Článek
V historii české polistopadové politiky najdeme mnoho stran, které postupem doby přestaly existovat. Některé, jako Věci veřejné, měly příležitost ukázat svůj potenciál ve vládě, který však promrhaly, voliče nepřesvědčily a ti v dalších volbách stranu poslali do zapomnění.
Ačkoliv Piráti byli od svého založení v roce 2009 regulérní politickou stranou, zpočátku je i díky jejich víceméně nepříliš vážnému tématu, kterým se prezentovali, nebral nikdo moc vážně. To se ukázalo v prvních volbách, ve kterých kandidovali a sesbírali necelé 1% hlasů. Ostatně s programem, který měl jako jedinou nosnou myšlenku volné šíření dokumentů (tj. převážně hudby a filmů) bez autorských práv, neměli moc šancí voliče oslovit. Sami ani příliš neměli ambice dostat se do vlády, ale spíše upozornit na téma volného internetu.
První větší úspěch získala Pirátská strana v roce 2014 v komunálních volbách v Mariánských lázních. Ovšem úspěch se nedostavil a šlo spíše o politický debakl nováčků.
Na skutečný velký politický úspěch, který by stranu vynesl do poslanecké sněmovny, si museli Piráti počkat do roku 2017, kdy poměrně překvapivě získali 10,79% hlasů. Nejspíše se jednalo o změnu konceptu stranické ideologie, která se více zaměřila na reálné problémy našeho státu - především neustále všemi omílaný boj proti korupci. A jak vidno, vyplatilo se. Nicméně i zde se brzy projevila nezkušenost s politikou a mnohé drobné kauzy na sebe nenechaly dlouho čekat. Tomáš Vymazal se proslavil těžbou bitcoinu ve služebním bytě. V roce 2022 se ve straně (zde vlastně doslova) blýskla členka Jana Michailidu, která veřejně prohlašovala, že víc než pirátkou je komunistkou. Vedení Prahy se „blýskl“ také Zdeněk Hřib, kontroverzní primátor, kterému mnozí nemohou přijít na jméno. To je celé ještě v pořádku. Co ale v pořádku není, je absence obsahu strany.
Největší úspěch strany Pirátů nastal v současné vládě. Zde již nesedí v opozici, ale jsou členy pětikoalice. Sice poněkud hořkou příchuť pro ně má kauza kolem kroužkování kandidátů, díky které nakonec nezískali mnoho míst ve vládě, ale předseda Ivan Bartoš získal post ministra pro místní rozvoj. A s největším úspěchem postupně přišel i neslavný pád. Do Pirátů jako expertů přes počítačovou techniku byla vkládána naděje hladké digitalizace úřadů. Po debaklu minulé vlády, které se nepovedlo zprovoznit portál na dálniční známky, se zdálo, že tentokrát by to mohlo vyjít. Kdo jiného, než „ajťáci“ by měli hladce převést fronty na úřadech k internetovým portálům? Ani zde ne ale nezadařilo a digitalizace stavebního řízení se nepovedla. Už i premiérovi došla trpělivost a Ivana Bartoše 24. září odvolal z ministerského křesla. Tato akce spustila lavinu, která, zdá se, vynese Piráty z vlády zcela.
Proč se ale strana, která měla vcelku slibné začátky, nestala mezi voliči moc oblíbenou? Patrně z mnoha důvodů. Konzervativním voličům mohl například vadit vzhled předsedy Ivana Batroše (i dalších členů), který, řekněme si na rovinu, nebyl úplně „politický byznys.“ Volič moderní ovšem na vzhled nedá, což je rozumné, a raději hodnotí práci, kterou dotyčný odvedl. A vzhledem k tomu, že Pirátům se nepodařilo prosadit příliš svých témat, kterých navíc moc nebylo (od původní myšlenky svobodného internetu ze vzdálili zcela), mohlo být mnoho voličů právem zklamaných. Dalším, co mohlo být voličům trnem v oku, byl levicový progresivismus chytající se téměř všech hnutí typu BLM, LGBTQ+, MeeToo a dalších, které u nás nemají příliš reálný dopad, ale o to víc tato témata rezonují ve společnosti. A samozřejmě nakonec pirátské podpora „zelené Evropy“ také není příliš populární téma. Možná český volič není na podobné změny připraven, každopádně ale nechce příliš ustoupit od svých zažitých zvyklostí a změny snáší nerad. A ty velké obzvláště. Když se začalo mluvit o zákazu spalovacích motorů, byl to pro občany šok, ze kterého vyšel daleko lépe Filip Turek, než Piráti, kteří pokrokově zákaz podporují. Další nosné téma, se kterým slavili první velký úspěch, tedy boj proti korupci, také vyšumělo do ztracena a nic se nestalo.
Strana Pirátů byla po celou dobu poměrně nevýrazná. Ano, některá jejich témata rezonovala. Ale vesměs jí chyběla koncepce rozvoje, nebo nebyla dotažená do konce. Z celé strany navíc vychází aura přílišné progrese, kterou český člověk snáší opravdu nerad, okořeněná „eurohujerstvím.“ Ani to příliš českému voliči nevoní. Piráti tak možná předběhli dobu, možná se spletli ve státě. Každopádně se příliš nezdá, že by se českým lidem po Pirátech stýskalo. Jednoduše proto, že jim nemají co nabídnout. Inu, uvidíme v dalších volbách.
Zdroje:
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/125848/130301790.pdf?sequence=1&isAllowed=y
