Článek
Evropě se přezdívá kolébka civilizace. Je ale také kolébkou pokroku, mohli bychom říci, že svět dneška funguje na principech, které vznikly v minulosti na Starém kontinentě. A zdaleka nejde jen o „vynálezy“ společenské, ale také technické. Od doby, kdy stará Čína prošla v 17. století úpadkem, byla Evropa nejpokrokovějším světadílem. A mimo jiné dala světu i motor. Napřed parní, potom spalovací. V roce 1876 přišel Nikolaus Otto s geniální myšlenkou motoru poháněného benzinem, kterou o deset let později zdokonalil a patentoval Karl Benz. Revoluce v oblasti dopravy a energetiky započala.
Ačkoliv masovou produkci automobilů musíme přiřknout Američanu Henrymu Fordovi, který v roce 1913 zavedl ve svých továrnách pásovou výrobu, Evropa byla stále kolébkou osobních vozů a hybatelem vývoje, i tu pásovou výrobu jsme tak nějak okoukali. Postupně se přidávali i další výrobci ze států jako je například Japonsko. A automobily se dlouho víceméně neměnily – motor, volant, kola.
Dalším milníkem ve vývoji automobilů bylo zavádění elektroniky do aut. Napřed jednoduší pomocníci, dneska už skuteční vládci vozu. Dnes už jsme v době, kdy jsou auta prošpikována různými elektronickými asistenty, pomocníky, hlídači a kdoví čím ještě. Některé nám umí pomoci, například elektrické ovládání oken, jiné nás umí spíše nazlobit, jako asistent hlídání jízdních pruhů. Ale pořád jsme si tak nějak jako Evropa drželi prim (i když některé značky nám dýchaly na paty a některé nás dokonce v mnohém předběhly).
Dostali jsme se ale až do doby, kdy jsme řekli dost. Dost spalování fosilních paliv. Je-li to ekonomická sebevražda Evropa, nebo naopak ten nejlepší směr, kterým se vydat, ponechám na zvážení každého člověka, neboť jednoznačná odpověď neexistuje. Ačkoliv víme, že spalování fosilních paliv škodí klimatu, pustit se tímto směrem mi přijde poněkud jako běh proti zdi. Ono by možná stačilo proti té zdi jít volnějším krokem a naučit šetřit ostatní. Toť můj názor. Více se o tom rozepisovat nebudu, minimálně v tomto článku ne.
Rozepsal bych se však o současné krizi lídra automobilového průmyslu. Volkswagen, jeden z největších výrobců, ruší továrny a propouští, na evropský trh se stále více (a stále úspěšněji) cpou víceméně noví Asijští výrobci jako Kia, SSangYong, nebo Hyundai, nyní i čínské značky jako Dongfeng, MG. Proč? Protože Evropa jim to nejen dovolila, ale ještě velmi usnadnila. A to všemi možnými omezeními, nařízeními a zákazy.
O tom, že Čína je premiantem výroby baterií se bavit asi nemusíme. Ať už se jedná o malé knoflíkové baterie do klíčů od auta, přes baterie do mobilů, až po baterie do aut. Vyrábět baterie v Evropě je takřka nemožné, protože výroba baterií je značně neekologická plná práce s nebezpečnými materiály. A v každém případě narážíme na evropské legislativy, které tyto činnosti velmi limitují ať už ze strany ekologie výroby, případně ze strany ochrany zaměstnanců. Všechna tato omezení (stejně jako mnohá další) jsou v Číně naprosto potlačena, hlavně že odvětví produkuje zisk.
A nyní si shrňme, co Evropa umí a co omezuje. Umíme vyrábět velmi dobrá, kvalitní auta se spalovacím motorem. Ne úplně ekologicky šetrně, ale oproti výrobě baterií ještě obstojně. Co neumíme? Vyrábět baterie. Ani je aplikovat do aut. Elektromobilita je stále ještě v plenkách, v lepším případě ve školce. V každém případě se ještě nejedná o odvětví, které by mohlo bez problémů nahradit spalovací motory. Co naopak umí asijský trh? Umí poměrně dobře implementovat baterie, viz hybridy od automobilky Toyota. Umí i docela obstojně postavit auto plně na elekřinu, které může směle konkurovat evropským elektromobilům. Navíc taková auta umí postavit velmi levně, díky daleko levnější pracovní síle.
A co zakazuje Evropa? Zakazuje fosilní paliva. Tedy látku, pohánějící auta, která umíme vyrobit. On není problém se bez nich obejít. Problém je se bez nich obejít nyní, teď a hned. Europoslanci odhlasovavše Green Deal jaksi nedali šanci evropskému průmyslu zareagovat a najít si časem nějakou cestu. Naopak ukázali cestu například Číně, která se jako správný dravec chytila příležitosti a zkusila trh s elektromobily uchvátit pro sebe. Jestli se jí to podařilo jen částečně, nebo zcela, prokáže až čas.
Evropa nyní vstupuje do největší hospodářské krize. Stojí, obrazně řečeno, jednou nohou nad propastí a čeká se, kam povede další krok. Pokud se neotočí směr, pak reálně hrozí, že evropský automotive spadne do propasti, bude převálcován a začne krachovat. Nezmizí zcela, to jistě ne. Ale bude hrát druhou ligu a živořit. A spolu s tím se sníží výroba, zavřou (některé) továrny a propustí se tisíce, spíše však miliony, zaměstnanců. Těch, kteří drží současnou Evropu na ekonomické výši.
Jednoduše za automobilový průmysl nemáme náhradu. Ale sami mu podřezáváme větev a otevíráme vrátka konkurenci. A nezdá se, že by europoslanci, jednající u čistého stolu měli v rukávu nějaké eso, případně chtěli slavný Green Deal zrušit. Maxima, kterého se však dočkáme, je, že se o pár let posune hranice úplného zákazu fosilních paliv. Všichni vědí, že vzdát se fosilních paliv je nemožné, ale jediný, kdo na to má nějaký vliv, si to bohužel nepřipouští.
