Článek
Donald Trump ještě před nástupem do prezidentského úřadu hlásil, že do 24 hodin zastaví konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Mimo jiné i o to se pak po své inauguraci snažil. Nutno podotknout, že poněkud zvláštním způsobem, kdy jednostranně tlačil na Ukrajinu, aby se vzdala. Dokonce asi na týden zastavil dodávky veškerého vojenského vybavení. Zatímco Rusku přiznával téměř vše, co si Putin nadiktoval. Pravděpodobně to bylo tím, že Putin si Trumpa takříkajíc šikovně omotal kolem prstu. Ten pak dojednával dohody s Ruskem bez účasti Ukrajiny, na které Ukrajina pochopitelně nepřistoupila.
V prvních dnech tedy bylo víc než zřejmé, že Trump vůči napadené Ukrajině zaujal spíše nepřátelský postoj a stranil více Rusku. Jenže situace se poslední dobou razantně změnila. Co způsobilo takový obrat? Milníkem bylo jednání o smlouvě o nerostných surovinách mezi Ukrajinou a USA. To zprvu nevypadalo vůbec nadějně a Zelenskyj si musel projít ponižujícími ceremoniemi, kdy se k němu Trump a jeho okolí chovalo jako ke kusu hadru. Jenže on vytrval a zdá se, že to nese úspěchy. Ukrajina již nebude podle původního Trumpova návrhu ručit svým nerostným bohatstvím i za zbraňové dodávky z minulosti, ale pouze za ty budoucí. Což je obrovský rozdíl. A evidentně to zapůsobilo i na Trumpa, který sice nevyjednal to, co měl původně v plánu, ale nyní se může opřít alespoň o něco hmatatelného, než budovat vzdušné zámky z ničeho. Má zkrátka v tuto chvíli daleko více peníze z Ukrajinských nerostů hmatatelné v ruce, než tomu bylo předtím.
Trump jako obchodník nejlépe chápe hodnotu peněz a investic. Dalo by se říci, že na nic jiného vlastně ani neslyší. A v Ukrajinských nerostných surovinách vidí evidentně velký potenciál, čemuž se nelze divit, neboť nerostné bohatství ležící pod ukrajinskou půdou je skutečně obrovské. Jde zejména o lithium, titan a grafit. A v oblasti Krymu bylo v roce 2014 objeveno velké ložisko ropy a zemního plynu.
Od podepsání smlouvy mezi USA a Ukrajinou jako by se politici z MAGA vyměnili. Trump především. Najednou dělají vše pro to, aby tato ložiska nerostných surovin nepadla do rukou Rusů. Ta totiž leží v tuto chvíli na bojové linii, potažmo poblíž ní, na Ruskem okupovaných územích. A jednak hrozí, že Rusko podepsáním mírové smlouvy některá tato ložiska pohltí, jednak těžba v bojové zóně nepřipadá v úvahu a především nikomu se nechce investovat nemalé peníze na zařízení těžby surovin v zemi, kde hrozí díky válce značná nestabilita. Zcela v zájmu USA je tedy nyní ukončit konflikt tak, aby se Rusové stáhli zpět za svou hranici a především nehrozila v dohledné době nějaká další invaze. Jinak se těžaři na Ukrajinu příliš nepohrnou a nepotečou ani slíbené peníze.
Toho lze dosáhnout pouze vyčerpáním Ruska, a to jak ekonomickým, tak materiálním. Pokud Rusko přijde o většinu svých vojenských kapacit, pak potrvá velmi dlouho, než se znovu postaví na nohy natolik, že si troufne na nějakého ze svých sousedů. Tím méně na Ukrajinu, která už mu jednou ukázala, že není snadným soupeřem. Ukrajina má nyní válečné know-how, jak bojovat s Rusy. Rolí Ameriky tedy nyní je podporovat Ukrajinu technikou a municí, aby mohla okupanty zatlačit zpět, ideálně až na původní hranice. A přitom uštědřila Rusům tak velký kopanec, že na invazi směrem do Evropy se v dohledné době nevzmohou.
Dohoda o nerostech byla ukrajinským dobrým tahem. Přijdou o možnosti jejich těžby, kterou si smlouvou nárokují USA, ale získali tím záruku. Trump, aby získal, musel jít do risku. Riskuje svoje vložené peníze, o které může vítězstvím Ruska přijít. A udělá opravdu hodně pro to, aby o ně nepřišel. Nyní však především uvidíme, co s touto situací udělají Zelenskyj s Putinem, protože míč v podobě mírových jednání v Istanbulu je na jejich straně.
