Článek
V České republice máme vykopány hluboké příkopy. Jedny jsou politické, které pro dnešek necháme stranou, ty druhé se týkají války na Ukrajině a podpory jedné, nebo druhé strany. Na obou stranách příkopů sedí naprosto nesmiřitelní nepřátelé, kteří si v diskusích na sociálních sítích pravidelně vjíždí do vlasů. A mezi tímto klávesnicovým hašteřením se pravidelně stále dokola objevuje výzva k odchodu na frontu.
Patrně to začala strana fandící Rusku, která neblaze nese, že mnohý Čech může také v současném konfliktu na Ukrajině fandit Ukrajincům. A když došly argumenty, vystřelil někdo jako první větu: „Tak proč nesedíš v ukrajinských zákopech? Jen nadáváš od klávesnice.“ Kdo to byl se nejspíš nikdy nedozvíme, zato víme, že tento narativ se opakuje velmi pravidelně a ve většině delších diskusí je můžeme číst dokonce vícekrát.
Samozřejmě to samé platí i o argumentech létajících z druhé strany. Tam zase naopak proukrajinští spoluobčané posílají do zákopů ty, kteří straní v jejich válečném úsilí Rusům. Je však potřeba dodat, že tato palba „demokratických argumentů“ je o poznání slabší než ta, které létá z proruské strany.
Pojďme odstranit emoce této obří slovní bitvy a podívat se k meritu věci. Co dělají představitelé obou stran mimo slovní podporu jedné či druhé strany? Jelikož slova evidentně příliš nepomáhají, zaměřme se na skutky.
Z výsledků nemála sbírek určených pro pomoc Ukrajině (Dárek pro Putina, Strážci nebes, Člověk v tísni, Darujme a další) je zcela jasně viditelné, že Češi příliš nezahálejí a jsou velmi aktivní, pokud se mají složit na vojenskou i civilní pomoc napadené Ukrajině. Ať už jde o útočné prostředky, obranné prostředky nebo i civilní pomoc, jsou Češi víc než aktivní, skládají se, a posílají skutečně překvapivě velké finanční dary, mnohdy ve vyšších milionech korun, z nichž čerpá pomoc napadená země. Do různých akcí se zapojují i veřejně známé osobnosti, které jednak motivují k (nejen finanční) podpoře, ale mnohdy také sami aktivně pomáhají. A někteří Češi šli do těch zákopů i dobrovolně, poté co získali souhlas od prezidenta republiky. Část z nich slouží přímo na frontě, část pomáhá v zázemí třeba jako lékaři. Což jak se ukázalo je mnohdy nebezpečnější než přímo sedět v zákopech. A tito hrdinové, kteří vlastně poslouchají rady proruských spoluobčanů, si od nich za svou aktivitu vysloužili pouze nadávky a velkou míru opovržení.
Na proruské straně se (naštěstí) neví o žádné sbírce, na kterou by mohli spoluobčané fandící Putinově režimu přispívat na vybavení pro Ruské vojáky. O několika případech, kdy se čeští občané zapojili do „speciální vojenské operace“ se sice ví, ale spočítali by se na prstech jedné ruky nešikovného truhláře. Většina těchto případů také pochází z období, kdy Ukrajina nebyla napadena oficiálně, ale boje se odehrávaly „jen“ na Donbase a Luhansku. Tito čeští občané neměli ani souhlas od prezidenta republiky, aby mohli sloužit v armádě cizího státu.
Když si srovnáme dvě výše zmíněné strany, je víc než zřejmé, že proukrajinská strana se aktivně podílí na pomoci Ukrajině. Ať již finančně, nebo i fyzicky. Naproti tomu proruská strana se zatím nevzmohla na nic víc, než nadávání na sociálních sítích. Velký hrdina této scény, Tomáš Čermák, který dle svých slov pobýval v Ruském ráji, byl chycen kdesi v Polsku. Proruský plzeňský radní Jakub Zieba sice v Rusku žije, ale žádnou aktivní pomoc nevyvíjí. Pohledem faktů skutečně více dělá pro Ukrajince strana, která s rusou agresí nesouhlasí. I když se možná jen zdá, že píší z tepla domova a podpora od klávesnice je zbytečná, tak bez přičinění těchto lidí by se na Ukrajinu nedostaly sanitky ani generátory. Jsou ochotní se o své peníze podělit se státem, který v tuto chvíli trpí. A i když by možná na frontě byli potřebnější, i tak dělají pro Ukrajinu víc, než proruští spoluobčané pro Rusko.
