Článek
Auta. Je jich všude plno. Překáží nám u popelnic, na chodníku, ohrožují nás, smrdí nám pod nos, nadáváme na ně. Zároveň si je ale nedáme vzít, což ukázal téměř zázračný úspěch Motoristů ve volbách. A když se podíváme do měst, je jich skutečně mnoho. Naše sídliště vystavěná v letech, kdy bylo běžné, že z celého paneláku měly auta čtyři rodiny, zkrátka dnes, v době, kdy čtyři auta připadají klidně na každý byt, neobstojí. Parkoviště mezi panelovou výstavbou už jsou dávno naplněné na maximum, rozšířit je už není kam. Parkovací místa hledáme dlouhé desítky minut, a stejně pak musíme domů ještě pěšky půl kilometru. Kvůli množství aut trčíme denně notnou chvíli v zácpách a okrádáme se tím o čas. A to ještě nemluvím o tom, že kvůli hustotě provozu snadno najdeme ráno auto odřené či alespoň omlácené dveřmi sousedního vozu.
Stali jsme se otroky moderní doby, jsme automobiloví feťáci. Moderní doba, zejména pak devadesátá léta, nás nadopovala levnými dostupnými vozy. Každá rodina si může dovolit auto, mnohé rodiny dokonce dvě i tři. Svůj život jsme zařídili tak, jak to s auty bylo možné. Přátele, rodiny, oblíbená místa, výlety, to vše máme díky autům na dosah ruky. Byť v tuto chvíli pohonné hmoty zdražují, stále nejsou dost drahé na to, aby nás ceny od ježdění autem odradily. Jak s nadsázkou říkám, jsou mezi námi tací, co autem jezdí i na záchod. A děsí nás představa, že bychom o auta přišli. Už by pro nás návštěva rodičů nebyla hodinka jízdy, ale půlden strávený ve vlacích a autobusech spojený se stresem, jestli nám nějaký ze spojů náhodou neujede. Týdenní nákup cestou MHD by byl horor. Představte si sebe s tím nákupem v úzké uličce autobusu. Návštěva divadla či oblíbené kulturní akce by také nebyl obzvláště pohodlná, zejména při návratu domů, kdy mezi opilými nočními cestovateli budete v kravatě či večerních šatech doslova zářit a přitahovat pozornost. Anebo transport nemocného dítěte z vesnice k nejbližšímu lékaři. Tahat toho malého chudáka s horečkou vlakem není moc fajn vyhlídka, stejně jako čekat dvě hodiny, než vůbec něco pojede.
Kdybychom auta neměli, do takovéto svízelné situace bychom se nikdy nedostali. Život bychom si zařídili tak, abychom to bez aut zvládli. Na vesnici by byl doktor, nestěhovali bychom se tak daleko od rodiny, nerozmlsali bychom se nabídkou divadel v Praze, ale stačilo by nám to lokální. Lidé žili i bez aut, dokonce to není tak dávno. Na druhou stranu, jak má každý auto, někdy dvě, je jich prostě moc, a ta cizí nám jednoduše překážejí.
Aut však už brzo bude ubývat. Ač se to zdá paradoxní, protože auta jsou stále velmi levná (ano, oproti devadesátým letům jsou stále o polovinu levnější), několik indicií ukazuje, že počet osobních vozů se brzo začne snižovat. Což nás teoreticky může těšit. Bude to totiž dobrovolně, bez vnějšího zásahu a nařízení.
První indicie je klesající počet obyvatel naší země. Ano, vymíráme. Úbytek obyvatelstva není nijak závratné číslo, ale po tisících nás už každým rokem ubývá. Lámat se to začalo zhruba v roce 2025, od té doby, zdá se, se naše populace zmenšuje. A s tím, jak ubývá lidí, logicky bude ubývat i aut. Pomalu ale jistě. Napřed velmi pozvolna, potom čím dál rychleji, až do fáze, kdy se populace opět začne rozrůstat. To však bude až v daleké budoucnosti.
O mnoho markantnějším ukazatelem, že aut bude ubývat, je přístup mladých lidí k motorovým vozům. Už jsou pryč doby, kdy se o auta zajímala celá rodina a na nový vůz se sjelo podívat široké příbuzenstvo, které jsme snad dosud ani neviděli, včetně malých dětí. Kolega z práce už také pomalu přestává být borcem jen proto, že má novou oktávku. Dnes už většinu spolupracovníků jeho auto nijak zvlášť nezajímá (pakliže to není Ferarri). Lidé už si na auta příliš zvykli a mají jiné priority. Mladí navíc často auta nepotřebují. Pokud nežijí na vesnici, nemají důvod je vlastnit. Jsou drahá a zbytečná. Ve městě se běžně jídlo objednává online až ke dveřím, MHD nás dopraví za chvíli kamkoliv, není problém objednat si naprosto cokoliv přes internet s dovážkou domů, komunikuje se především mobilem či (po staru) počítačem, hudbu nehledáme v klubech, ale na youtube, mnoho pracovních pozic se nabízí jako home office. Teoreticky takový obyvatel města nemusí vytáhnout paty z bytu, dokud nejde třeba k lékaři (jenže kde by se asi nakazil, že?).
Mládež zjistila, že bez auta se dá taky žít (ono to šlo i předtím, ale vlastnictví auta nám dovolilo více „rozpřáhnout ruce“). Proto jejich ochota pořizovat si plechového miláčka, co je ročně stojí 60 tisíc, značně klesá. Je to logické. A stejně logicky bude tedy aut ubývat. S tím, jak současné generace dvacátníků budou nahrazovat ty starší, bude ubývat automobilů. Ještě pár (desítek) let nám sem automobilky budou cpát své výrobky, a ještě nějaké navíc sem jistě napumpují. Obzvláště v současné éře záplavy levnými čínskými vozy. Ale křivka počtu vozidel se brzo otočí a na hodnotě zhruba 7 milionů bude kulminovat. Pak půjde postupně dolů, aby se opět, jako propad populace, pád v budoucnu zastavil. Ovšem zdali v takovém budoucnu ještě budou auta, to těžko odhadovat.
