Článek
To, že Rusko není nejlepším partnerem, je naprosto samozřejmá věc pro každý civilizovaný stát. Může si za to samo. Nejvíce rozpoutanou válkou, kterou začali před dvěma a půl roky na Ukrajině, ačkoliv sami se tváří, že to žádná válka není a jedná se jen o „speciální vojenskou operaci.“ Nicméně už předtím byly Ruské imperiální choutky znát, když v roce 2014 obsadilo Krym a později přiživilo nepokoje na východní Ukrajině, kam i posílalo své vojáky.
Rusko nikdy nebylo pokrokovým státem. Situaci se v minulosti pokoušela změnit Kateřina Veliká a car Petr II. Chtěli z Ruska udělat evropskou zemi, což se, jak vidno, nepodařilo. Daleko úspěšnější byl ve svých snahách Lenin a jeho následovník Stalin, jejichž politika padla na úrodnou půdu víc než myšlenky osvícenství. Patrně je to dáno mentalitou ruského národa.
Ruskou politikou dneška jsou výhružky, velkohubá prohlášení a dělání ramen na ostatní státy. Před dvěma lety jsme slýchali, že za týden budou v Lisabonu. Tato prohlášení postupně přešla ve vymezování (a posouvání) červené linie, kterou západní státy nesmí překročit. Dnes čím dál častěji slýcháme výhružky o totální likvidaci a použití jaderného arzenálu. Kdoví jaké vztahy s Ruskem má třeba Írán, militantní muslimská země podporující teroristické organizace. Ale Rusko – Čínské vztahy už nejsou tak vřelé, jak bývaly, a Čína si Rusko postupně ochočuje, aby ho mohla co nejvíce využít. A čím dál víc se ukazuje, že Rusko není schopné porazit ani svého slabšího souseda, tím více se tato někdejší velmoc propadá do beznaděje a válečné spirály, z níž je stále těžší vystoupit.
Může se ale Rusko pro západní státy zase někdy stát dobrým obchodním a politickým partnerem? Před anexí Krymu obchod s Ruskem fungoval velmi dobře. A byl prospěšný pro obě strany. Pak přišly restrikce a omezení obchodu (mnohdy nenápadně porušované), abychom se postupně dostali až do dnešního stavu, kdy obchod s Ruskem není příliš tolerovaný. A samozřejmě je to nevýhodná situace pro obě strany. Rusko nedostává peníze a zboží ze západu, západ zase levné nerostné suroviny z Ruska.
A příklady z minulosti, kdy spolu znesvářené státy navázaly velmi rychle přátelské vztahy, máme. Japonsko a USA byli za druhé světové války skutečně nesmiřitelní nepřátelé. Ovšem ještě před rokem 1950 byli USA a Japonsko velmi přátelští partneři, kterými zůstávají dodnes. Podobný proces se podařil i ve vztahu Francie – Německo. Už brzo po konci druhé světové války se tyto dvě země stávají poměrně stabilními partnery, kterými jsou dodnes. Tedy bavíme-li se o Německu západním.
Bylo by tedy teoreticky možné, aby západ, ať už EU nebo USA, měl podobně vřelé vztahy i se současným Ruskem? Oba příklady z minulosti si vyžádaly změnu postoje a chování obyvatel Německa i Japonska. Oba národy otočily politickým a myšlenkovým kormidlem a přidaly se bez větších potíží na stranu vítězů, kteří je ochotně vzali pod svá křídla. Pro přijetí Ruska mezi západní státy bude patrně také změna nastaveného chování. A k tomu zdaleka nepostačí, aby odešly politické špičky. Rusko jako národ je zemí, kde se daří šmelině, korupci a nacionálnímu cítění. A to v každém režimu, od carského Ruska, přes komunistickou éru až po Rusko současné. Odchod politických špiček tedy v Rusku nic nezmění, protože je nahradí další, naprosto stejní jedinci.
Obchod, který s Ruskem probíhal před rokem 2014, byl ryze pragmatický. Záleželo především na ekonomickém zisku a nad vnitřními otázkami fungování Ruska se přivíraly oči. Po anexi Krymu se EU oklepala a pohrozila sankcemi, které se vystupňovaly po napadení Ukrajiny.
Tedy nebude-li Rusko poraženo totálně a vnucena mu cizí správa, jako tomu bylo v případě Německa a Japonska po druhé světové válce, s největší pravděpodobností se nic dít nebude. Časem se sice zapomene na současné neshody a za účelem zisku se vztahy EU - Rusko postupně obnoví. Ovšem rozhodně se nebude jednat o přátelskou spolupráci. Opět se nastaví pouze ekonomické výhody obchodu a trend, který ničí Rusko zevnitř dnes, bude pokračovat dál. Tím trendem je obrovská míra korupce, nedostatek morálky, klientelismus, rozkrádání státního majetku, vysoká míra (slepého) nacionalismu podporovaná státem, nesmyslné zbrojení. Takové Rusko bylo vždy a nejspíš se na tom nic nezmění, protože ruský národ to má jednoduše zakódované v genech (viz Bohatství a bída národů - David S. Landes). A je to velká škoda, protože jak ukázala historie, spolupráce je vždy velmi přínosná pro obě strany.
