Článek
Nejsem zarytým voličem jedné strany. Za celou dobu, co jsem byl připuštěn k volebním urnám, a nevynechal jsem jedinou příležitost, jsem nevolil tu samou stranu. Snad s výjimkou TOP 09, kterou jsem v době jejího vzniku volil jako samostatnou stranu, v minulých volbách jako součást koalice SPOLU. A pochopitelně stranám extrémistickým, populistickým a levicovým se vyhýbám, i když ty rozumné levicové alespoň toleruji.
Jenže nyní jsme se dostali do bodu, kdy není lehké zvážit, komu dát svůj hlas. Není problém, že bych znovu nechtěl volit tu samou stranu. Problém je, že nemám důvod. Na současné politické scéně není ani jedna strana, ani osobnost, která by ve mě vzbuzovala důvěru, že bude ve svém úřadě zastávat názory, které nejvíce souhlasí s těmi mými. Tedy že bude zprostředkováním mého světonázoru a bude řídit zemi tak, jak se mi to bude líbit. Od toho politiky máme, a přesně to od nich očekávám.
Z politického spektra se dozvídám jen obsahově prázdná hesla typu anitiBabiš, anebo nereálné populistické lži a prachsprosté plácání nesmyslů. To mi skutečně nestačí, ačkoliv Babiše nemám sebevíc rád. Můžete jej sprovodit ze světa, odeslat na Mars nebo zavřít do vězení. To ale absolutně neřeší perspektivu státu (tedy ano, ale jen v případě že bude odstaven od další vlády a porcování rozpočtu). Stejně tak mi nestačí například samotné setrvání u fosilních paliv nebo důchody, které by nám mohli i Švýcaři závidět. Jistě, i strany, které mají jedno silné heslo mají i nějaký program, ale ten je tak jednoduchý a nepromyšlený, že absolutně postrádá smysl.
Jako pravicovému voliči mi v politice schází i silná osobnost. Levičáci jich mají habaděj - Andrejem Babišem počínaje, přes Filipa Turka až po Kateřinu Konečnou. Bohužel se zdá že silné osobnosti jsou tím jediným, co nám mohou nabídnout. Ze spektra pravicového je to však doslova tragédie. Jestli někomu přijde jako silná osobnost Petr Fiala, Vít Rakušan, nebo Marek Výborný, nechť první hodí kamenem. Teoreticky je ještě slyšet o Markétě Pekarové - Adamové, ale někdy až moc a zbytečně…
Nyní se vrátím k nadpisu článku. Tedy k Miroslavu Kalouskovi. Toho mnoho lidí z duše nenávidí, často nejspíše jen proto, že jim to v Čaulidi řekl Babiš. Kalousek, ač vystudovaný chemik, je ekonomy považován za jednoho z nejlepších ministrů financí. Nemusíte sdílet jeho názory, ale vždy když promluví, já s ním musím jen souhlasit. Umí se pohybovat ve světě vysoké ekonomiky státu a ví, jak nastavit rozpočet tak, aby byl zodpovědný. To je termín, kterým se sice zaklínají všichni současní politici, ale málokdo vůbec tuší, co to asi znamená. Nebo jim to je zcela jedno. Pochopitelně zodpovědný rozpočet se mnoha lidem nelíbí a budou protestovat, ale pro budoucnost státu je tím nejlepším.
Netvrdím, že do politiky nutně potřebuji přímo samotného Miroslava Kalouska. Ale chci v ní někoho, kdo mu bude podobný. Někoho, kdo bude vědět, co dělá, bude věcem rozumět. A především se nebude bát veřejného mínění. Uplácením občanů se k zodpovědnému rozpočtu jen stěží dohrabeme. Potřebuji někoho, kdo stejně jako Miroslav Kalousek oznámí, že to nebude lehké, že si utáhneme opasky a nebude se ohlížet na to, jak se tento výrok a následné jednání projeví v předvolebních průzkumech. Někoho, kdo dokáže dnes dělat reálnou politiku, ne někoho, kdo bude lhát, házet vinu na druhé, vykrucovat se, naparovat se a uplácet lidi ze státního.
Ať byl Miroslav Kalousek jaký chtěl, mě zkrátka v politice chybí lidé jeho formátu. Podle Kalouskových slov to ale lepší nebude. Přiznal, že sehnat dostatek lidí, kteří by měli chuť složit novou stranu (kterou také zoufale potřebujeme) zkrátka není možné. Podpora by byla velká, ale ochota vyjít ze své soukromé sféry a jít s kůží na politický trh už schází. Tak snad se někdy dočkám…
