Článek
Na plochách určených k vylepování reklamy se nám již nějaký ten pátek objevují předvolební plakáty strany Sociální demokracie, dříve ČSSD, doplněné usměvavým obličejem Jany „Venezuely“ Maláčové. Co mne trochu zarazilo je, že plakáty se obměňují. Zdali Socdem stále hledá to správné úderné heslo, nebo chce tímto krokem zaujmout, těžko říct. Až na minulý plakát s heslem „Aspoň litr na den – pracovat se musí vyplatit,“ se většina programu týká bydlení. A samozřejmě vymezování se proti zbrojení a válce, což je dneska evergreen všech opozičních stran. Evidentně i těch mimo poslaneckou sněmovnu. Matně si vzpomínám, jak s programem dostupných bytů i levného bydlení oblepovala ČSSD republiku ve volbách v roce 2013. Volby tehdy vyhrála. Nicméně v realitní sféře se nestalo vůbec nic. Heslo „dostupné bydlení“ možná na první pohled umí zaujmout, hůře se ale posléze realizuje. Co totiž takové dostupné bydlení znamená? Je to synonymum pro levné nájmy? Nebo snad pro přebytek bytů na trhu? Patrně ani jedno se vyřešit nepodařilo, neboť situace se stále jen zhoršuje. Avšak nutné je přiznat, že natolik kritická situace, že by lidé zkrátka neměli kde bydlet, tu zdaleka není. Ba naopak, stále více stoupá domácností, které obývá jeden člověk.
Že v současné době máme velmi drahé nájmy je snad všem jasné. S extrémním nárůstem cen bytů je vlastní bydlení stále méně dostupné, a když už, tak hypotéky jsou natolik vysoké, že se to téměř nevyplatí a je lepší bydlet celý život v podnájmu. Čehož samozřejmě využívají pronajímatelé, kteří ceny šponují co nejvýše. I zde platí zákon nabídky a poptávky, který primárně určuje ceny nájemného.
Každému, komu se tato situace nelíbí, se nabízí otázka. Co s tím? Oč jednodušší je otázka, o to složitější je však odpověď, pokud se nehodláme smířit s tím, že s tím nelze dělat zhola nic, případně do toho stát může promlouvat jen velmi málo. Zkusme si tedy najít ten správný recept přímo u Sociální demokracie, která heslo levného bydlení hlásá do světa. Ideální by samozřejmě bylo najít si odpověď na internetových stránkách. Zajímavé je, že pokud se člověk podívá na internetové stránky Socdem, kde by hledal širší vysvětlení k tématům, které nám zjednodušeně přinášejí plakáty, pak zjistí, že na webu se o bydlení nedočteme vůbec nic. Anebo je to tam někde dobře schované, já to nenašel…
Takže tedy co s tím? Podle plakátů by člověk očekával, že recept podle Jany Maláčové je takový, že přestaneme investovat do armády (což je samo o sobě velmi hloupé řešení) a namísto toho nacpeme ušetřené miliardy do bydlení. Zdali má za lubem postavit tisíce bytů, nebo vykupovat byty ze soukromého vlastnictví, to je patrně ve hvězdách. Obojí však postrádá smysl.
I kdyby ministerstvo obrany zcela přišlo o veškeré finance, pak by se ušetřilo 151 miliard korun. Tedy ještě méně, než je rozpočtový deficit České republiky. Za tyto peníze bychom samozřejmě mohli postavit značný počet nových státních bytů s regulovaným nájmem. Podle odhadů by se jednalo o nějakých 50 tisíc bytů, spíše o něco méně. Vzhledem k tomu, že za rok se u nás postaví kolem 40 tisíc nových bytů i bez státního přičinění, přičemž dopad na cenu nájmů je nulový, bychom mohli říci, že tato cesta je na konci slepá a k žádnému poklesu nájmů nepovede.
Regulace nájmů by mohla být cestou, ale jakým způsobem chce Socdem nařizovat majitelům bytů, za jakou cenu mají své byty pronajímat nájemníkům, to se bohužel nedozvíme. Samotné nařizování odporuje zásadám tržního hospodářství, kdy by se stát do volného trhu neměl vměšovat. Ono veškeré vměšování nakonec stejně nemá cenu, jak jsme zjistili na mnoha příkladech.
Poslední možnou cestou, tou nejhorší, je zestátnění bytů v soukromém vlastnictví, aby stát mohl regulovat nájem zcela podle své libosti. To se ale dostáváme tam, kam se nejspíš nechce dostat ani Sociální demokracie. Tedy za hranici státní diktatury, například na úroveň Ruska. Zestátňování naposledy na našem území šlo na vrub komunistů, kteří s nabytým majetkem nesvedli dobře pracovat a mnoho do té doby prosperujících podniků přivedli na mizinu. Zjednodušeně řečeno, stát není příliš dobrým hospodářem a ani v oblasti bytů by to nakonec nebylo žádné terno, nehledě na negativní morální aspekt zestátňování.
Možná se v Sociální demokracii probudila nostalgická struna posledních vyhraných voleb v roce 2013. Když to vyšlo tenkrát, možná to vyjde i letos. Nakolik ale byla kampaň ohledně bydlení nosným prvkem tehdejšího úspěchu, se už nejspíš nikdo nedozví. Už tehdy se jednalo o nic neříkající heslo, byť možná líbivé. Což dokazují nulové výsledky Sobotkovy vlády v oblasti bydlení. Pravdou však je, že v současnosti je bytová a nájemní krize stále na vrcholu a mohla by v populaci rezonovat více.
Ať tak či tak, od Socdem by rozhodně bylo fajn, kdyby toto svoje heslo nějakým způsobem rozvedla a dala by svým voličům vědět, co s tím hodlá dělat a jak dosáhnout požadovaných výsledků. Jinak se jedná pouze o prázdný populistický výkřik, kterých, počítám, si v předvolební kampani ještě užijeme dosyta.
