Článek
O nás Češích se říká, že jsme šprýmaři. A vždy jsme byli. Ne nadarmo o nás (údajně) prohlásil Reinhard Heydrich, že jsme Lachende Bestien – smějící se bestie. S úsměvem jsme překonali těžké i dobré časy. Tedy až do současnosti. V současnosti nám totiž obrazně zamrzl úsměv na rtech. Zabili nám sarkasmus.
Proč, ptáte se? Protože sarkasmus, jako jeden z pilířů našeho svébytného humoru, který tak mistrně ovládal Jaroslav Hašek, již není to, co býval. Kdo má dostudovanou alespoň základní školu, ten jistě pamatuje doby, kdy jsme se sarkasticky smáli učitelům, politikům, sousedům, sportovcům, sobě samým, zkrátka dělali jsme si srandu z kdekoho a kdečeho. Humoristické časopisy jsou toho krásným důkazem. Do toho se v novém tisíciletí začal mísit internet a humoru ještě přibylo. Vyráběli jsme koláže, vtipkovali jsme na aktuální dění víc, než kdy dříve.
Jenže pak přišel zlom. Ne technický. Přišel zlom rozumový. Spolu s covidem. A my jsme zažili šok. Přišlo něco, čeho jsme se báli a co jsme brali vážně. Snad poprvé od vpádu vojsk Varšavské smlouvy. A samozřejmě, Češi si opět dělali srandu na účet zákeřné nemoci. Tvořili koláže, vymýšleli vtipy, sdíleli zábavné historky, přeháněli a parodovali. Jenže do toho přišli lidoví vůdci a populisté, kteří na sebe nabalili značnou část populace. Tu část, která smysl pro humor postrádala, zato byla plná vzteku a nespokojenosti, které si ventilovala skrz virus, jež je v tu dobu značně omezoval.
A co se stalo s veřejným prostorem, který v té době suploval internet? Češi se naučili chodit na diskuse a na sociální sítě. Ty jsou dobrými sluhy, ale špatnými pány. Situace se začala vymykat kontrole. Mezi sarkasty, kteří si z covidu tropili šprťouchlata, se stále častěji poněkud vulgárně cpali lidé, kteří vlastně psali totéž, jen s tím rozdílem, že oni to mysleli smrtelně vážně.
Mohli jsme se dočíst naprosto abstraktní konstrukty, jak že to s tím covidem vlastně je (z nichž ten o vývoji v laboratořích na Ukrajině je ten nejméně zábavný). A mnohé z nás takové konstrukty rozesmály. Až do doby, než odepsal autor, že to myslí smrtelně vážně. Tou dobou sice jelo téma covidu na plné obrátky, ale souběžně se začaly rojit i jiné hoaxy a nesmyslné teorie začínaje plochou zemí, globálním bratrstvem černé pracky konče. Ano, některé tyto konspirační teorie zde byly i dříve, ale v období covidovém nabraly na síle takovým způsobem, že nám sarkastům to vyrazilo dech. Už jsme nemohli psát vtipné poznámky, dělat si z lecčeho srandu, protože hrozilo (a bohužel stále hrozí), že se toho někdo chytne a bude to považovat za svatou pravdu, anebo někoho hluboce urazíme.
Ano, stávalo se to i dříve. Někdo si vymyslel nějakou blbinu, aby pobavil své kamarády. Vytvořil koláž, dal to na internet. A tohoto nesmyslu, kterému se drtivá většina lidí zasmála, se ale chytl někdo, kdo mu uvěřil a začal ho prohlašovat za svatou pravdu a šířit mezi svými přáteli. Ono totiž věřit sebevětšímu nesmyslu, který však zapadá do našeho vidění světa, je velmi lákavé. A tak bylo mnoho sarkasmů považováno za pravdu. Což se pochopitelně s přílivem lidí na sociální sítě v době covidové velmi zesílilo. A jelikož tito lidé zjistili, že je to nějakým způsobem baví či naplňuje a zároveň se zformovali do své sociální skupiny, z diskusí a internetu neodešli a sarkasmus nám zabíjí dodnes.
Stalo se vám někdy, že jste pročítali diskuse, ať už zde na Seznamu, na Facebooku, nebo Twitteru (či síti X) a našli jste tam něco, co bylo tak přitažené za vlasy, že jste se smíchy váleli po stole? A stalo se vám potom, že jste zjistili, že tento sarkastický příspěvek vlastně není sarkastický, ale autor je schopen se za tento zcestný názor rvát do roztrhání těla? Pokud ne, můžete si pogratulovat. Protože covid postupně vystřídala válka na Ukrajině a nesmysly, které vypadají jako ne zcela povedený vtip se staly holou realitou internetových diskusí dneška. A jelikož lidská fantazie je téměř nekonečná (blbost prý nekonečná je zcela jistě, říkal Einstein), můžeme nalézt vtipy i konstrukty na obě válčící strany, do toho nějakou tu inflaci, Fialovou vládu, Babiše, Svobodné zednáře, Sorose, Billa Gatese. Samozřejmě doplněné stálicemi ve formě Reptiliánů, ploché země, nebo židovského původu Adolfa Hitlera. My pak vlastně nevím, jestli se máme smát, plakat a nebo se hádat. Bohužel stále častěji převládá vážná linka. Bojovat proti tomu nelze, smát se tomu nesmíme a brát to vážně je proti zdravému rozumu.
Nezbývá nám než se smířit s tím, že srandu už si budeme muset dělat jinde než na internetu. Někde, kde bude na první pohled poznat, že to myslíme ironicky. Jinak se může stát, že se na nás sesype dav chtíc nás zlynčovat za nás špatný názor. Paradoxně ten samý dav, do jehož řad patříme a jehož myšlenkové i hodnotové postoje vyznáváme.
Takže netopýre, Putine, Fialo a Sorosi, to vám teda pěkně děkujeme…
