Článek
Politický turismus je u nás poměrně běžnou záležitostí. Nejznámějším takovým turistou je dnes již expolitik Miroslav Kalousek, kterému přechod mezi stranami KDU-ČSL a TOP 09 vysloužil toto nepříliš lichotivé přízvisko. Trochu přehnané, vzhledem k tomu, že Kalousek po mnoha stranách necestoval, ale budiž. Podle takových kritérií by turisty byla půlka sněmovny.
Politický turismus je ale zcela pochopitelnou záležitostí. Postoje lidí, jejich názory a preference se zkrátka mění, stejně jako směr politických stran. Může se tedy naprosto běžně stát, že názorově se politik se svou stranou rozejde a pak mu zbývají jen tři možnosti. Odejít z politiky, přejít do jiné, názorově bližší strany, nebo si založit stranu vlastní. Není na tom nic špatného, naopak je to chvályhodné, že se dotyčný nesnaží přetvařovat uvnitř nějaké strany, která mu není blízká.
Jedním takovým politickým turistou je nyní i Tomio Okamura. Pravda, politickým turistou poněkud zvláštního charakteru. V tuto chvíli založil již třetí politickou stranu, která se patrně nebude vymykat politice předchozích dvou. Respektive stranu nezaložil přímo Okamura, ale Okamurův přítel a kolega Ota Ledvinka, ale kdo bude jejím případným šéfem je snad víc než jasné. Jde o „Stranu příznivců demokracie a Tomia Okamury.“ Trochu je z ní cítit paralela k zemanově „Straně práv občanů – Zemanovci,“ minimálně co se kultu osobnosti týče.
A proč že nám tato nová strana, která se patrně ničím nevymyká kurzu těch předchozích, vznikla? Z důvodu politického setrvání Tomia Okamury v lavicích poslanecké sněmovny. Poněvadž současná SPD je u soudu skrze kauzu s protiimigračním plakátem a hrozí jí i zákaz činnosti, je dost možné, že v takovém případě by Okamura o své opoziční korýtko přišel. Nyní již má do sněmovny zadní vrátka a může v „Takešiho hradě“ spát klidným spánkem.
Ještě se vraťme k myšlence poněkud podivného politického turismu. Poněkud zvláštním je z toho důvodu, že Okamura se chystá (pravděpodobně) vstoupit do třetí politické strany. To samo o sobě problém není, jak jsem psal výše, měnit názor může každý. Ale problém je, že všechny Okamurovy strany jsou stejného ražení. Občanům nabízejí uměle vyvolaný strach a nenávist, nic víc. Strany, které neusilují o vládní funkce, protože s těmi je spojená zodpovědnost, ale kterým se líbí kritizovat z pohodlí opozičních lavic.
A proč že vznikla i současná SPD, které nyní hrozí zánik? Je to náhražka strany „Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury“ (všimněte si egoistických manýrů se jménem v názvu strany), která srdnatě bojovala proti ilegálním imigrantům, kteří tu vlastně ani nebyli. Nebáli se ani spojovat s extrémistickými hnutími proti Islámu. Nicméně Tomio Okamura, podle slov Marka Černocha, stranu vytuneloval a ta skončila v propadlišti dějin. Nyní se zdá, že neslavný osud čeká i SPD, takže SPDTO se zdá být pojistkou víc, než čímkoliv jiným.
Nepředpokládejme, že by nová SPDTO měla být jiná, než dvě předchozí strany. Okamura chce setrvat na místě, na kterém je úspěšný. V rozšiřování strachu a nenávisti mezi nimi, bez nabízení nějakých smysluplných řešení, jako tomu bylo předtím. Na novou stranu ani převlékání kabátů se tedy těšit skutečně nemůžeme. Jen na další politickou žumpu.
