Článek
Před volbami nám mnoho stran slibuje, že nebudou navyšovat rozpočet týkající se výdajů na armádu, chcete-li zbrojení. Jenže situace je taková, že doba si navyšování zkrátka žádá a není jiné lepší cesty, než tyto výdaje skutečně navýšit. Jinak bychom se mohli rychle ocitnout v područí nějakého agresivnějšího národa, což rozhodně není cesta, kterou bychom se chtěli ubírat. Navyšování rozpočtů ministerstev obrany nejen České republiky má několik pádných důvodů.
Důvod Trump
Největším důvodem, proč je potřeba navyšovat rozpočet na armádu je Amerika, potažmo Donald Trump. Ten po členských státech NATO žádá navýšení rozpočtu na obranu až na 5% státního rozpočtu. U nás by to v tuto chvíli znamenalo více než zdvojnásobení balíku peněz, který ministerstvo obrany dostává.
A proč je důležité v tuto chvíli zkrátka ohnout hřbet a poslechnout, co nám Velký bratr přikazuje? Protože v případě, že bychom tyto požadavky nesplnili, mohli bychom býti vyloučeni z NATO, případně by se NATO mohlo rozpadnout. A o tom, jak je naše členství v této alianci důležité se ani nemusíme bavit. Síla tohoto spojeneckého paktu tkví především ve společném postupu a možnosti na armádních výdajích šetřit. Paradoxně díky členství v NATO nemusíme na armádu vynakládat tolik prostředků, jako bychom museli, kdybychom v NATO nebyli. Některé armádní složky za nás zkrátka vydržují jiné státy. Například atomové zbraně za nás v Evropě udržuje Franci a Británie. A naše pozice je díky tomu silnější, než kdybychom stáli sami. Kdo zná legendu O třech prutech Svatoplukových, ten ví, o čem je řeč.
Důvod Putin
Zbrojení v celé Evropě na počátku jedenadvacátého století postupně klesalo. Nebylo tolik potřeba. Lidstvo (snad vyjma rozvojových zemí) zjistilo, že od druhé světové války se u nás neválčilo a nabyli jsme dojmu, že válka už je přežitek minulosti, že civilizované národy spolu neválčí, že dostaly rozum. Jenže pak přišel ruský prezident Putin s nápadem ukousnout si zcela oficiálně kus sousední země – Ukrajiny. Rozpoutal konvenční válku, která na evropském území nemá od druhé světové války obdoby. A Ruská federace zcela otevřeně vyhrožuje ústy svých představitelů i ostatním Evropským státům.
Ruské síly sice na Ukrajině těžce vykrvácely, za což je potřeba odvážným Ukrajincům vzdát hold, nicméně Ruská ekonomika se potichu transformovala na válečnou a do armádního balíčku posílá více než třetinu rozpočtu. Což je do budoucna opět hrozba, na kterou zkrátka musíme reagovat.
S Ruskem ani nikým jiným nikdo válčit nechce, ale armádní výdaje v tomto případě fungují jako odstrašující příklad. Ne nadarmo se používá staré římské přísloví Si vis pacem, para bellum (Chceš-li mír, připrav se na válku).
Vnitřní dluh
Investice do armády České republiky byly v posledních desetiletích na okraji zájmu. Do obměňování vojenské techniky se neinvestovalo zdaleka dostatečně, a vozový park zkrátka postupně chátral a zastarával. Dosud není například naše vojsko přezbrojeno na moderní tanky a stále se opírá o sovětské T-72, byť dobře zmodernizované. Na moderní Leopardy 2 si počkáme do roku 2028. Stíhací letku nevlastníme, ale máme pronajatou. Navíc její nákup budí velké vášně. Terénní vozy Hilux začala armáda odebírat až v roce 2021, do té doby se spoléhala na sovětské UAZy a dosluhující Land Rovery. Tolik skloňovaná PVO se dodnes opírá především o raketový systém KUB ze šedesátých let, moderní izraelské systémy SPYDER teprve postupně přichází. Všechny tyto staré stroje je potřeba nahradit, snad vyjma vrtulníků Mi-17, které údajně vydrží až do roku 2035. A obměna armádní techniky je proklatě drahá záležitost, i když nezapočítáváme korupční kauzy.
