Článek
V sobotu nad ránem proběhlo v poslanecké sněmovně vyčerpávající první čtení jednání ohledně financování veřejnoprávních médií. Jde o pokračování snahy současné vlády zrušit domácnostem televizní a rozhlasové poplatky. Tento krok budí mezi lidmi nemalé emoce, z nichž některé se dají zcela chápat, jiné už nikoliv.
Vše, na co si současná vláda, tehdy ještě jako opozice, stěžovala najednou není problém. Dlouhé, prvotní šok navrženého programu, řečnění, které si vyplnila z velké části sama, průtahy a hlasování v krásných 4:36 hodin je značně vypovídající.
Samotný Andrej Babiš hlasování pozdě v noci prospal. Prý proto, že celý den odpovídal na zprávy, které mu chodily z uniklého telefonního čísla. Což potvrzuje kolegyně Pavla Čechová.
Jenže nehodilo se Babišovi dát si ve čtyři ráno šlofíka víc, než kdy jindy? Pakliže pracuje dlouho do noci a je zvyklý spát maximálně 4 hodiny (asi se učil u Havlíčka) pak by měl být schopen „potáhnout“ ještě hodinku a hlasování se zúčastnit. Jenže s tím by přišel problém.
Tím problémem je fakt, že hlasovací zařízení by zcela prokazatelně zaznamenalo, jak předseda vlády hlasoval. Zdržet se by bylo poměrně trapné, ale hlasovat pro nebo proti bylo zase nebezpečné, kompromitující. Což si Babiš nechce, a vlastně ani nemusí, dovolit. Může se tím chránit.
Babiš je nyní v pozici, kdy sice vystupuje jako obhájce zrušení koncesionářských poplatků, ale ne každému se to líbí. A zjistit, která skupina je větší se moc nedá, protože názor se prolíná všemi voličskými skupinami, snad vyjma té nejchudší, kterou zkrátka zajímá, jenom jestli ušetří tu dvoustovku měsíčně.
Kdyby Babiš hlasoval pro, mohl by to být pro mnoho lidí problém, včetně nemála voličů ANO, kteří jsou jinak schopní spolknout návnadu i s navijákem. Kdyby hlasoval proti, mnoho lidí by tím vlastně zradil, protože doteď za zrušení poplatků lobuje. I jemu samotnému by zrušení poplatků vyhovovalo, neboť je to klíč k ovládnutí České Televize, jediného veřejnoprávního média. Rozpočet závislý na rozmarech vlády by s ČT udělal stejný proces, jako když Mafru při akvizici Agrofertem opustili kvalitní novináři a v Mladé frontě psali podle not od Babiše. ČT by se stala hlásnou troubou hnutí ANO, navíc ještě provozovanou zadarmo ze státního rozpočtu.
Jak je známo z minulosti, své neúspěchy umí Babiš poměrně dobře přehodit na někoho ze svých věrných. Při covidové krizi to odnesli především ministři zdravotnictví, které nejen odvolával jak na běžícím páse, ale zároveň jim hodil na hlavu všechna svá špatná nařízení, za kterými si stál přímo Babiš sám. Pasoval je do role obětních beránků, na které se snesl hněv národa za Babišova špatná rozhodnutí a samotný Babiš si přisadil, aby vypadal více jako hrdina, který zachraňuje situaci.
Poklidný spánek během hlasování o ČT se tedy Babišovi hodil z toho důvodu, že případnou odpovědnost, ozve-li se národ, bude moci opět hodit na některého z ministrů. Tím lépe pro něj, když ministerstvo kultury drží Motoristé (kteří mu pijí krev) a ne zcela oblíbený Klempíř. S jasným ano či ne by to Babiš udělat nemohl. Zvolil proto zcela ukázkový alibismus a nehlasoval vůbec. Protože nyní se pouze můžeme domnívat, jak by hlasoval a vždy mu můžeme přiřknout možnost, která se nám líbí více.
