Článek
Vláda se shodla, že letouny L-159 Ukrajině prodávat nebudeme. Oznámil to s potěšením Tomio Okamura a později potvrdil premiér Babiš. Přitom ještě nedávno o případném prodeji mluvil prezident Petr Pavel, který tlumočil přání Ukrajiny, že by o tuto armádní zakázku stála. Konkrétně měla Ukrajina zájem o 4 z našich proudových letadel. Ovšem kontrakt evidentně padl pod stůl.
Rušit takový kontrakt je velká chyba. Pro ČR by z něj totiž plynula jen samá pozitiva. Pokud má Tomio Okamura strach, že 4 z našich 24 podzvukových bitevníků nám budou tolik chybět, pak by bylo na místě se jej zeptat, proti komu bychom je měli nasazovat. Zrovna Okamura totiž svou proruskou rétorikou nepřipouští, že by nás mělo Rusko kdy napadnout, neboť je to náš Velký bratr, kterého bychom měli spíše vítat.
L-159 není sice špatné letadlo, ale v kontextu moderní války poněkud nedává smysl. Je pomalé, radarově zachytitelné a nenese žádnou významnou elektroniku, kterou by změnilo situaci na bojišti. Pro PVO a nepřátelské stíhačky je to snadný cíl. Dobře by se však dalo díky své nízké rychlosti použít dále od fronty k sestřelování dronů, což je pro moderní stíhačky problém, avšak pro pomaleji letící Alcy je to daleko snazší. Tedy odtud patrně plyne i zájem Ukrajiny o dodávku těchto strojů. Okamurovy obavy, že bychom v případě války nestihli doplnit strategické letectvo jsou nepochopením koncepce armády. L-159 rozhodně mezi strategické letectvo nepatří, není to letoun k vybojování vzdušné nadvlády a v případě vzdušné podpory se dá použít pouze s potlačenou nepřátelskou PVO i letectvem.
Nedodáním čtyř L-159 utrpí česká ekonomika. Jedno letadlo vyjde zhruba na 15 milionů dolarů, tedy celková zakázka by přinesla do ČR něco kolem jedné miliardy korun. Ačkoliv Okamura tvrdí, že cena olétaných L-159 je minimální, zanedbatelná jistě nebude. I jen část z dané sumy není zanedbatelná částka, která by se odrazila ve státním rozpočtu a zároveň dala práci lidem ve firmě Aero Vodochody. V armádě by se uvolnilo místo i s personálem pro nové stíhací letouny, namísto druhořadých bitevníků.
Utrpí také naše prestiž, jakožto státu, který Ukrajině významně pomáhá. Po volbách se tento pokles prestiže sice očekával, ale je škoda, že přichází tak brzo, a tak zbytečně. I když to zprvu vypadalo nadějně, neboť premiér Babiš se rozhodl navzdory předvolební rétorice nerušit českou muniční iniciativu, nyní se zdá, že se ozvaly protiukrajinské hlasy šestikoalice.
Výrobce dotyčných letadel by také mohl otestovat své stroje v ostré akci, což jsou nenahraditelné zkušenosti. Daly by se zjistit a odstranit případné nedostatky, na které by se přišlo během ostrého nasazení. Mnohé stroje už Ukrajinci dokázali také šikovně a funkčně vylepšit. Tyto reference by byly víc než užitečné. Paradoxně i ze ztráty stroje se výrobce dozví víc, než z mnoha hodin zkušebních letů. A jak ukazuje realita války, nic nefunguje tak, jak se původně zamýšlelo, nějaká ALE se najdou vždy. A obavy, že by sestřelení L-159 udělalo špatnou reklamu jsou také ploché. Ukrajinci jistě nejsou tak hloupí, aby Alcy posílaly nad nepřátelské zákopy na dosah ruské PVO. Všechna darovaná letadla používají s rozvahou a účinně, ztraceno bylo jen pár strojů, z čehož minimálně za jedno zřícení F-16 může průlet troskami sestřeleného dronu a srážka s nimi.
Rozhodnutí nedodávat Ukrajině L-159 Alca je tedy ze všech pohledů smolné. Pro nás i pro Ukrajinu. Ukrajina přijde o možnost provozovat efektivní obránce proti dronům, my přijdeme o prestiž i peníze. Zdá se, že SPD tentokrát vyhrálo ve své snaze uškodit napadené Ukrajině a posunulo Český stát do Maďarsko-Slovenkého tábora.
