Článek
Pokud se někomu nechce číst celý článek, pak mu to velmi usnadním a napíšu, že NE. Koho však zajímá proč, číst dál může. A ti, kteří v diskusi stejně plivnou jedovatou slinu, že to celé není pravda, také dále číst nemusí. Vidí mi totiž patrně do hlavy lépe než já sám a od myšlení jsou tady oni.
Nezřídka mě lidé řadí mezi přední obhájce Fialovy vlády a jejího skalního fanouška. Kterým rozhodně nejsem. Pokud se tážete, čím že to jsem, pak jsem člověkem, co vidí politiku reálně a jsem také poměrně silným pravičákem. Tedy v kostce po vládě chci, aby mě nechala na pokoji. Nehodlám natahovat ruku s žádostí o jakoukoliv podporu a nikdy mě to ani nenapadlo. Chci ideálně co nejnižší daně, aby mi z toho, co vydělám zbylo co nejvíce a měl jsem se líp. Ale na druhou stranu chápu, že stát je potřeba nějak živit, takže pokud funguje, nemám problém část svých výdělků odeslat státu za to, že mi poskytuje kvalitní prostředí pro život. Silnice se sami neopraví a děti doma učit nechci, protože to neumím.
Naproti tomu levice je založená na solidaritě a pomoci těm, kteří to potřebují (ale ani ta pravice nenechá lidi úplně umřít hladem). Je tedy jasné, že rozdává více než pravice, a proto musí vybrat více peněz do státního rozpočtu, obvykle vyšší daní. Dalo by se říci, že ideální levice je vlastně komunismus, nebo chcete-li systém táborských kádí, kam každý příchozí odevzdal veškerý majetek, takže všichni měli stejně. Jak pravil můj oblíbenec Winston Churchill: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné dělení bohatství. Socialismu je vlastní jedna ctnost: rovnoměrné dělením bídy.“ Takový systém možná někomu může imponovat, já však mezi tyto lidi nepatřím.
Pokud jde o můj život, pak si ho umím zařídit sám. Od státu nepotřebuji žádnou pomocnou ruku ani berličku, abych nezůstal na ulici. Jsem svéprávný a žít zvládnu i bez státní pomoci. Asi i proto jsem pravičák. Takže sliby různých zvýšení platu, zvedání důchodů, přísliby nových hal pro Sáblíkovou a (imaginární) boj s korupcí mne nechávají klidným. Stejně drtivá většina z toho se mojí osoby nijak netýká a sobecky budu raději za postavenou dálnici než za zvýšení důchodu, do kterého mám ještě docela daleko.
Když se rozhlédneme po naší politické scéně, tak téměř všechnu levici vysál Andrej Babiš se svým hnutím ANO. Sociální demokracie skomírá daleko za hranicí vstupu do sněmovny a komunisté se stali ryze antisystémovou stranou. Snad jediný, kdo se z levicového spektra drží ve sněmovně je tradiční KDU-ČSL a poněkud příliš progresivističtí Piráti.
Naproti tomu pravice se sdružuje v koalici SPOLU, které logicky vévodí ODS jako nejsilnější strana, pravicově jí sekunduje TOP a za levicovou část je v ní dříve jmenovaná KDU-ČSL. Alternativou ke SPOLU jsou pak jen Starostové a nezávislí, kteří jsou středopravicoví. Teoreticky pravicová je ještě strana Svobodní, která se však zcela zdiskreditovala koalicí s antisystémovými stranami pod taktovkou SPD.
Jako pravicový volič tedy nemám moc možností, koho volit. Moje možnosti se vlastně smrskly na SPOLU a STAN. Jelikož STAN má nižší volební potenciál (což však neznamená že jsou nevolitelní a mnoho lidí jistě oslovili) v předchozích volbách jsem to skutečně hodil SPOLU i díky tomu, že Starostové se rozhodli kandidovat společně s Piráty.
Ovšem ani jako volič SPOLU rozhodně nejsem žádným fanatikem, který by se za svou stranu bil do roztrhání těla. Naopak zatím jsem v žádných volbách nevolil tu samou stranu, pokaždé můj hlas dostal někdo jiný. Takže o mě jako o nějakém oddaném voliči (fanouškovi) nemůže být řeč. A to, zdali se po letech tato praxe zlomí se teprve rozhodne na podzim. SPOLU to u mě rozhodně nemají jisté.
Ale vraťme se k tomu, proč se někteří lidé mylně domnívají, že jsem zarytý Fialovec. Patrně to bude tím, že na naší politické scéně nyní soupeří tři subjekty, respektive dva. Vláda a opozice. Tedy SPOLU se Starosty a Babiš, kterému v roli opozice sekundují všechny antisystémové strany. Bohužel opozice předvádí tak nekonstruktivní a zbytečnou kritiku vlády a jejích kroků, že to zkrátka nejde přehlížet a pokud se rozumný člověk nad jejich kritikou zamyslí, pak s ní snad nemůže souhlasit. A to, aniž by nějak přehnaně fandil vládě Patra Fialy. (Pokud máte zdání, že se mýlím, rád se nechám poučit.) Ale například Babišovo časté protiřečeníje známkou toho, že jeho proslovy nejsou příliš důvěryhodné.
Z mojí strany tedy nejde ani tak o podporu současné vlády, jako spíše o kritiku nekonstruktivní opozice, která jediné, co svede, je házet špínu a chválit svého vůdce. Plus samozřejmě blokovat sněmovnu sáhodlouhými vyprávěními nesmyslů. To mi rozhodně neimponuje a nepovažuji to za přínosné pro chod státu, který si ze svých daní platím. Kdyby přišli alespoň čas od času s něčím, co by konstruktivně pomohlo k lepšímu fungování státu, neřekl bych ani popel. Jenže takových připomínek bylo za ty čtyři roky zoufale málo. Takže opozici prostě kritizuji, zejména její vůdčí tvář Andreje Babiše.
