Článek
Zatímco my v těchto dnech slavíme již osmdesáté výročí ukončení druhé světové války, na Ukrajině stále probíhá obdobný konflikt, který se však naštěstí obešel bez zapojení celého světa a mezi sebou bojují jen dva národy. Jeden agresivní, který se snaží svého menšího souseda zničit a podmanit, druhý srdnatý, který se svému nenasytnému sousedu brání. Konflikt patrně dopadne podobně, jako ten před osmdesáti lety, tedy porážkou agresivní mocnosti, která pro něj bude mít katastrofální důsledky.
Proč nemůže Rusko vyhrát válku, kterou rozpoutalo na Ukrajině, ačkoliv Ukrajina je na první pohled daleko menší země s daleko menším potenciálem? Odpověď není ani tak v mezinárodní podpoře Ukrajiny a jejím zásobování (nejen) vojenským materiálem. Odpověď je potřeba hledat v Rusku samotném. V zemi, která jako jedna z vítězů dokázala porazit agresivní nacistické Německo a která z tohoto vítězství tyje dodnes.
Situace za druhé světové války byla diametrálně odlišná. Němci, připravení na válku, napadli západní země, poté se vrhli i na svého dosavadního spojence, Sovětský svaz. Zprvu se operace Barbarossa vyvíjela pro útočníka nad očekávání dobře a půl roku postupovali Němci Sovětským svazem velmi rychle a úspěšně. Zastavila je až zima, logistické potíže a konsolidace Rudé armády, která se nadechla k úspěšné obraně a následnému protiútoku, jenž se nakonec zastavil až v Berlíně.
Proč nyní Rusové nemohou stejně zničující silou rozdrtit svého slabšího souseda? Důvod leží v ruské vojenské taktice, která se za těch více než 80 let prakticky nezměnila. Druhoválečné stroje nahradily modernější sovětské a moderní postsovětské. Ale taktika, ta zůstala stejná: řešit problém lidmi.
V době, kdy se nacisté utápěli ve vlastních problémech, kdy západní spojenci bombardovali německý válečný průmysl a kdy se k Berlínu blížila z jihu a západu spojenecká vojska, možná tato taktika fungovala. Ba co víc, pro sovětské vrchní velení vytvářela významnou politickou kartu, s níž se po válce bude ohánět. Tedy že SSSR položil za vítězství nejvíce životů. Kdyby sovětští velitelé chtěli, patrně by ztráty na životech byly daleko menší, ale jednak se to z politických důvodů příliš nehodilo, jednak je tato taktika prostě jednodušší. Lidská zdroje Sovětského svazu i dnešního Ruska jsou téměř nevyčerpatelné, tak proč takovou veličinou šetřit? Jak údajně řekl Stalin: „Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionu statistika.“ A podle toho se řídil. Hodilo se mu to pro poválečné vyjednávání, kdy osvobozené státy měly být o to vděčnější sovětům a přístup k nim měl být o poznání snazší.
Jenže na Ukrajině žádná druhá fronta neexistuje a Ukrajinci se mohou bránit jen na jedné linii, byť poměrně dlouhé. Naopak ze západu nedostávají na frak, ale přichází jim materiální i vojenská pomoc, byť pomaleji, než by mohla. V dobách druhé světové války v rámci smlouvy O půjčce a pronájmu posílali Američané obří dodávky surovin a vojenského materiálu Sovětskému svazu, dnes jeho nepříteli.
Jedinou výhodou Ruska je v současné době paradoxně to, že se mu nepodařilo postoupit dostatečně daleko a hluboko na nepřátelské území. Jeho zásobovací linie tedy nejsou extrémně dlouhé a zásobování i přes množství potíží a ukrajinskou snahu, funguje poměrně dobře. Ovšem domácí průmysl zaměstnává válka extrémně, s čímž logicky trpí i Ruský rozpočet, který sahá hluboko do svých rezerv, ale který paradoxně od zhroucení drží samotná válka a zbrojní průmysl.
Budou Rusové bojovat do posledního Rusa (případně Severokorejce), nebo jim zavčasu dojde, že tohle zkrátka už nemá smysl? Jako národ jsou odepsaní už dlouho, nyní bojují o svou hrdost, což se jim však také moc nedaří. Asi by bylo lepší, kdyby si konečně uvědomili, že sousto, do kterého se zakousli je příliš velké, stáhli uši, zasedli k jednacímu stolu a pokorně podepsali podmínky, které nabídne Ukrajina. Jenže to by Ukrajinci museli mít nějaký trumf, kterým by si mohli diktovat. Bez něj konflikt patrně na dlouhou dobu zamrzne na současných zákopových pozicích, a pokud Rusové přestanou útočit v lidských vlnách a mařit tím životy svých vojáků, může se to táhnout ještě velmi dlouho. Současná zběsilá snaha dobýt alespoň píď ukrajinského území paradoxně konec války přibližuje, ovšem stále je třeba nezapomínat, že Rusko má kanonenfutteru více, než dost.
