Článek
Že si USA nezvolily svého prezidenta úplně nejlépe je jasné každému, kdo nemá potměšilou radost z toho, jak „to Trump těm demokratům nandal.“ Už téměř rok, od 20. ledna 2025 sedí Trump v oválné pracovně a je zapšklejší než kdy dříve. Stihl už toho napáchat skutečně hodně, jeho zápal pro věc je nepopiratelný. Tento nepříliš úspěšný byznysmen se snaží být prezidentem, o kterém se ve světě píše. A jde mu to sakra dobře. Ovšem novinové články skloňující jeho jméno nejsou zcela lichotivé. Trump je jako neřízená střela. Navíc silně egocentrická s chováním školou povinných dětí.
Když se na konci loňského roku zlobil, že i přes poměrně silný lobbing nezískal Nobelovu cenu za mír, kterou převzala lídryně Venezuelské opozice María Corina Machadová, člověk se nestačil divit. Zcela jako dítě ukřivděné, že nedostalo první cenu, se začal Donald Trump rozčilovat. Navíc se zcela netrefil a soutěžil i zcela v jiné lize. Co je známo, tak válku na Ukrajině neukončil ani po roce, i když slíbil konec do 24 hodin. Naopak přestal Ukrajince podporovat a převzal kremelskou propagandu. Podobně to dopadlo i s válkou v Gaze, kde ani jedna z válčících stran nereaguje na to, co Trump říká. K tomu navíc, aby toho nebylo málo, začal poměrně důrazně vyžadovat Grónsko, kam se nyní musejí sjíždět jednotky NATO z Evropy, aby byly připraveny Grónsko případně bránit. Ukázkový začátek rozpadu obraného spojeneckého paktu NATO. Trump vyhrožoval silou i v kauze ohledně Panamského průplavu. Kvůli Trumpově „kole štěstí“ s celními tarify se zhoršily vztahy s USA snad s každou světovou zemí. Je-li tohle člověk, který měl dostat Nobelovu cenu za mír, pak nejspíš něco totálně nechápu, vždy jsem měl za to, že vyhrožování silou není jednání o míru. Ale ano, nutno uznat, že na podepsání míru mezi Arménií a Ázerbájdžánem má svůj podíl i Trump.
Trump nabyl dojmu, že cena za mír má být udělena jemu, ačkoliv pro to neměl téměř žádné předpoklady, a odmítl si připustit, že by to mohlo být jinak. Přesně v tomto duchu vyznělo prohlášení, které namísto gratulace vítězce zveřejnil Bílý dům. Označil udělení ceny za politické rozhodnutí.
Možná pod dojmem mylného přesvědčení, že předáním zlatého kolečka, které nemá bez skutečného udělení větší hodnotu, než je cena kovu (postrádá především tu duševní), si získá podporu USA nakonec Machadová Trumpovi medaili předala. Trump toto gesto ocenil jako správný egocentrik a Machadové poděkoval ze projevení pochopení, kdo je tady šéf. Ovšem v prezidentském křesle Venezuely i nadále ponechal Delcy Rodríguezovou, která Venezuelu vede tak, jak jí nařídí Bílý dům. Je to totiž pro USA pohodlnější.
Je víc než jasné, kdo si Nobelovu cenu za mír zaslouží víc, jestli ukřivděný uražený Donald Trump, nebo smířlivá María Corina Machadová, která mu cenu nakonec (pod tlakem) předala a sklidila si za to kritiku. Jestli to udělala pro přízeň ve snaze za dosazení na post prezidentky, pak je kritika víc než oprávněná, jestli to udělala proto, aby zklidnila situaci, pak je naopak na místě ještě hlubší uznání, než dosud měla.
A ohledně Trumpa nevím. Radovat se z něčeho, o čem vím, že mi nepatří, je poněkud zvláštní. Ovšem Trump je sám skálopevně přesvědčen, že cenu má v rukou nyní ta správná osoba, tedy on sám. Ani bych se nedivil, kdyby se s Nobelovou cenou nechal namalovat. V roli jednoho z nejmocnějších lidí na planetě je toto infantilní chování více než nebezpečné.
