Článek
Od začátku „speciální vojenské operace“ slýcháme z Ruského impéria řadu výhružek i sdělení, že oni mají atomové zbraně a že bychom měli stáhnout ocas a zalézt zpět do díry, jinak z našich domovů nezbyde nic jiného než radioaktivní poušť. Stále se vytyčuje nová a nová červená linka, kterou nesmíme překročit, jinak Putin zmáčkne tlačítko a civilizace končí. Což bude pro Rusko výhoda, neboť tam evidentně zatím nedošla.
Nejčerstvější výhružka padla ohledně nové americké protiraketové základny v Polsku. Tentokrát se nevyhrožovalo přímo jaderným arzenálem, ale mluvčí ministerstva se nechala slyšet, že tento krok eskaluje napětí a že základna na území Polska se dostala na seznam prioritních cílů. Což je samozřejmě logické, protože se jedná o vojenský objekt. Ale zdůraznit to je patrně pro Rusko důležité, aby měli ostatní strach.
Zdá se, že nedávná ruská reakce ohledně se jaderného arzenálu se týkala Ukrajině uděleného povolení útočit střelami ATACMS na cíle v hloubi Ruska, ač to samozřejmě nebylo vyřčeno nahlas, protože „Rusko se ničeho nebojí.“ Samozřejmě jde o další komplikaci vedení války, které musí Rusko řešit. Nicméně rozhodně se nejedná o zásadní ohrožení státu. Reagovat jaderným arzenálem je tak značně neadekvátní. Ale opět jsme se dozvěděli, že západní země budou na mušce, pokud budou pomáhat Ukrajině. Po kolikáté už jsme překročili červenou linii, kterou Rusové stále posouvají?
Oblíbené hlasy ruské propagandy, zejména mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová a moderátor Vladimir Solovjov se netají nenávistí k západu a nejraději by ho celý vymazaly ze světa pomocí atomových zbraní. Což jednak není tak snadné, a jednak i kdyby Rusko zůstalo naprosto ušetřeno odvety, stáhl by ho ke dnu rozpad západní společnosti. Zajímavé na tom je, že ruský režim jim tato vyjádření dovolí. Předpokládám, že kdyby se podobně uvedl některý ze západních moderátorů, dostal by okamžitý vyhazov. V Rusku nikoliv, lze tedy předpokládat, že to samé by rád viděl Vladimir Putin i celá ruská Duma.
Také ruská jaderná doktrína se mění rychleji než ponožky a člověk neví, co si o tom má myslet. Nejpravděpodobnější verzí bude, že prostě chtějí za každou cenu zdůraznit, že oplývají jadernými hlavicemi a měli bychom před nimi ohnout hřbet. Nicméně použití jaderného arzenálu je (díkybohu) stále za červenou čarou i pro jinak velmi experimentální Ruskou federaci.
Ale znáte ty případy, kdy někdo, kdo nic nedělá, o tom mluví daleko více? Kdy například kolega v práci celý den prospal (nebo tam vůbec nebyl) a druhý den „nenápadně“ před všemi prohlašoval, jak se mohl strhat a kolik toho udělal? Aneb čím méně toho takový člověk udělá, tím více o tom mluví, aby zakryl své lajdáctví. Platí to i u vyhrožování. Čím víc se člověk bojí, tím víc vyhrožuje. A ono to patrně bude poplatné i pro státy. Aneb čím víc má stát strach, tím víc bude vyhrožovat. A pro Rusko platí i časté zmiňování o tom, co už možná ani nemají.
Že měl SSSR ohromný jaderný arzenál, jsme se v minulosti přesvědčili například jadernými testy, z nichž největší, odpálení Car-Bomby bylo největším lidmi vytvořeným výbuchem v dějinách lidstva. A Rusko ve velkém těží z dědictví po svém rudém předchůdci. Samozřejmě spolu se sklady plnými vojenské techniky a munice zdědilo i jaderné hlavice. Nicméně tak, jak stroje podléhají korozi, stárnou i jaderné zbraně. Uvádí se životnost zhruba 20 – 30 let. Je tedy dost dobře možné, že hlavice, které vyrobil SSSR ještě na konci své éry, již touto dobou jsou „prošlé.“ Pod tímto pojmem si můžeme představit kdeco a jelikož prošlá bomba nikdy nebyla otestována, můžeme pouze odhadovat, co by se stalo. Nejpravděpodobnější je verze, že prostě nic. Bomba se neaktivuje a zbyde pouze hromádka radioaktivního materiálu. Zároveň může také například explodovat předčasně, což patrně není v zájmu Rusů, aby jejich území pokryl radioaktivní spad.
Navíc je potřeba zmínit, že nejen výroba, ale i údržba jaderné zbraně rozhodně není levnou záležitostí. Nejedná se o dělostřelecký granát, který si v klidu leží ve skladu, než na něj dojde řada. Je to velmi složité a citlivé zařízení, o nějž se musí starat řada odborníků, aby jej udržovala v bezvadné kondici. A to slovo bezvadné je v tomto případě hodně důležité. Nikdo asi nechce vlastnit vadnou atomovku (tedy snad s výjimkou teroristických skupin, kterým je to úplně jedno).
Rozhodně nedoporučuji zkoušet, jestli jsou Rusové ochotní zkusit aktivovat své atomové zbraně. Ale je dost dobře možné, že prostě už žádné nemají. Drží nás však poněkud v šachu, protože testovat to (doufám) nikdo nehodlá.
