Článek
Ze zcela pochopitelných důvodů bude zastánců povinné vojenské docházky mezi mladými lidmi, jichž především se to týká, o poznání méně, než v generaci, která už si vojnou prošla a nyní už se chystá spíše do důchodu, než na buzerplac.
Dnešní válka už je jiná než ta, o které jsme si mysleli, že přijde ještě v éře studené války. Je o dost víc profesionální. Současný konflikt na Ukrajině sice ukazuje, že lidské vlny mají stále nějaké výsledky, pro většinu moderních států se však jedná spíše o plýtvání živou silou, tedy občany, než o efektivní vedení boje. Moderní armáda spoléhá na práci specialistů, kteří umí svou práci dělat daleko efektivněji, nežli základně vycvičený branec. Což také ukázal vpád ukrajinských sil do Kurské oblasti. Samozřejmě o rozdílu ztrát se bavit ani nemusíme, ten je daleko příznivější pro profíky.
K čemu tedy rok života mladých mužů strávený mezi ostnatými ploty kasáren? V instituci, která „z kluků dělala chlapy.“ K naučení základních dovedností? K osamostatnění? K dospění? Ke zkušenosti se šikanou? Nebo snad k roku života, na který budou někteří s láskou, jiní s pohrdáním vzpomínat? Zkušeností se základní povinnou vojenskou službou má každý, kdo jí prošel, různé. Někdo měl vojnu jako řemen a vzpomíná na krušné chvilky ve výcvikových prostorech, na omrzlé ruce při kopání okopů, na nekonečné pochody v plné polní, na neřešenou šikanu a na vzteklého velitele útvaru. Někdo měl vojnu takříkajíc na pohodu a vzpomíná na účinkování v armádním sboru, vožení papalášů po Praze, flákání se ve skladu. Bylo by to dnes stejné? Já doufám, že nikoliv a že s profesionalizací armády by se profesionalizovala i povinná vojenská služba. Teoreticky, a znovu doufám, že i prakticky, by odpadly činnosti zbytečné, které brance akorát zbytečně buzerovaly, naopak by se přidaly činnosti praktické, které by v životě, a nedejbože při válečném konfliktu, skutečně mohli využít.
Jak jsem psal výše, mladí se na vojnu příliš nehrnou. Naprosto pochopitelně nemají snahu nechat se připravit o rok života. Možná zajímavý a ne úplně zbytečný, ale ruku na srdce, mladý kluk má na starosti jiné věci než učit se pochodovat, uklízet chodby, učit se hodnosti, ráno cvičit v mraze na buzerplace. A ti, kterým maskáče voní, tyto věci jim nevadí, a kteří se armády neštítí, se do ní obvykle přihlásí dobrovolně i bez povinného nátlaku. A ještě na okraj podotknu, že vojenský dril mají ti nejelitnější vojáci poměrně osekaný, naopak se u nich dbá na samostatnost a schopnost improvizovat, ne tupě pochodovat v trojřadu.
Starší generace, která vojnu zažila, tvrdí, jak je vojna zocelila, jak mají přátele na celý život, jak se tam naučili kázni a disciplíně, jak přišli k prima znalostem, naučili se řídit BVPčko, udělali si řidičák zdarma. Ano, naše mysl má tendenci časem odbourávat negativní zážitky a převládají pak ty pozitivní. Ale nepřijde mi, že by chtěli zavést vojnu znovu kvůli tomu, aby mladí kluci měli nové kamarády, aby se naučili komínkovat ponožky, nebo řídit tanky. Spíš v tom vidím takovou malou pomstu. Ano, to je to správné slovo. Ona nemalá část, těch, kteří by kluky zase zavírali do kasáren a stříhali do hola, v tom vidí jakési zadostiučinění. „Když já, tak oni taky!“ Oni sami si prošli rokem, či dvěma, na vojně a vidí to jako velkou nespravedlnost, že mladí dneska nemusejí. Přáli by tedy tutéž zkušenost i současné generaci. Jen ať si to vyžerou stejně jako oni! Na druhou stranu, nebudeme si nic nalhávat, nemalá část dnešních adolescentů je dost dráždí svým chováním, věčným koukáním do displejů, a někdy i „zženštilým“ chováním. Prostě správnej chlap má na sobě nechat štípat dříví, má umět překousnout hada, udělat 50 kliků v dešti a vydržet pořádné mučení. To z vás udělá vojna. Chlapa, který se ničeho nebojí. Anebo ne?
Realita běžného života bude spíš taková, že většina lidí to, co se naučila na vojně, stejně brzo zapomene. Ano, jsou i některé zkušenosti k nezaplacení, které na vojně získáme. Třeba zkusit si jízdu tankem. Nebo třeba jen vystřelit si z útočné pušky. Ovšem zkušenost je to sice dobrá, ale v reálném životě jaksi nepotřebná. Málokdo vlastní tank nebo těžký vojenský tahač. Kdo chce střílet, pořídí si legálně zbrojní průkaz a střílet může až do zblbnutí. Někdo se třeba i stane myslivcem. Ale uznávám, že pro lidi jako já, kteří zbrojní průkaz nemají, to může být zkušenost dobrá. Ale i v případě války je to něco, co člověk získá během pár minut. Člověk se na vojně může taktéž naučit něco k přežití. Reálně je taková zkušenost většině lidí opět na nic. Ano, jsou takoví, co se rádi toulají přírodou a hrozí jim, že se ztratí. Ale takoví lidé obvykle nespoléhají na vojenský dril, ale znalosti získávají z jiných zdrojů.
Tedy ten kdo tvrdí, že mladým by vojna jen prospěla, nemyslí na mladé, ti jsou mu ukradení. Však tady kolem nepobíhá samý Rambo, který si prošel vojnou, čili toto tvrzení jak jaksi ploché. Naopak ten, kdo tvrdí, jak by vojna mladým prospěla, myslí jen na to, že mladí mají výhodu, že nemusí na vojnu, jako musel kdysi on. A není to přeci spravedlivé, že on ano a ostatní ne! Sáhněte si do svědomí, a pokud to skutečně vidíte jinak, napište do diskuse.
