Článek
Mnoho lidí, zejména voličů antisystémových stran, si stěžuje, že je prohnilá demokracie umlčuje a trestá za jiný názor. Ono to sice tak vůbec není (což mnohokrát dokázal i bývalý ředitel Stratkomu Otakar Foltýn), ale tito lidé se zkrátka cítí utlačovaní, na okraji společnosti. Je jim vytýkáno, že nemyslí demokraticky, volí autoritativní typy politiků, nadávají na demokraticko-kapitalistický systém. Jsou označováni hanlivými přezdívkami (dezolát, flastenec, ovce, kobliha), což také mnoho k dobrým vztahům s demokratickými voliči nepřispívá. Pokud bychom se drželi jejich dikce, pak by to mohlo působit, jako že se tu, stejně jako za éry socialismu, trestá za jiný názor, že se mažou svobodomyslné příspěvky a celá „prohnilá“ demokracie se snaží držet si totalitní ovzduší, ve kterém lidé jen tupě přikyvují a dělají přesně to, kde je chce demokracie mít, ať už jí řídí kdokoliv (zednáři, ještěří lidé, Soros, Gates…). Toto celé je nezřídka doprovázeno varovným výkřikem: „Tak se po 30 letech vrátili komunisti z druhé strany!“
Ono to ale ve skutečnosti vůbec tak není. Nejsou napadány žádné odlišné světonázory. Napadány jsou názory nezákonné, zmanipulované, nebo vyloženě hloupé. Dostali jsme se s demokracií až tak daleko, že i názory vyloženě zcestné jsou vnímány jako svoboda projevu a slova. Chcete-li jasný příklad, pak jej můžete jednoduše najít v teorii plochozemců, jejichž početná komunita tvrdí, že Země není kulatá (což ona samozřejmě není, ale náš geoid je kouli nejpodobnější - žádná placka to není). Nebo v u nás poměrně oblíbené komunitě AlatRa, která hlásá řadu nesmyslů.
Pokud někdo schvaluje zločiny nacismu, komunismu, nebo jakékoliv jiné ideologie, také to není jiný názor, který demokracie umlčuje. Je to schvalování zločinů. A je celkem jedno, že zrovna někomu se v té éře žilo lépe než v současnosti. Někomu se mohlo žít lépe pod Hitlerem, ale schvalování koncentračních táborů je zkrátka trestné. To je snad bez debat. A stejně je to s rasovými útoky, nebo schvalováním nějakého jiného zla, které se na světě děje, či kdykoliv v minulosti dělo. Máme to dokonce i v zákoně. A kupodivu přestože tady tento zákon porušuje nemálo osob, ve vězení je jich jen velmi málo.
A když už jsem nakousl tu hloupost jako jiný názor, je potřeba rozepsat se i na toto téma, protože to vypadá na první pohled nevinně, ovšem pod povrchem bublá nemalý problém. Když je někdo hloupý, může ledasco pokazit. To holt tak na světě bývá. Pokud si kazí vlastní život, pak mu můžeme buďto pomoci, anebo se mu z dáli můžeme smát, jak si svou hloupostí uškodil. Například když někdo naletí americkému doktorovi, toho času na zahraniční misi, a naposílá mu půl milionu. Málokdo označí takového člověka za moudrého. Někomu je ho líto, někomu ne. Ale to je případ, když dotyčný uškodí svou hloupostí jen sám sobě. V současnosti se však moc hlouposti propisuje i do volebních výsledků, tedy do řízení státu. Pro vychytralé politiky, kterých máme víc než dost, je hloupý člověk snadnou vstupenkou do poslaneckých lavic, ba co hůř, mnohdy i do křesla ministra. Úplně jednoduše stačí zaútočit na pocity méně vnímavých lidí, využít jejich omezeného rozhledu či frustrace, a slíbit jim nějaký „lepší svět.“ Pokud se takových hloupých lidí najde dostatek, populisté, prospěcháři, a antisystémoví politici mají vyhráno.
A pak je tu i pohled z druhé stany, tedy ze strany těch, co nenaslouchají, ale narativy vytváří. Těch, kteří se neštítí, jakkoliv lhát, a svoji lež následně schovávat za odlišný názor, který se údajně demokracie snaží umlčet. Nejen, že se ho demokracie umlčet nesnaží, protože máme svobodu slova, ale je zároveň dost drzé vymyslet si lež, a tu pak prohlašovat za nepohodlný názor. Možná to tomu dodá punc výjimečnosti, možná špetku podvratné činnosti, ale nic to nemění na tom, že je to zkrátka lež. Ohánět se lží ku prospěchu svému je extrémně odpudivé a drzé. Šířit cizí lži, protože se někomu zamlouvají, je zase extrémně krátkozraké a hloupé.
Demokracie je v tomto ohledu velmi slabá. Právě tím, že nikomu nezavře ústa a on může naplno říkat téměř cokoliv, zejména stěžovat si, jak nesmí nic říkat a pomlouvat demokracii. Máme tu totiž onu dokola omílanou svobodu slova. A s každým jednáme v rukavičkách. Protidemokratičtí jedinci to velmi dobře vědí a s oblibou toho využívají. Je jim zcela jasné, že sebevíc hloupý názor, sebevětší lež, jim projde, a naopak bude jistou částí populace ještě obhajována. Dokud nenarazí na hranice zákona, mohou hlásat cokoliv chtějí, a ještě se drze ohánět tím, že jim demokracie hází klacky pod nohy. Přitom opak je pravdou, demokracie jim naopak umožňuje takřka libovolně šířit jejich bludy, a ještě se vztekat, že nemohou hlásat, co chtějí.
Jistě, na světě existují režimy a státy, kde je svoboda slova zakázaná a za odlišný názor se trestá, mnohdy i velmi drasticky. Nejsou však u nás, v demokratické Evropě. A jsou to obvykle takové země, pod jejichž křídla se paradoxně uchylují šiřitelé bludů, lží a nenávisti. Nejraději s dovětkem, že v demokracii jsou trestáni. Nejspíš jim nedochází, že kdyby to dělali naopak, byli by dávno ve vězení - v tom lepším případě. A nebo dochází a o to horšími pak jsou.
Demokracie má miliony správných názorů. Má i miliony špatných názorů a miliony názorů zakázaných. Z které škatulky si kdo vybere, záleží jen a pouze na něm, nikdo ho za ručičku nevodí a neříká mu, co si má myslet. Je jen otázkou svědomí, na kterou stranu se člověk přidá. Jediné, co nesmí, je překročit zákon. Jinak si může každý říkat co chce, je to jeho vizitka. Bohužel vizitka, na které se dá u méně bystrých či frustrovaných lidech solidně vydělávat.
