Článek
Nejen Českou republiku, ale téměř celý vyspělý civilizovaný svět, trápí extrémně nízká porodnost. Velmi významně se snižuje i v nejlidnatější zemi světa, Indii. Počet dětí na jednu ženu v ČR je dnes na hodnotě 1,45 porodů na jednu ženu. K udržení stálé populace je však zapotřebí, aby toto číslo dosáhlo alespoň hodnoty 2,1. Čili populace v České republice poměrně rychle klesá (Což mimo jiné způsobuje důchodovou krizi) a počet obyvatel u nás se čím dál více opírá o migraci. Mimochodem premiantem v nejnižší porodnosti na světě je Jižní Korea, kde je zároveň i nejvyšší počet sebevražd.
Nízká porodnost je nejčastěji přikládána negativním okolnostem, jako je ekonomická nestabilita, nedostupné bydlení, nejistoty, či krize smyslu života. Také se často zmiňuje individualizace života. Fenomén, který může za poměrně hodně problémů, včetně nízké porodnosti a nedostatku volných bytů. Když chce každý bydlet sám, je to nasnadě.
Nechci zpochybňovat závěry renomovaných vědců a odborníků, ale stejně mi tady něco nehraje. Nikdy v historii jsme se neměli lépe než dnes. Životní úroveň lidí před sto lety byla nesrovnatelně nižší, porodnost však byla na hodnotě 2,48, což sice znamená pomalu rostoucí populaci, ale byla dvojnásobná oproti dnešku. Pokud se podíváme do zemí s nejvyšší mírou chudoby, pak zjistíme, že naopak čím chudší stát, tím vyšší míra porodnosti. Aktuálně v porodnosti vede Niger, který rozhodně nepatří mezi lídry světové ekonomiky a lidé jsou zde velmi chudí.
Naproti tomu již zmíněná Jižní Korea je takzvaným asijským tygrem, tedy zemí s velmi rychle se rozvíjející ekonomikou. Přesto je porodnost o hodnotě 0,81 velmi nepříznivá. Za poklesem porodnosti tedy ekonomická síla být nemůže.
Za neochotu mít děti může naše lenost a blahobyt. Samozřejmě se budeme bavit o mladých, protože staří již moc dětí nemají, ale platí to pro celou populaci. Zvykli jsme si na to, že se máme ekonomicky dobře. Našli jsme si svůj styl života, který nám vyhovuje a díky tomu, že máme dost peněz jej nemusíme nijak omezovat a můžeme žít téměř přesně tak, jak se nám to líbí. Nemáme potřebu sdružovat se do rodin, abychom se měli lépe, protože se lépe máme i sami, bez cizí pomoci. Sdílená domácnost v minulosti uměla rozdělit péči o ni a zároveň dělila i ekonomické náklady. Dnes bereme dost peněz na to, abychom mohli sami utáhnout nájem a zároveň máme spoustu pomocníků, kteří to, co se dříve dělalo doma rukama, zvládnou za nás. Příkladem budiž myčka nádobí a robotické vysavače. Proč tedy zakládat rodinu, když to doma zvládáme a máme se dobře i bez ní?
Naopak rodina je něco, co nás v životě znatelně omezí. Jelikož máme mraky koníčků, zájmů, zálib, a pohodlný život, děsíme se toho, že namísto posezení s přáteli, nebo návštěvy fotbalového utkání budeme jezdit s kočárkem kolem bloku. S malým dítětem se taky nepodíváme na druhý konec světa. Ani návštěva Louvru děti moc nebaví a raději jdou do ZOO. K jednoduchému cestování hromadnou dopravou také s dětmi odzvoní. Takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Kdo má děti, ten vám ale potvrdí, že to přesto zato stojí. Jenže vysvětlete to někomu, komu nebylo třicet a má celý život před sebou. S vidinou, jak je život bez dětí krásný a pohodlný. Někomu, o koho se před pár lety starala maminka a kdo okusil, jaké to je žít jen sám pro sebe. A koneckonců i ten život single má své kouzlo. Nikdo vás v domácnosti neomezuje, nikdo vám neříká, co máte uklidit, nikdo vám ráno neblokuje koupelnu, nemusíte po nikom vysávat a mýt nádobí, a tak dále…
Ruku na srdce, vzdát se pohodlí života singles je nesnadné. Vzdát se poloviny svých zájmů a koníčků není o moc lehčí. A k tomu si přiznejme, že mladší generace bývá zhýčkanější a nebere život takový jaký je, ale často spíše jako jednu velkou párty. Což možná není špatný pohled, ale nekoresponduje to příliš s touhou párovat se, založit rodinu a mít děti. Protože tím celá ta párty končí. To bude ten hlavní důvod, proč lidi nemají děti. A s tím neudělají nic ani sebelepší politici.
