Článek
Žijeme v době, která, kulantně řečeno, přeje korpulentní lidem. Chcete-li to slyšet naplno, pak prostě daleko více tolerujeme nadváhu až morbidní nadváhu. Ten, komu jsme se před 20 lety posmívali, že je „tlusťoch,“ tak je dneska se svými 110 kilogramy zcela běžnou součástí populace, nad kterou se ani nepozastavíme. Žijeme také v éře plus size modelek, které jsou na svá oplácaná těla hrdé, plní stránky módních časopisů i přehlídková mola, ale také profily na sociálních sítích. A pomalu nám podsouvají, že být obézní je přeci super. A moderní společnost tomu tleská, protože běžní lidé už nemusí bojovat s váhou, aby vypadali jako modelky z časopisů. Prostě stačí přijmout fakt, že i obézní člověk může být hezký. A mám vysněnou postavu i bez práce! To je přeci super, ne?
Ano, některým lidem se skutečně silnější jedinci líbí, mají rádi hezky měkké kulaté tvary a o „vychrtliny“ by ani nezavadili pohledem. Ale takových lidí je stále menšina. Většina upřednostňuje normální, hubené lidi. Ale ve svém pohledu si sami nalhávají, že se jim více líbí „tělnatěší“ jedinci, protože se sami mezi ně řadí a zároveň vědí, že u hubených nemají moc šancí.
Tolik pro úvod. Nyní se podívejme na to, kolik našich spoluobčanů trpí nadváhou. Podle Státního zdravotního ústavu trpí nadváhou více než polovina populace, konkrétně 60%, přičemž nadváhou trpí i čtvrtina dětí. Nadváha ještě není nic příšerného a některé zdroje uvádějí, že lehká nadváha je pro organismus dokonce lepší než ideální váha. Ale jedná se spíše o hraniční data nadváhy a ideální váhy, nikoliv o průměr. A ani esteticky není lehká nadváha žádný průšvih, naopak se mnoha lidem takoví jedinci líbí více než ti hubení. O obezity a jejích další fází už je to ale naprosto jinak.
Většinu historie lidstva platilo, že tlustí byli ti, kteří se měli dobře, tedy ti bohatí. Řekli bychom elita. Logicky když chudina neměla co do úst a často bojovala s hladomorem, tak se v ní příliš korpulentních lidí nenacházelo. Zato šlechta (a další elity) si mohla dopřávat, hodovat, přejídat se, a tak mezi nimi bylo jedinců s nadváhou podstatně více. Příkladem budiž švédský král Adolf I., který se doslova ujedl k smrti, nebo nám důvěrně známý Jiří z Poděbrad, který také nebyl zrovna hubený.
Tedy ještě poměrně nedávno platilo, že kdo je „vyžranej“ tak musí „bejt bohatej.“ Jenže situace se poslední dobou velmi razantně změnila. Může za to náš blahobyt, kdy skutečnou bídou a strádáním netrpí nikdo, v kombinaci s levnými (šizenými) nekvalitními potravinami. Ačkoliv by se nám mohlo zdát, že kdo žije od výplaty k výplatě a poslední týden se krmí jen rohlíky, protože na víc nemá, bude vychrtlý podvyživený chudák. Naopak ten, kdo peníze ani nemusí počítat a může si dopřát co je mu libo, musí být člověk trpící nadváhou. Jenže ono to to tak prostě není.
Životní styl všechno překopal. Zatímco chudý člověk do sebe v rámci své cenové relace láduje různé chemické koktejly nasáklé kaloriemi (chipsy, cola, konzervy, polotovary, uzeniy), tak bohatý člověk si dopřává kvalitní potraviny, které obvykle tolik kalorií ani nemají. Zdaleka neplatí, že kalorie stojí peníze. Naopak dnes si musíme připlatit za ta jídla, která těch kalorií mají méně. Je to dáno především tím, že nejvíce kalorií má cukr a tuk. Dnes obojí extrémně levné složky stravy. Cukru je na světě nadbytek a v rámci boje proti snižování ceny nám jej cpou horem dolem do téměř všeho (ono nám to i pak víc chutná). A tuk je v dnešním úhlu pohledu spíše odpad ze zpracování masa, tudíž tuk stojí daleko méně, než libové maso. To se potom projeví v rámci drobných úspor při výrobě ledasjakých masných polotovarů, kdy je maso nahrazováno právě tukem. A to ať už se jedná o různé uzeniny, směsi, nebo třeba konzervy. Ani jedno z toho není úplně typickým pokrmem bohatých vrstev.
Zároveň u chudých lidí stále platí, že stravou bohatých pohrdají. V levnějších (chcete-li obyčejných) restauracích jsou mezi lidmi stále oblíbená staročeská kalorická jídla jako svíčková, řízek s bramborovým salátem, vepřo knedlo zelo, nebo typicky český smažák. Jídly jako mořské ryby, saláty nebo těstoviny obvykle typický český strávník pohrdne. Přitom výživově právě ta, kterými pohrdá, dávají větší smysl. Staročeská kuchyně je holt velmi kalorická, neboť pochází z doby, kdy většina lidí těžce manuálně pracovala, tudíž kalorie potřebovala. Nyní, když jsme se více přesunuli na gauče, již tolik kalorií nepotřebujeme, ale přesto je přijímáme. Navíc v daleko větším množství.
Zároveň platí, že chudý člověk obvykle dělá rukama, a když skončí v práci, nemá ještě náladu jít trénovat do fitka nebo hrát squash. Naopak bohaté lidi tyto činnosti lákají, neboť jejich denní prací je obvykle sezení u počítače, posedávání na poradě nebo sezení v autě. Proto se po práci rádi protáhnou nějakým sportem, což jim pomáhá udržovat si štíhlou postavu.
Až příště zase uvidíte někoho, komu už ty kila navíc skutečně nesluší, pak vězte, že je rozhodně nemá z toho, že by jedl přespříliš. Jen se prostě živí levným jídlem a na správnou životosprávu nemá čas a energii. Ale samozřejmě nějaké přejídání v tom roli bude hrát taky. Už na něj totiž máme všichni. Ale vězte, že v drtivé většina má tlustý člověk i hluboko do kapsy.
