Článek
Dneska se nebudeme bavit o tom, jak vypadat perfektně do plavek, jak mít vyrýsované bříško a jak je potřeba do sezóny zhubnout několik kilo. Dneska si popovídáme o tom, jak někteří jedinci vyměnili možnost vypadat dobře za pohodlí. Rozmohl se nám tu totiž takový nešvar. Tím je naprostá absence snahy vypadat k světu. I podle rčení šaty dělají člověka, někteří jedinci rezignovali na to, aby se ostatním líbili. Ve velké míře proto na veřejnosti potkáváme lidi, kterým to zkrátka nesluší. Přitom by stačilo tak málo.
Jistě, když jde člověk vysypat smetí před barák, patrně si nebude oblékat sako, případně dámy večerní róbu. Koneckonců mnoho lidí chodí s košem klidně ve spoďárech. Ano, zrovna ti, kteří rezignovali na svět. I když jdeme před vchod vysypat odpadky, tak většinou někoho potkáme. Když ne na chodbě, tak alespoň na ulici. A co si asi takový člověk pomyslí, když nás uvidí v nedbalkách? Patrně v něm nezanecháme dobrý dojem. Já osobně si proto raději nechávám alespoň domácí tepláky, když už musím s košem extra. V těch sice nezanechám kladný dojem, ale nejspíš ani ten záporný. Většina lidí mne zkrátka přehlédne, protože nebudu ničím vyčnívat.
Trochu jiná situace už je to například na dětském hřišti nebo na nákupu. V obou případech občas potkáváme jedince bez kousku elegance, kteří se rozhodli mezi lidi vyrazit v teplákách. Přitom nejde o minutový poklus k popelnicím, ale o poměrně dlouhou dobu, kterou naprosto jistě strávíme ve společnosti dalších lidí. A máme-li alespoň špetku snahy vypadat dobře, pak nám oblečení může velmi pomoci. Nemusíme mít tělo jako filmové hvězdy nebo vzhled miss world. Jde jen o to se nějak dobře obléci. Nikdo nechce, abyste na nákupu pobíhali v koktejlkách, nebo v bílém roláku, ale obléct se aspoň nějak průměrně snad není takový problém. Naprosto postačí vyměnit tepláky za džíny nebo sukni a máte vyhráno. Nebudete sice oslňovat, ale zapadnete v davu. Jistě chápu, že vytíženým matkám se nechce převlékat, ale hodit na sebe kalhoty snad není tak příšerný problém, pokud jste nerezignovaly na svou ženskou krásu. Zabere to necelou minutu a výsledek bude více než adekvátní.
Když už jdeme někam více mezi lidi, například do nákupního centra, na úřad a podobně, pak naštěstí většina lidí ještě stále volí formální oblečení, které se více či méně hodí pro návštěvu míst, kde se potkáme s větším davem. Ovšem na druhou stranu i na koncertech vážné hudby nebo v divadlech najdeme jedince, kteří jsou schopní se tam usadit v teplákové soupravě. Sice adekvátně drahé teplákové soupravě, ale stále v něčem, co patří na tenisový kurt nebo squash. Ne mezi lidi a už vůbec ne do divadla.
Není smutnějšího pohledu, než když se hezký člověk zkrátka neumí obléct, nebo mu to je zatěžko. Přitom skutečně není potřeba mnoho, aby o to víc vynikl. A pokud někdo vyniknout nechce, pak je třeba říci, že v těch teplácích upoutá daleko více pozornosti než v džínech. A že to je méně pohodlné než tepláky? Ano, je. Ale pro krásu se musí něco vytrpět (aspoň něco málo). Tak to jednoduše je a vždy bylo. Kdybychom byli krásní i bez jakékoliv snahy, krása by postrádala smysl, protože by mohli být krásní všichni. My pro to, abychom byli hezčí, než ostatní, musíme něco udělat. Buďto obětovat čas v koupelně, nebo peníze v salonu, anebo trochu toho pohodlí v oblečení.
Samotná tepláková móda je nejspíše odrazem současného trendu péče o vlastní osobu a snahy líbit se sám sobě. Na tom sice není nic špatného, ale nějak jsme vypustili to nejdůležitější: snahu pro to něco udělat. Neměli bychom být spokojeni s tím, že jsme tací, jací aktuálně jsme, a namlouvat si, že se nám to líbí. My možná nakonec před tím zrcadlem slevíme a budeme se líbit sami sobě, ale ostatním nejspíš ne. Tedy, i když si budeme doma nalhávat, jak nám to v těch umaštěných teplákách sluší, že jsme konečně sami sebou, ostatní v nás uvidí leda šmudlu, který není ochoten si při cestě mezi lidi alespoň vyměnit oblečení.
Pojďme zkusit něco udělat pro své okolí i sami pro sebe. Vypadejme zase alespoň průměrně, nebo ještě lépe, dobře. Odhoďme stranou lenost, která se schovává za větou „miluji se takový, jaký jsem“ a zkusme udělat svět zase o něco hezčí. Protože krásní jsme všichni, ale tím že se oblíkáme ležérně, svou krásu leda tak pohřbíme, ať už si v rámci zdravé psychiky sebevíc nalháváme, jak jsme báječní.
