Článek
Napřed bych rád upřesnil nadpis článku. Rozhodně není zaměřený nijak proti homosexuálům a jiným členům LGBT. Naopak moc rád bych je podpořil a popřál jim, aby je lidé vnímali jako sobě rovné, bez rozdílu, což je to, o co vlastně tito lidé stojí. Jenže se jim do toho začali montovat levicoví progresivisté a ti kazí celkový dojem, a naopak vyostřují atmosféru. Protože lidé zkrátka extrémy rádi nemají. Ale proč o tom vlastně teď píšu:
I já jsem propadl populární lingvistické aplikaci Duolingo a dostal se až k oddělení „Relationships,“ čili vztahy. Zde jsou pochopitelně mimo jiné zastoupené i mezilidské a partnerské vztahy. A nestačil jsem se divit, neboť všechny vztahy jsou zde jen a pouze homosexuální. Dozvídáme se že Ben a Thomas mají oba přítele v Londýně. Nebo že Danielův manžel se jmenuje Nicolas. Případně že Samantha jde na rande s Julií. Otec Edie, který má syna Juniora, jej má patrně ze zkumavky, protože ani po třech letech jejich příběhů jsem nenarazil na jakoukoliv zmínku o mamince. Zkrátka vůbec nikde ani zmínka o tom, že by spolu mohli žít či randit muž a žena. Pokud jste nějaký nestejnopohlavní pár v Duolingo našli, určitě dejte vědět.
V tomto odvětví jsem já sám velmi tolerantní a mezi přáteli mám i několik homosexuálů, což absolutně neřeším, je to jejich věc, s kým žijí za svým prahem. Jenže daleko více je těch přátel, kteří homosexuálové nejsou. Takový je zkrátka průměr populace, ať chceme nebo ne. A na druhou stranu zcela chápu snahu progresivistických levičáků ukázat lidem, že homosexualita je normální a neměli bychom homosexuály odsuzovat. Jenže oni to ti levičáci tak nějak přehánějí. Nejsou ani tak propagátory, jako spíše extremisty. Takhle zkrátka ne. Lidem názor spíše zkazí, než podsunou a nadělají víc škody než užitku.
Ono to celé ale zašlo ještě o něco dál, než do filmů, počítačových her a aplikací. S podobnou indoktrinací, nelze to totiž už nazvat jinak, se mohou setkat i děti. A ne mohou, ale setkávají. Nejde se jí totiž vyhnout. I malé děti se stávají cílem této snahy předvést normalitu homosexuality, ať už ve škole, seriálech, pohádkových filmech, nebo v dětské literatuře. Jenže budou-li děti odmala vystavené propagandě, že být homosexuál je zcela normální, pak jim naopak klasické bisexuální vztahy přijdou zvláštní a nebude se jim do nich nijak zvlášť chtít, aby nevypadali mezi ostatními divně. Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Učme děti homosexuály (a jiné členy LGBTQ+) respektovat a chovat se k nim bez rozdílu, ale neučme je, že to je jediná správná cesta. Protože zkrátka není. Ideologie je jedna věc, ale nastavení od přírody věc druhá, důležitější.
Extrémy typu BLM (Black Lives Matter) již pomalu vyšuměly a dnes jim nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Sochy bílých zakladatelů měst i státníků až na pár výjimek stále stojí. Ve filmech se objevují černoši i tam kde by to nikdo nečekal, ale svět se točí dál. Zvykli jsme si a nikoho to už nešokuje. A zdá se, že snaha znormalizovat LGBTQ+ je tu s námi také stále a nenápadně se nám podsouvá pod kůži i tam, kde bychom to nečekali, jako například v lingvistické aplikaci. Zvykli jsme si na ní? A zvyknou si naše děti?
