Článek
Andreje Babiše nemám rád a nikdy jej nejspíš volit nebudu, protože mi je jako člověk krajně nesympatický, stejně jako mi jsou nesympatické jeho strukturální změny státu a bezprecedentní zadlužování. Celé hnutí ANO je pak pouze partaj lidí koktajících nevlastní názory, které napřed musí projít schválením, stejně jako když Babiš odpovídá na otázku, na kterou nebyl marketingovým oddělením připraven. Nedozvíme se odpověď, ale dozvíme se, že Fialova vláda je nejhorší a že Kalousek zabil lidi cez padáky. Jestli tohle některým voličům přijde kompetentní, pak je to jejich volba. Já s nimi nesouhlasím, ale podle Voltaira budu jejich volbu až do smrti bránit.
S blížícími se podzimními volbami sice hnutí ANO podle průzkumů slábne, ale nikdo není na pochybách o tom, že stejně volby vyhraje a Babiš se patrně opět stane premiérem. Což jsme už jednou zažili, byl to pořádný „šupec“ okořeněný covidovou pandemií a i krachem dodavatelů energií, což obojí doprovázela ohromná díra do rozpočtu, s jejímiž důsledky se potýkáme dodnes. Období Babišovy vlády také provázelo „zaplevelení“ státních úřadů loajálními osobami, což se však děje nejspíše u každé vlády. Stín na něj vrhalo i vlastnictví mediálního domu, které bylo v rozporu s legislativou. Pokud by někdo chtěl zmínit Babišův přebytkový rozpočet, pak je třeba připomenout, že ten vznikl v roce, v němž ekonomická konjunktura vystoupala na maximum, a většina ekonomů naopak Babiše kritizuje za to, že měl v té době raději investovat.
A příliš pozitivně (alespoň z mého pohledu) pro Babiše nevyznívá ani současnost. Vzhledem k jeho lovu voličů v řadách SPD a jiných více či méně extrémistických stran sklouzl k čistému populismu, v němž je schopen slíbit každému všechno, bez ohledu na státní kasu, nebo proveditelnost takových slibů. V současné době se tváří jako velký nepřítel EU, ačkoliv je více než jasné, že je zcela v Babišově zájmu v ní zůstat, vzhledem k prostředí, v němž Agrofert operuje a dotacím, které čerpá. Také jakýkoliv program hnutí ANO je naprosto tajný (nebo spíše vůbec neexistuje), poněvadž eventuální kandidáti na ministry, stejně jako jejich šéf, mlčí či mlží.
Jenže ať už byl Babiš jaký chtěl, ať už je jaký je, stále se jedná o státníka, který naši zemi na konci vlády vrátí sice špinavou a zadluženou, ale vrátí jí stále se točící stejným směrem. Stejně jako v období 2018–2021 jsme si prošli různými kauzami, krizemi i marastem, náš stát nezměnil kurz a stále byl nakloněný k západní a západní demokracii. Nedošlo k žádné revoluci, a přestože mnozí reptali, nic politicky významného se tu nestalo.
Jenže doby se mění. Slovenský premiér Fico, je premiérem potřetí. Předchozí roky jeho vlády byly podobně jako ty Babišovy plné kontroverzí, marasmu, nekalých praktik, ale vždy vrátil Slovensko v demokratickém kurzu směřujícím na západ. Jenže pak přišel rok 2023 a z Fica se rázem stal autokrat, který otočil kormidlo státu o 180° a poslal Slovensko přímo do ruské náruče, čímž se před volbami nijak netajil.
Druhým příkladem politika, který se v současnosti „zbláznil,“ je americký prezident Donald Trump. Za éry jeho prvního prezidentského úřadu se v Americe sice událo pár zajímavých věcí, ovšem mezinárodní politika byla pevná jako beton. Zato letos? Opět obrat o 180°, rozbití téměř všech diplomatických vztahů, nepovedená reorganizace státní správy, přátelské vztahy s autoritářskými státy, které dosud byly na opačném pólu globální politiky. Ačkoliv se od Trumpa čekalo téměř cokoliv, tohle nečekal nikdo.
Ve stínu těchto událostí se člověk musí ptát, jak to tedy bude s námi? Bude příští premiér Babiš jen plácající populista, který bude stále pevně držet směr naší země na západ, nebo se pod vlivem hroutící se světové demokracie také otočí na „temnou stranu,“ protože ta mu bude nabízet více? Měl by k tomu mnoho důvodů, poněvadž západní demokracie mu v jeho kauzách dost šlape na paty. Také se v jejím stínu nedají provádět kroky nezbytné k autoritářskému neomezenému vládnutí a dokonce hrozí, že v příštích volbách mu zase žezlo odebere někdo jiný.
Jak to s námi bude, ví snad jen sám Andrej Babiš. My ostatní se buď můžeme těšit, nebo obávat, podle toho, do jakého tábora voličů patříme. Ale ti, kteří Babišovi fandí, se mohou těšit v každém případě.
