Řidičské chyby, které nejsou nebezpečné, ale škodí

Tento článek je určený ne jako výtka začínajícím nezkušeným řidičům, ale jako seznam chyb, které dělají a znepříjemňují tím řidičský život ostatním kolegům za volantem. Samozřejmě ne každý se narodí jako Lewis Hamilton a zvládá ovládání plechového přibližovadla na sto procent už v kolébce. Někdo se to nenaučí pořádně nadosmrti. K čemu také, když jezdí jednou za týden dva kilometry do krámu pro rohlíky a na podzim objezdí hřbitovy na Dušičky. Ne každý najezdí denně 100 kilometrů a více, a stráví za volantem většinu dne. Takoví nezkušení lidé se zkrátka na silnici cítí nesví, protože není jejich rajonem a pohybují se raději jinde. A logicky dělají chyby. My se nyní podíváme na 4 chyby, které nejsou nijak nebezpečné (až na jednu výjimku), ale svou nedomyšleností umí ostatní potrápit.

1. Odstavení auta na začátku zastávky

Je pochopitelné, že každý občas potřebuje během jízdy zastavit. Třeba vysadit kolegu, vyřídit si narychlo telefon, otřít dítěti nudli z nosu nebo nedej bože řešit poruchu. Ať už je důvod jakýkoliv, stane se, že jako nejvhodnější místo na zastavení se objeví prázdná autobusová zastávka. Ono se skutečně nic nestane, pokud auto zase rychle zmizí, aniž by přijel autobus. Ale jako na potvoru zrovna pár vteřin po zastavení si začne nějaká ta hromadná doprava své místo nárokovat. Řidič, který odstaví své auto na začátku (bližším kraji) zastávky jej zastavil špatně. Omezí totiž vjezd autobusu do celé zastávky, protože dlouhý bus se přes auto nevytočí.

Jediným správným řešením je auto nechat na konci zastávky, tj. projet ji celou až na konec. Tam, kde autobus mívá předek a kde obvykle nastupují lidé. V takovém případě se autobus do zastávky snadno stočí, zajede do ní celý a jediné, co je nutné změnit, že zastaví o pár metrů dříve.

2. Parkování jedním kolem v sousedním místě

Za zastávky se přesuneme na parkoviště, která obzvláště v této předvánoční době praskají ve švech a volné parkovací místo je mnohdy potřeba chvíli hledat. A na takto nabitém parkovišti jsou k vidění vozy, které zabírají část sousedního místa. Mají jedno kolo za bílou čárou a zasahují „k sousedovi.“ Většinou se to vyřešit dá a auto se tam ještě nějak vejde, razantně ale klesá pohodlí při vystupování, protože auto jsou na sebe naskládaná více natěsno a otevřít pořádně dveře nelze. Zároveň se i mnohem hůř vyjíždí.

Přitom stačí špetka sebezpytování. Podívat se na zaparkovaný vůz a zhodnotit, jestli je zaparkovaný správně. A pokud ne, zkusit ho přeparkovat. Ono ještě před vystoupením a zhasnutím motoru úplně stačí otevřít dveře a z auta zkontrolovat, jestli bílá čára je rovně a tak akorát daleko. Pokud ne, je potřeba zkusit zajet na místo znovu. Chápu, že ne každý má odhad, ne každý se trefí napoprvé. Ale když je při pohledu z venku vidět, že na jedné straně je o půl metru více, tak to podle nějakého bodu srovnat. Nic těžkého, a ostatním se uleví.

3. Zbytečné zpomalování daleko před sjezdem

Dostáváme se na dálnice a rychlostní silnice, které jsou vybavené sjezdovými pruhy. Ty jsou obvykle tak dlouhé, že naprosto s přehledem stačí k pozvolnému zpomalení do zatáčky, která je následuje. Mnohdy se i polovinou zpomalovacího pruhu dá projet bez brždění a brzdit až v druhé půlce, když to má smysl. Tyto pruhy jsou určené k tomu, aby sjíždějící řidič nebrzdil za ním jedoucí vozidla, která pokračují dále po dálnici.

Jenže na silnicích potkáváme takové, kteří raději jedou 80 ještě sto metrů předtím, než vyhodí blinkr, aby sjeli. Naprosto zbytečně brzdí celý pravý jízdní pruh, v němž se nezřídka nacházejí těžké kamiony, které potom mají problém se dostat zpět na cestovní rychlost.

Nebojte se brzdový pedál stlačit o malinko víc. Auto smyk nedostane a pokud nevezete plné akvárko nebo třípatrový dort, pak se vůbec nic nestane. K jízdě na hraně máte ještě pořád hodně daleko. Za vámi jedoucí řidiči vám budou vděční.

4. Zbytečné, dlouhé (ne)brždění

A u brždění zůstaneme. Brzdy na autě jsou konstruované tak, že jim prudké brždění nijak neubližuje. Naopak, mají ho rády. Jenže najdeme mnoho řidičů, kteří nechtějí brzdit prudce, a tak jen lehounce položí nohu na brzdový pedál, přičemž brzdný účinek je téměř neznatelný. Ale pro ten pocit bezpečí se zkrátka přibržďuje. Brzdám to nedělá moc dobře, protože to lehké tření, které vzniká, je zahřívá daleko více než brždění prudké. Dříve potom odcházejí jak brzdové destičky, tak i kotouče.

Především ale tím to „zahříváním brzd“ řidič rozsvítí brzdová světla. Máme v autech všemožné vychytávky, ale aby někoho napadlo přidat ukazatel intenzity brždění, to se (zatím) nestalo. Vzadu jedoucí řidič tak nemá šanci poznat, jestli auto před ním prudce brzdí před psem vběhlým na silnici, nebo se jen řidič bojí jet z kopce. V případě, že za takovým zahřívačem brzd pojede dvacet minut bude automaticky počítat s tím, že to ubrzdí motorem a pak bude mít plné ruce práce, aby nezpůsobil nehodu, až člověk před ním šlápne jednou na brzdu pořádně.

Tento bod je jediný, který je svým způsobem nebezpečný ostatním. Proto prosím používejte brzdy až v době, kdy je chcete používat, ne jen jako berličku, „kdyby náhodou.“

Nejspíš patříte k řidičům, kteří nic z výše jmenovaného nedělají a řídí perfektně. Gratuluji. Ale pokud máte v rodině či v práci kolegu, příbuzného, dceru, dědu, kteří si s autem netykají tak, jako vy, pak jim tyto čtyři body přečtěte. Třeba o nich ani neví a vy jim tím otevřete oči. A uděláte radost nejen jim, ale i ostatním řidičům a bude se nám na silnicích existovat zase o trochu lépe.