Článek
V naší zemi má spotřebitel právo na ochranu před klamavou reklamou. Zákon jasně definuje, co je to klamavá reklama. Odstavec 1 § 2977 o nekalé soutěži jasně říká: „Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.“
Pokud si tedy zakoupíme zboží či služby, které byly inzerovány jinak, než to, co skutečně dostaneme, máme právo na anulování obchodní transakce a dostaneme zpět své peníze. Zároveň, je-li rozdíl až příliš velký a případů více, měla by se touto záležitostí zabývat i Česká obchodní inspekce a další přidružené státní orgány.
S reklamou se podnikatel dostává na velmi tenký led, pokud se rozhodně nějak zaujmout. Je snadné překročit hranici, zmást klienta a odnést si pokutu. Jelikož reklama je od toho, aby zaujala, měla by se z logiky věci dostat na samou hranici legálnosti, jinak si jí nikdo nevšimne a celá snaha bude zbytečná.
Máme zde i pojem reklamní nadsázka, který definuje nadsázku tím, že by neměla mást běžného spotřebitele. Pokud tedy bude nadsázka dost zjevná na to, aby ji většina pochopila, je to v pořádku. Jistě si nějakou z televize vybavíte, minimálně tu s křídly. Za takovou nadsázku může být považován i politický slogan „ANO, bude líp.“
Čímž se dostáváme tam, o čem jsem chtěl původně psát. Tedy k politice jako neustálé studnici zavádějící reklamy. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy reálná politika lidi spíš odrazuje, než že by do ní vkládali důvěru. Když vám politická strana slíbí, že vám po volbách, bude-li zvolena, zvýší daně nebo sníží důchody, asi nemáte moc chuť jí hodit hlas. Naopak toho, kdo vám nabídne sluníčkovou budoucnost plnou vidin Piña Colady na písečných plážích, u volební urny rádi podpoříte. Přitom i druhý zmiňovaný jasně ví, že je to nereálné a že zkrátka nějaké peníze navíc od vás vycucat musí, jinak stát zkrachuje.
Není snad tohle naprosto jasná definice klamavé reklamy? Předvolební sliby často nebruslí na tenkém letě, ale vyloženě létají v oblacích. Politické strany a jejich představitelé jsou ochotni vám za váš hlas slíbit sebevíc nereálnou věc, o které sami vědí, že je nesmysl. Přesto jim to stále prochází. Jelikož nejsem právník, nepodařilo se mi najít v zákonech kličku, která by jim takové jednání umožňovala. Měli by proto být prověřeni a případně sankcionováni za to, jak se snaží voliče, coby potenciální zákazníky, oklamat.
Samozřejmě ne vše se dá předpovídat, a tak se situace může ze dne na den změnit a celý slíbený balíček může jít lidově řečeno do kytek. Do skvělého plánu může hodit vidle covid, válka, nebo ekonomická krize. Nic z toho se nedá příliš předvídat, a tak se snadno může stát, že realita se na míle vzdálí předvolebním slibům. Opět se ale dostáváme k definici průměrného spotřebitele (voliče) a jeho inteligence. Pokud mi holič slíbí nejlepší účes ve městě a odejdu s vrabčím hnízdem na hlavě, asi spokojen nebudu. Nebudu spokojen, ani pokud mi automobilka na billboardu slíbí nejlepší svezení mého života a já si za půl milionu koupím pekáč horší, než bylo mé původní, 15 let staré auto. Proč bych tedy měl být spokojen s politikem, který mi slíbí nemožné a za čtyři roky odejdu s holým zadkem?
Možná, že zákon lidi přeceňuje a v rámci politického předvolebního boje jim vkládá nadměrečnou inteligenci, která jim umožní rozpoznat nadsázku od čirého populismu. Realita však bývá zcela jinde a možná, že je i horší, než v případě klasické klamavé reklamy. Do hry totiž vstupuje i politické fanouškovství, kdy je volič svou stranu ochoten bránit až do roztrhání těla.
Celé je to navíc podpořeno čirými politickými populisty, kteří nám slibují nemožné, a říkají přesně to, co chceme slyšet, jen aby dostali náš hlas. Často je to jejich jediná forma prezentace. V současnosti politici přišli na to, že tato populistická forma prezentace je daleko účinnější a jednodušší, než se čekalo. Že se nemalá část voličů nechá utáhnout na vařené nudli a obelhat vlastními názory, nikdo zřejmě nečekal. Jedná se o poměrně nový fenomén. Proto je v našich zákonech tato forma nekalé soutěže a klamavé reklamy nepostižitelná.
Osobně bych byl pro to, aby politici před volbami skutečně prezentovali to, co se svěřenou zemí hodlají dělat. Aby při hlasování ve sněmovně skutečně hlasovali tak, jak to slíbili svým voličům. Pochopitelně nějaké názorové obraty přijdou vždy, situace se může měnit, ale zkrátka prezentovat něco, co nehodlají prosazovat, je jasně známka klamavé reklamy. A mě se to jako voliči rozhodně nelíbí a pokud by to šlo, určitě by se mi líbila vyšší odpovědnost vzhledem k předvolební kampani.
