Článek
Mnoho (nejen) českých voličů nepatří k nejbystřejším a nechají se opít rohlíkem. Tak to bohužel je a nikdo s tím nic nenadělá. Této situace využívají populističtí politici, kteří lidem mažou med kolem úst a slibují nemožné. Mnohdy tak zvláštním způsobem, že kdokoliv má za sebou alespoň první třídu základní školy, musí na první dobrou pochopit, že slibované je holý nesmysl. Přesto to vypadá, že sliby nesplnitelného ve společnosti rezonují čím dál více. A populističtí politici se k nim uchylují stále více. Pochopitelně je to cesta do pekel, která naší zemi kazí výhledy zářné budoucnosti, poněvadž se rozhodně nejedná o konstruktivní politiku.
Je možné, že očividné lži a naprosté nesmysly lidem nedocházejí? Může snad podle někoho fungovat zlepšení ekonomiky tím, že více zdaníme firmy? Snad každému musí dojít, že zdanění firem naopak mnoho investorů odradí a ti budou hledat lepší podmínky jinde. A my pak přijdeme o jejich příspěvky do rozpočtu. Přesto například Kateřina Konečná, coby hlas hnutí Stačilo! slibuje, že nakopne ekonomiku tím, že zdaní firmy. O vystupování ze všeho, snad kromě Varšavské smlouvy, se raději ani bavit nebudeme…
Poněkud lehčí, ovšem neméně naivní, je z druhé strany například slib Petra Fialy o učitelských platech. Před volbami sliboval, že učitelé budou brát 130% průměrné mzdy, což dosud stále nemají. Tento slib platí pořád a zdá se, že bude jedním z témat, které nám koalice nabídne. Ovšem stojí-li člověk nohama na zemi, dobře ví, že tento slib je zcela nereálný, protože ve státní kase schází finance (a ty tam scházely i před ruským vpádem na Ukrajinu). Takže ani na tuto okolnost se nedá vymlouvat. Přesto by tento slib mohl někoho pohnout k volbě SPOLU. A další nesmysl z pera SPOLU, program antibabiš a antirusko, naší zemi skutečně nijak nemůže pomoci. Bude-li je někdo volit díky tomuhle, je to dost smutná vizitka.
Jako koktejl nesmyslů pak působí současná předvolební kampaň hnutí ANO. Naprosto nereálné slibování všeho, lepších výplat, vyšších důchodů, nižších daní. Přitom snad každému, kdo má všech pět pohromadě musí dojít, že tohle zkrátka není možné. Kdybyste se zeptali v páté třídě, kde již děti začínají mít povědomí o penězích, jistě vám většina z nich řekne, že to je nesmysl. Přesto na to nemalá část voličstva slyší. A to se jedná o lidi dospělé, mající občanky…
Ve velmi podobném duchu se nese i kampaň Sociální Demokracie, která na plakátech slibuje všechno všem, více peněz pro všechny a ráj na zemi. Plakáty už ale absolutně neřeší, kde na to všechno vezmeme a co by takové nápady udělaly s inflací. Státní kasa peníze sice tiskne, ale stále podle nějakých pravidel. Nefunguje to tak, že si nastiskneme 200 miliard a tím srovnáme státní rozpočet do nuly. Takovým nesmyslům možná věří malé děti a nesvéprávná část voličů. Ale na někoho to zkrátka zabrat může, bohužel.
Zvláštní kapitolou je Tomio Okamura a jeho SPD, který částečně zaspal v minulosti a stále straší migranty, ale zároveň naráží také na některé aktuální témata. Vystoupení z EU a NATO by se nám nehezky prodražilo, což ovšem Okamura jaksi už neříká. Taktéž veřejná „referenda na všechno“ by naši zemi poslala do jámy pekelné, což si však nespokojení lidé, opilí příslibem imaginární moci rozhodovat o geopolitických otázkách, neuvědomují. A jak nám Okamura zařídí levnější potraviny se nikde nezmiňuje.
Piráti nám zase slibují skrze digitalizaci lepší komunikaci s úřady prostřednictvím internetu a zjednodušení státní správy. Jak tento pokus dopadl v současné vládě jsme všichni viděli. Piráti nebyli sto dotáhnout ani jedinou agendu. Boj s korupcí, který Piráti mají v programu, se také moc nedaří a značně se smrskl na boj proti Babišovi, podobně jako u SPOLU. To zdaleka nestačí. S lidskými právy na konzervativní Čechy asi také moc nezapůsobí, ale aspoň reálně říkají, jak se k problematice staví. A dostupné bydlení jako třešnička na závěr je něco, co uslyšíme v příštích měsících ze všech stran. Leč stejně nikdo neví, co s tím.
Strany, které jsem výše nezmínil si zaslouží mou omluvu. Předpokládám ale, že si také zahrají na strunu populismu a budou chtít lidem nabídnout snadná řešení tam, kde nic takového není. Samozřejmě špatně se volí někdo, kdo realisticky přiznává, že bude hůře, ale zkrátka opíjení lidí rohlíkem by si kandidáti do sněmovny mohli odpustit. A stejně tak i využívání té části populace, která nad problémy nechce, nebo neumí přemýšlet. Dříve se volilo aspoň za ten párek, dneska stačí prázdný slib.
Samozřejmě všechny strany mají program obsáhlejší a mnohdy i dává smysl. Většinou se ale zúží na jednu hlavní myšlenku. A i když je sebevíc líbivá, je potřeba nad ní přemýšlet, jestli je skutečně reálná. S dobrou myšlenou vyhrál Trump volby v Americe a výsledek je víc než pochybný. Takže volme zodpovědně a nevěřme všemu, co nám politici slibují. A smiřme se s tím, že aby bylo líp, nestačí k tomu vysávat státní rozpočet.
