeba protože nechtějí opakovat vaše chyby – člověk se totiž obecně snaží přejímat jen ty vzory, jež považuje za správné (třeba na základě vlastní zkušenosti). Jistě, dnes rodiče dělají zas jiné chyby, ale obvykle se snaží nad vším přemýšlet a shánět si informace, což je mnohem náročnější než dělat prostě to, co všichni ostatní. Pak jsou bohužel těmi informacemi často přehlcení, což všechno dohromady (včetně nevyžádaných rad od babiček) může leckomu způsobit frustraci nebo jej vžene do náruče alternativních metod. Pod tlakem médií, zejména těch sociálních, a svého okolí jsou rodiče nuceni k honbě za dokonalým rodičovstvím. A těch možností, jak péči o dítě vylepšit, je mnoho – od zájmu o zdravý průběh těhotenství a přirozený porod, nošení v šátku, plavání a cvičení již od kojeneckého věku či rozličné kroužky a aktivity pro batolata po alternativní cesty jako bezplenkovou komunikační metodu a znakovou řeč pro miminka. Kromě toho se mnozí snaží chovat ekologicky, například používáním látkových plen.
Též lékařská věda i znalosti o psychomotorickém vývoji dětí v průběhu doby značně pokročily, takže proto kroutíte hlavou nad tím, že je dneska spousta věcí jinak. Navíc se rodiče o vývoj svých dětí aktivně zajímají, sledují ho a na popud odborníků se mu snaží správně napomáhat. Kupříkladu dřív se miminka podpírala polštáři a batolata umísťovala do chodítek a hopsadel, hlavně aby od nich byl pokoj, ale že jim to zadělalo na celoživotní potíže se zády, to už nikoho nenapadlo.
Vskutku úsměvné je, když se k péči o děti vyjadřují starší pánové. Nemají tušení, jak jejich ženy zvládly skloubit péči o děti a domácnost, ale prostě to zvládaly, a to jim stačí. A jak to dokázaly? Dnes sice máme jednorázové pleny, sušičky, myčky a kdovíco ještě, jenže ony měly ohrádky, hopsadla, chodítka a po ruce babičky v důchodu. A miminka většinou krmily sunarem, takže déle spala a bylo možné si lépe zorganizovat čas. Pánové, víte vůbec, kolik času se stráví kojením? Novorozenci a kojenci pijí přibližně desetkrát denně a jedno kojení trvá průměrně půl hodiny. Jasně, v 80. letech už většina matek své děti kojila, alespoň v prvních měsících. Ovšem tehdy se razilo, že dítě může být krmeno nejdříve po třech hodinách. Nevědělo se, že miminka mají období růstových zrychlení, kdy potřebují krmit častěji. Raději se nechala „vyřvat“ do vyčerpání, čímž se ostatně řešilo třeba i uspávání. No co, alespoň si dítě posílí plíce…
Ale bohužel nejen starší generace projevuje na internetu nenávist vůči dnešním matkám. Strefují se do nich i mnozí bezdětní příslušníci střední generace, dávajíce jim do úst větu: „Já jsem matka a kdo je víc!“, případně „Já jsem matka a vy musíte obdivovat mé dítě!“. Stačí, že někde zahlédli jednu arogantní matku, která nebyla ochotna své dítě na veřejnosti ukáznit, a hned tuto nelichotivou nálepku rozdávají všem, které potkají. Naprosto nesmyslně si představují, že jakmile se matka s dítětem vyskytne někde na veřejnosti, znamená to, že má přehnané sebevědomí. Neuvědomují si, že být matkou je nesmírně náročné, protože to sami nezažili. Je nepochopitelné, kde se vzal tento nespravedlivý mýtus „mateřské sebestřednosti“, snad ze závisti či nepochopení. Vždyť přehnané ego mají leda tak dokonalé maminky z Instagramu, ale normální matka chce být prostě jen tím nejlepším rodičem pro své dítě, nic víc, nic méně. Kdyby se maminky měly řídit názory z internetových diskusí, nesměly by vůbec překročit práh bytu, protože všude by někomu vadily. Nesměly by jít s dítětem na nákup, cestovat hromadnou dopravou, nedejbože nakojit miminko mimo domov! Mít dítě by se tak stalo nepříjemným hendikepem – podobně jako na pracovním trhu.
Ke zvýšení porodnosti tyto postoje určitě nepřispějí. Mimochodem, k tomuto tématu najdeme také zajímavé názory. U článků o tom, jak těžké je někdy uživit rodinu nebo skloubit péči o dítě a kariéru, najdeme bezpočet „rad“, že si takoví rodiče neměli děti vůbec pořizovat, a oproti tomu pod texty o neplodnosti se nadává ženám, které neotěhotněly před třicítkou, do sobeckých kariéristek. V souvislosti s tím je třeba si uvědomit, že dnes je značná část dětí „vymodlená“, zatímco dříve byla řada těhotenství nechtěných a partneři se „museli“ brát ve věku, kdy na rodičovství ještě nebyli dostatečně zralí. To je také jeden z důvodů, proč většina dnešních matek a otců se svému rodičovskému poslání věnuje mnohem intenzivněji, než bylo obvyklé v minulých generacích.
Snadno tak sklouznou k příliš úzkostlivé péči nebo (neprávem) tolik skloňované „volné výchově“. Články a diskuse se pak hemží stížnostmi na „nevychované“ děti, což je kapitola sama pro sebe. Zde lze jen poznamenat, že rozumní rodiče se snaží potenciálně konfliktním situacím vyhnout. Někdy ale nemají jinou možnost a pochopitelně pro ně není vůbec příjemné, když dojde k nějakému problému. Jenomže v očích přihlížejících je cokoli, co udělají, většinou špatně. Být rodičem opravdu není jednoduché, a tak mějme prosím trochu empatie.
