Článek
Filip Turek, bývalý europoslanec dotáhl Motoristy k vítězství ve volbách. To je bez diskusí. Bez „úspěšného“ závodníka, hochštaplera a youtubové talk hvězdy, by strana Motoristé sobě jen stěží mohla pomýšlet na jakýkoliv, byť sebemenší, úspěch v loňských volbách do poslanecké sněmovny. V těch, zejména díky Filipu Turkovi, který za ně kandidoval jako nestraník, dostali krásných 6,77% hlasů a vyneslo jim to 13 poslaneckých mandátů. Bez něj by patrně skončili v propadlišti dějin, stejně jako mnohé malé strany, jejichž volební úspěch se počítá do 1%. Kdo tvrdí, že by měli šanci i bez Turka, nechť bez internetu vyjmenuje všechny poslance za Motoristy a upřímně přizná, že ještě před volbami slyšel jméno Petr Macinka.
Díky volebnímu úspěchu opustil Filip Turek velmi lukrativní místo europoslance s měsíčním platem více jak 400 tisíc korun, aby jej, pokud by se zadařilo, mohl vyměnit za místo ministra zahraničních věcí s platem 220 tisíc. Jenže se nezadařilo a nastala škatulata. A to až do té míry, že v tuto chvíli Turek sedí coby vládní zmocněnec pro Green Deal na ministerstvu životního prostředí, kde mu toto místo bylo vytvořeno. I přesto, že státní správa měla podla Babiše zeštíhlovat.
Je zcela v pořádku, že lidé opouštějí lépe placená místa, aby získali práci, která je bude více bavit či naplňovat. Peníze nejsou všechno a mnohdy rozhodují jiné věci, než číslo na výplatní pásce. Ale za rozdíl 200 tisíc už se vyplatí skousnout příkoří, trochu se snažit a vydržet. Zejména, když je místo europoslance omezeno čtyřmi roky. Pravda, Filip Turek byl milionář už předtím a asi mu na nějaké té koruně nezáleží. Ale rozdíl 50% platu znamená ročně dva a půl milionu. To je téměř tolik, co stojí nový Jaguar F-TYPE. A že by Turek byl takový vlastenec, že by mu natolik záleželo na České republice, se příliš nezdá, vzhledem k nejasnostem v placení daní a černým stavbám. Kdo obchází zákony asi nebude příkladným občanem, kterému jde o blahostátu…
Nemálo podezřelý je i fakt, že člověk, který se do vrcholné politiky vyšvihl díky vůni benzínu a rychlé jízdě neusiluje předně o to, aby mohl řídit silnice, ovlivňovat rychlostní omezení, podporovat síť čerpacích stanic a rušit výhody pro elektromobily. Ačkoliv byl nakonec uklizen pod ministerstvo životního prostředí, původně měl zálusk na ministerstvo zahraničních věcí. Proč zrovna to? V tu chvíli se člověku vybaví kauza Íránských schůzek, kterou rozkryl propagátor vědy a factchecker Patrik Kořenář. Může to být ten důvod proč zrovna zahraniční věci? Možná. Z pozice ministra zahraničních věcí se dá s Íránem a Ruskem vyjednávat daleko lépe a ovlivňování zakázek i celé směřování ČR je daleko snazší.
Zvláštní je také snaha, kterou pro udržení vyhrazených míst ministrů zahraničních věcí a životního prostředí Motoristé prokazují. Naráží přitom na nebývalý odpor prezidenta, naopak téměř žádný odpor extrémně slabého předsedy vlády Andreje Babiše, který nyní v rukách vládních extrémistů raději dělá „mrtvého brouka.“ Za nominací Jana Lipavského si před čtyřmi lety Petr Fiala stál také, a jak se ukázalo, tehdejší prezident Miloš Zeman po schůzce s kandidátem otočil a Lipavského jmenoval. S Filipem Turkem je současný prezident o mnoho neoblomnější. A dost možná ví proč, když má přístup k tajným informacím BIS.
Když nevyšlo křeslo minstra zahraničních věcí pro Turka, zachránili celou věc Motoristé ještě výměnou za Petra Macinku, který se sice nehodil primárně, ale jako náhradník patrně stačí. Mezinárodní zájmy Institutu Václava Klause zřejmě může hájit i on, i přesto že u Íránských schůzek chyběl.
Co skutečně stojí za touhou Filipa Turka posílenou hnacím motorem Motoristů stát se ministrem České republiky? To se patrně nikdy nedozvíme, pokud zase v návalu promilí Macinka nevystřelí nějaký zapšklý náboj na prezidentskou kancelář. Ví to nejspíš jen Filip Turek, jádro Motoristů, Institut Václava Klause, vyjednávači Íránu a Ruska a možná BIS a prezident Petr Pavel. My obyčejní občané bez přístupu k tajným informacím to nejspíš nikdy vědět nebudeme. Ale něco podezřelého na tom je.
