Článek
Tenhle článek se mi v hlavě rodí už delší dobu. Ale právě teď jsem dostal impuls k tomu jej konečně sepsat. Kolega D Lakomy totiž sepsal článek, v němž si myslí, že Babiš stihl zkazit náladu všem občanům. Hned v úvodu článku píše, že nová Babišova vláda již za měsíc stihla naštvat všechny české voliče. Ty opoziční (tedy bývalé pětikolky) ani rozzlobit nemusela, ti s ní nesympatizovali nikdy, ti provládní ztratili naopak iluze a nezbývají jim než oči pro pláč, protože původně deklarované cíle se zhroutily jako domeček z karet.
S tímto tvrzením souhlasím jen velmi částečně. Patřím do první skupiny. K těm voličům, kteří vhodili svůj hlas v nedávných volbách současné opozici. Měl bych tedy patřit k těm, kteří jsou na Babišovu vládu naštvaní už od počátku. Což je možná pravda, ovšem jak plyne čas a funguje kritické myšlení, mění se i můj názor. Ne, že bych Babiše nějak začal zbožňovat a adorovat, jako skalní voliči hnutí ANO. Ale kriticky musím uznat, že taková pohroma, na kterou to vypadalo před volbami, se naštěstí konat nebude. Ani ne čas, ale spíše získání moci obrousilo hrany a situace se vcelku radikálně změnila.
To, čeho jsem se nejvíce obával, naštěstí vůbec nepřišlo. Ukončení podpory Ukrajiny a zrušení prestižní muniční iniciativy byl patrně jen předvolební trik na voliče, kteří nepodporují Ukrajinu a buďto si hledí svého, nebo vyloženě podporují Rusko. Babiš ale oznámil, že v současně nastaveném kurzu hodlá pokračovat. Voliči, máte smůlu. Co je velmi překvapující je i obrat Motoristů, kteří se jeli podívat na Ukrajinu a vyjádřit jí svou podporu. Také milá změna, kterou jsem nečekal. A jako třešnička na dortu se vyjímá nezrušení kontraktu na americké stíhačky F-35, což sice v SPD rozbouřilo vody, ale jasně ukázalo kurz, kterým chce současná vláda nadále pokračovat.
Ohledně rozdávání státních peněz důchodcům v podobě nadměrné valorizace se zatím také nic nekoná, ale oficiálně zrušeno ještě nebylo. V tomto případě si nemůže být jistý nikdo. Zato v případě zrušení přebudovaného důchodového systému se zdá, že nic takového se konat nebude a systém bude pokračovat tak, jak jej nastavila Fialova vláda. Ta odvedla špinavou nepopulární práci a Babiš tak přijde k hotovému beze ztráty popularity.
Co je však změna nemilá je obrat v prohlášeních ohledně rozpočtu. Motoristé měli v programu vyrovnaný rozpočet, což byla po letech totální destrukce příjemná vidina. A i když v nové vládě poslední slovo nemají, mohli alespoň tlačit na Babiše, aby byl deficit co nejmenší. Leč bohužel se tak nestalo a všechny vládní strany, zdá se, hodily vidiny snižování deficitu do koše. Ačkoliv bylo zcela jasné, že v rukách Aleny Schillerové zažije rozpočet opět jízdu na (rozbité) horské dráze, optimisté mohli vyhlížet alespoň nějakou konsolidaci.
Co je již nevratná věc, je natahání extremistických skupin do vlády. Zcela pochopitelná, leč stejně neodpustitelná, je spolupráce ANO s hnutím SPD a Motoristy. Bez nich by Babiš vládu nesložil. I když před volbami tvrdil, jak s PSD do vlády nepůjde. Bohužel obě tato hnutí jsou plná osob s velmi kontroverzními názory rozvracejícími západní demokracii i Evropskou unii. A tyto osoby, v čele s Tomiem Okamurou, mají nyní větší rozhodovací moc i více vysokých funkcí, než by bylo záhodno. A dokud nepadne vláda, tak ji mít budou. Navíc mohou tlačit na Babiše, aby skákal tak, jak oni pískají. Mají jej v hrsti, protože on potřebuje jejich hlasy. Oni jeho ne, jim je dobře i v opozici.
Co je potěšující, tak že z populisty a excentrika Babiše se stal až na pár excesů málo viditelný politik. Jestli je to způsobeno tím, že byl mezi svátky na lyžích, nebo má plné ruce práce, těžko říci. Každopádně poslední měsíc neplní titulní stránky médií. Možná, že konečně místo žvanění a vychloubání se, s kým si zrovna volal začal opravdu makat, jak říká už víc jak osm let.
Suma sumárum, jako volič opozice musím uznat, že nakonec to s tím Babišem není tak hrozné, jak to zpočátku vypadalo. To proto, že skoro vše, na co lákal voliče před volbami,a čeho jsem se obával, už stihl popřít a nastavit opačný směr. Uvidíme, jestli se hnutí ANO bude držet rozjetého konceptu neměnné politiky, nebo jestli mu časem vyrostou růžky a začne překopávat po svém. A uvidíme také, jestli budou Fialově vládě chtít sebrat rekord za nejvyšší růst zadlužení státu. Kdyby vše zůstalo tak, jak od voleb lídři hnutí ANO oznamují, byl bych nakonec spokojený.
